16 C 150/2023-75 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 20. 3. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 146 874,25 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že poskytla žalovanému úvěr na základě Smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne 20. 10. 2021 ve výši 140 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaný zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve 96 splátkách po 2 029,31 Kč společně s úrokem 8,7 % ročně. Splatnost splátek byla stanovena vždy k 18. dni v měsíci. Dle žalobkyně žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 20. 9. 2022. Žalobkyně tvrdila, že byla prověřena úvěruschopnost žalovaného žádostí o úvěr, potvrzením o výši příjmu žalovaného, výpisem z běžného účtu, daňovým přiznáním a lustrací v BRKI, NRKI a ISIR. Žalobkyně požadovala po žalovaném částku 133 740,75 Kč, včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 133 740,75 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení, částku 4 913,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 913,55 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení, částku 6 372,20 Kč jako kapitalizovaný úrok z prodlení od 20. 9. 2022 do 27. 2. 2023, částku 347,75 Kč jako obchodní úrok kapitalizovaný od 20. 9. 2022 do 27. 2. 2023 a dále částku 1 500 Kč jako poplatky uvedené v sazebníku na straně 8, 9 jako poplatek za prohlášení úvěru za splatný, poplatek za odeslání upomínky k úhradě dluhu, případně též dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr, bylo-li to v úvěrové smlouvě ujednáno. 2. Dne 28. 3. 2023 vydal zdejší soud na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, byl proto zrušen usnesením ze dne 24. 4. 2023. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzená žalobkyně nikterak nerozporoval. K nařízenému jednání soudu se nedostavil nikdo z předvolaných, avšak právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil. Soud tedy ve smyslu ustanovení § 101 odst. 2,3 o.s.ř. jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena Smlouva o úvěru [anonymizována dvě slova] dne 20. 10. 2021, která byla sjednána na základě Žádosti o úvěr. Součástí této Smlouvy o úvěru jsou taktéž Všeobecné produktové podmínky a Sazebník. Byla sjednána výše úvěru 140 000 Kč s úrokovou sazbou 8,7 % ročně spolu s dalšími poplatky dle Sazebníku. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet ve 96 pravidelných měsíčních splátkách po 2 029,31 Kč každý 18. den v měsíci. Peněžní prostředky z tohoto úvěru byly účelově využity ze strany žalovaného. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že dne 12. 11. byl zůstatek na účet 140 00 Kč, poté došlo k čerpání s tím, že z výpisu ze dne 13. 1. 2023 byl zjištěn zůstatek na jistině 133 740,75 Kč. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 22. 9. 2022 soud zjistil, že bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 20. 9. 2022 a byl vyzván k zaplacení celého dluhu společně s jeho příslušenstvím. Z poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že dne 23. 9. 2022 byla odeslána žalobkyní zásilka žalovanému. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dne 1. 3. 2023 k úhradě celkové částky 146 988,21 Kč nejpozději do 7 dnů od odeslání této výzvy. Dle poštovního podacího lístku soud zjistil, že byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně odeslaná zásilka dne 1. 3. 2023. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného oznámením České správy sociálního zabezpečení, potvrzením o výši příjmů a vyjádřením [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Soud dále provedl dokazování amortizační tabulkou, platební historií, výpisem z úvěrového účtu, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlením pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 5. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Co se týká právního hodnocení, tak v řízení bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Dle účinné smlouvy ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když provedla úhradu částky 140 000 Kč na úvěrový účet žalovaného, nicméně žalovaný své povinnosti plnit dluh ve sjednané lhůtě splatnosti nesplnil. Žalobkyně taktéž zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně převzala závazek přenechat žalovanému finanční prostředky tak, aby je užil a ve sjednaném čase vrátil věc stejného druhu, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník – žalovaný dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázal, že uzavřela se žalovaným platnou smlouvu, tedy poskytla žalovanému prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným ve smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu co do jistiny 133 740,75 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení z částky 133 740,75 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, částku 4 913,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 913,55 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení vy výši 15 % ročně a dále částku 6 372,20 Kč, částku 347,75 Kč a částku 1 500 Kč Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 239,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 410 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 146 874,25 Kč sestávající z částky 6 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 6 980 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 6 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 21 840 Kč ve výši 4 586,40 Kč.