16 C 381/2022-17 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 21 650 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 13. 4. 2018 smlouvu, na základě které byl žalované poskytnutý kontokorentní úvěr (povolené přečerpání osobního účtu s úvěrovým limitem 20 000 Kč). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet a to jak jistinu úvěru tak současně úroky a poplatky dle smlouvy v měsíčních splátkách. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 17,9 % ročně. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Banka využila svého práva a dlužnou částku prohlásila za splatnou dopisem odeslaným doporučenou poštou. Poplatky v celkové výši 1 650 Kč jsou účtovány dle smlouvy a skládají se z částky 3x 500 Kč za opakované výzvy k zaplacení dluhu a 1x 150 Kč za výzvu ke splnění smluvních podmínek. Žalovaná tak nadále dluží žalobkyni částku ve výši 23 813,34 Kč tvořenou dluhem na jistině ve výši 20 000 Kč, poplatky ve výši 1 650 Kč, smluvním úrokem kapitalizovaným ke dni 19. 9. 2022 na částku 1 868,82 Kč, zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od prodlení dlužníka se splácením do dne 19. 9. 2022 v částce 294,52 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 21 650 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 21 650 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení. Přes výzvu žalovaný dluh neuhradil. 2. Účastníci souhlasili s tím, aby nárok žalobkyně byl projednán bez nařízení jednání v souladu s ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala. 4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: Ze smlouvy [číslo] ze dne 13. 4. 2018 bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované kontokorentní úvěr, povolené přečerpání osobního účtu žalované s úvěrovým limitem 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala platit jednak jistinu úvěru a dále úroky a poplatky dle shora uvedené smlouvy. Splácení úvěru se mělo uskutečňovat tak, že při převodu peněžních prostředků na účet je nejprve splácen vyčerpaný úvěr a úrok z peněžních prostředků čerpaných v rámci kontokorentu byl splatný na konci každého kalendářního měsíce. Žalovaná se zavázala zajistit na svém účtu, k němuž byl kontokorent poskytnut k poslednímu dni kalendářního měsíce dostatek peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků včetně naběhlých úroků z prodlení. V případě překročení úvěrového limitu je částka, o kterou byl úvěrový limit překročen splatná ihned. Byla sjednána úroková sazba ve výši 17,9 % ročně. Z výpisu z úvěrového účtu bylo zjištěno čerpání a přečerpání úvěrového účtu. Z oznámení o splatnosti úvěru bylo prokázáno, že žalobkyně oznamovala žalované splatnost úvěru s tím, že z poštovní doručenky bylo prokázáno, že toto oznámení bylo zasíláno žalované na adresu uvedenou ve smlouvě. Z předžalobní výzvy bylo prokázáno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 6. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 13. 4. 2018 smlouvu, na základě které byl žalované poskytnutý kontokorentní úvěr (povolené přečerpání osobního účtu s úvěrovým limitem 20 000 Kč). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet a to jak jistinu úvěru tak současně úroky a poplatky dle smlouvy v měsíčních splátkách. Strany si sjednaly úrokovou sazbu ve výši 17,9 % ročně. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Banka využila svého práva a dlužnou částku prohlásila za splatnou dopisem odeslaným doporučenou poštou. Poplatky v celkové výši 1 650 Kč jsou účtovány dle smlouvy a skládají se z částky 3x 500 Kč za opakované výzvy k zaplacení dluhu a 1x 150 Kč za výzvu ke splnění smluvních podmínek. Žalobkyně také prokázala, že zasílala žalované výzvu k úhradě dluhu, na kterou žalovaná nereagovala. 7. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9. Podle ust. § 1968 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Po provedeném dokazování soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud dovozuje, že jednáním účastníků došlo k uzavření platné smlouvy o úvěru ve smyslu výše cit. ustanovení § 2 395 a násl. občanského zákoníku, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků na kontokorentu na účtu žalované a žalované tak vznikla synallagmatická povinnost tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit ve sjednaných pravidelných splátkách a zaplatit sjednaný obchodní úrok. Vzhledem k prodlení žalované se splácením splátek úvěru žalobkyně přistoupila ke kapitalizaci (sesplatnění) úvěru a žalovaná byla povinna uhradit jednorázově úvěrovému věřiteli celý poskytnutý úvěr spolu s dohodnutými obchodními úroky. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně učiněná v průběhu řízení co do průběhu splácení úvěru a s ohledem na nastavení povinnosti plnění žalovanou výši žalobního nároku, když dospěl po matematickém propočtu k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je oprávněný. V daném řízení bylo na žalované, aby soudu tvrdila a případně označila důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobkyni na čerpaný úvěr další (vyšší) částky, než bylo skutkově tvrzeno žalobkyní, uhradila. Žalovaná takto nepostupovala, nárok žalobkyně na úhradu úvěrové jistiny, sjednaných poplatků a obchodního úroku tedy soud shledává důvodným. Současně s ohledem na skutečnost, že se žalované nepodařilo prokázat (resp. toto vůbec netvrdila) splnění povinnosti nad rámec tvrzený žalobkyní, soud jí uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní, a to včetně zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku, jejichž výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 142,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 866 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 650 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 980 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 840 Kč ve výši 1 436,40 Kč.