17 C 335/2022-85 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 11. 8. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 550 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO] (s účinností od 28. 9. 2018 část závodu převedena na společnost [právnická osoba], [IČO]), a žalovaný uzavřeli dne 20. 6. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokem 28 % z jistiny za období, na které byl poskytnut, tj. ve výši 7 000 Kč, s poplatkem za uzavření ve výši 1 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 5 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 250 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, po uzavření smlouvy uhradil celkem 10 700 Kč. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobkyně úvěr ke dni 20. 8. 2019 zesplatnil. Strany smlouvy si v čl. V. odst. 4. smlouvy také pro případ porušení povinnosti žalovaného hradit řádně a včas splátky sjednaly povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smluvní pokuta ke dni 5. 4. 2020 činila 13 750 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny ve výši 25 000 Kč, dlužného úroku ve výši 3 625 Kč, dlužných poplatků ve výši celkem 7 175 Kč, smluvní pokuty ve výši 13 750 Kč, smluvního úroku z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a úroku. Dne 18. 12. 2020 byla žalovanému zaslána výzva k úhradě dlužné částky, žalovaný ale ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) z předžalobní upomínky ze dne 18. 12. 2020 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému byla před podáním žaloby zaslána výzva k úhradě dlužné částky nejpozději do 2. 1. 2021; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 včetně dodatku, potvrzení o zaplacení kupní ceny a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka přešla na žalobkyni; -) ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 20. 6. 2018, jejíž součástí byl souhlas se zpracováním osobních údajů a přehled splátek, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným, a že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 25 000 Kč, kterou se zavázal vrátit spolu s náklady úvěru ve výši 21 500 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 250 Kč, a že výše úrokové sazby byla sjednána 29 %; -) z výpisu k úvěrové smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne 20. 6. 2018 částku 1 000 Kč, dne 6. 8. 2018 částku 3 300 Kč, dne 21. 8. 2018 částku 3 150 Kč a dne 24. 10. 2018 částku 3 250 Kč; -) z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky; -) z výpisu z obchodního rejstříku, bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005; -) z notářského zápisu ze dne 27. 9. 2018, [anonymizováno] [číslo], bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] prodala část závodu společnosti [právnická osoba]; -) z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 20. 6. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný v ní uvedl své osobní údaje, že byl svobodný, bydlel v nájmu, byl zaměstnán u [právnická osoba] na dobu neurčitou, kdy jeho příjem činil 51 333 Kč měsíčně, a jeho měsíční výdaje zahrnovaly výdaje na bydlení ve výši 9 500 Kč, na energie ve výši 2 000 Kč, na stravování ve výši 5 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč; -) z finanční analýzy ze dne 20. 6. 2018 bylo zjištěno, že výsledkem analýzy byl výpočet maximální výše splátek úvěru, a to 26 700 Kč; -) z výpisu z účtu č. [bankovní účet] (účet žalovaného) za období [číslo] byly zjištěny pohyby na účtu žalovaného, nicméně většina údajů nebyla čitelná; -) z kopie pracovní smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] a žalovaným neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění, neboť předložená kopie nebyla čitelná (byla neúplná); -) z kopie smlouvy o nájmu bytu uzavřené dne 12. 4. 2018 mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako pronajímateli a žalovaným jako nájemcem bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal hradit měsíční nájemné ve výši 7 500 Kč a zálohy na energie ve výši 2 000 Kč; -) z credit scoringu ze dne 20. 6. 2018 bylo zjištěno, že bylo vyhodnoceno, že žalovanému lze poskytnout úvěr ve výši max. 25 000 Kč. 4. Z výše uvedených skutkových zjištění učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 20. 6. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy částku 25 000 Kč. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky, celkem ve výši 21 500 Kč. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl své osobní údaje, že byl svobodný, bydlel v nájmu, byl zaměstnán u [právnická osoba] na dobu neurčitou, kdy jeho příjem činil 51 333 Kč měsíčně, a jeho měsíční výdaje zahrnovaly výdaje na bydlení ve výši 9 500 Kč, na energie ve výši 2 000 Kč, na stravování ve výši 5 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 3 000 Kč. Právním předchůdcem žalobkyně bylo vyhodnoceno, že maximální výše úvěru, který lze žalovanému poskytnout, činila 25 000 Kč. Žalovaný k žádosti o úvěr doložil pracovní smlouvu, nájemní smlouvy a výpisy z účtu. S těchto předložených listin však byly výpisy z účtu a pracovní smlouva nečitelné / neúplné. Žalovaný na úvěr uhradil celkem 10 700 Kč, poslední platbu provedl dne 24. 10. 2018. Právní předchůdce žalobkyně dne 27. 9. 2018 převedla část svého závodu na společnost [právnická osoba] Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 uzavřené mezi x [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národn