17 C 340/2022-63 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 24. 6. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 24 120 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 11. 11. 2020 uzavřel její právní předchůdce, společnost [právnická osoba], [IČO], se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit částku 24 100 Kč s příslušenstvím do 12. 6. 2021 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný projevil svou vůli uzavřít smlouvu zaplacením tzv. verifikační platby. Žalovaný úvěr neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty za období od 13. 6. 2021 do 5. 1. 2022 ve výši 4 120 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 4 120 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 250 Kč, smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení od 7. 1. 2022. Žalobkyně žalovanému zaslala před podáním žaloby výzvu k úhradě. 2. Podáním doručeným soudu dne 14. 12. 2022 vzala žalobkyně svou žalobu zpět v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 250 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 120 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce. 4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. 5. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví. 6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, a to dříve než začalo jednání, rozhodl soud v souladu s výše uvedenými ustanoveními tak, že řízení se v rozsahu zpětvzetí zastavil. 7. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 28. 4. 2021 a obchodních podmínek bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 20 000 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena ke dni 12. 6. 2021. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, činila 24 100 Kč; -) ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021, včetně příloh, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní a jejím předmětem bylo postoupení pohledávek postupitele, které má jako úvěrující za svými klienty jako úvěrovanými, na žalobkyni jako postupníka. Postoupenou pohledávkou byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru; -) z upomínky ze dne 4. 3. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 24 570 Kč. Nebylo zjištěno, že upomínka byla žalovanému odeslána; -) z výzvy ze dne 13. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 25 350 Kč. Nebylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána; -) z výpisu z účtu společnosti [právnická osoba] bylo zjištěno, že dne 7. 9. 2020 byla na tento účet zaslána platba od žalovaného ve výši 0,01 Kč, a že společnost [právnická osoba] zaslala na účet žalovaného dne 18. 11. 2020 částku 8 000 Kč a dne 11. 11. 2020 částku 12 000 Kč; -) z oznámení ze dne 1. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni; -) z předžalobní výzvy ze dne 2. 6. 2022 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 28 870 Kč nejpozději do 14. 6. 2022; -) z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezeným s datem vzniku a zápisu dne 21. 12. 2010; -) z opakované výzvy ze dne 5. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 25 140 Kč. Nebylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána. 8. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl celkem částku 20 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splatit do 12. 6. 2021. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2021 uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 14. 6. 2022. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 14. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 16. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru: 17. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl