19 C 50/2023-60 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 19. 12. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 999 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 18. 3. 2022 se žalobkyní úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán na 30 dnů. Sjednány a využity byly také další volitelné služby (poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatek za [anonymizována dvě slova] v celkové výši 196 Kč, poplatky za prodloužení splatnosti 489 Kč a 490 Kč). Žalobkyně se po žalovaném domáhá mimo výše uvedených poplatků a jistiny ve výši 9 999 Kč rovněž uhrazení smluvní pokuty ve výši 300 Kč a účelně vynaložených nákladů ve výši 600 Kč. Jelikož žalovaný neuhradil na smlouvu ničeho (respektive 1 Kč), dostal se do prodlení již s úhradou první splátky a dne 21. 10. 2022 byl úvěr zesplatněn. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění dne 24. 10. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K výzvě soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný taktéž nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: - ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 3. 2022, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč s poplatkem za poskytnutí úvěru 330 Kč, celkem se žalovaný zavázal splatit 10 330 Kč do 17. 4. 2022. Ujednány byly další poplatky (za odklad splatnosti úvěru, za expres výplatu, bezpečnou splátku [anonymizována dvě slova] atd.); - z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ID žádosti [číslo], že žalovaný byl informován o skutečnostech týkajících se úvěru (úroková sazba, RPSN, poplatky,…); - z opisu výpisu proplacení smlouvy, že dne 18. 3. 2022 byla na účet žalovaného uvedeného ve smlouvě převedena částka 10 000 Kč; - z výpisu čerpání, splátek a úhrad za dobu od 18. 3. 2022 do 19. 12. 2022, včetně rekapitulace, že žalovaný neuhradil ničeho, dluh činí částku 13 153,93Kč; - z občanského průkazu, že žalovaný při sjednání úvěru předložil občanský průkaz na své jméno [číslo]; - z předžalobní výzvy k plnění zástupce žalobkyně ze dne 21. 10. 2022 a poštovního podacího archu, že tento vyzýval žalovanou k úhradě dluhu, a to do 30 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla odeslána dne 24. 10. 2022; - z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik, že žalobkyně provedla ověření úvěruschopnosti žalovaného. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný uzavřel dne 18. 3. 2022 se žalobkyní úvěrovou smlouvu (jednalo se o hotovostní bezúčelový úvěr), a to prostřednictvím internetových stránek žalobkyně [webová adresa]. Žalobkyně provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného (např. zkoumáním zda žalovaný má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku a podrobila žalovaného credit scoringu). Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 330 Kč. Úvěr byl sjednán se splatností do 17. 4. 2022. Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalovaného, tedy částka 10 000 Kč byla zaslána dne 18. 3. 2022 na číslo účtu uvedené ve smlouvě: [bankovní účet]. Sjednány byly také další volitelné zpoplatněné služby. Žalovaný za trvání smlouvy neuhradil ničeho. V souladu se smlouvou byl úvěr ke dni 21. 10. 2022 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně poplatků a smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalobkyně eviduje za žalovaného pohledávku ve výši 12 999 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 9 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč, poplatku za expres výplatu 199 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za [anonymizována dvě slova] v celkové výši 196 Kč, poplatků za prodloužení splatnosti 489 Kč a 490 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 600 Kč a smluvních pokut v celkové výši 300 Kč. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 122 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 9. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů. 11. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud se týká právního posouzení, soud uzavírá, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, když žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků žalovanému a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnuté pop