20 C 103/2021-276 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 34 751,32 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen věřitel) uzavřel se žalovaným dne 30. 10. 2016 smlouvu o rychlé půjčce, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 233 Kč spolu se smluvním úrokem ve výši 20,90 % ročně a s dalšími poplatky dle ceníku a smlouvy. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, když na svůj dluh uhradil celkem částku 50 863,33 Kč, proto jej banka dne 31. 8. 2020 zesplatnila. Předmětem žalobního nároku je dlužná jistina ve výši 34 181,32 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 535,35 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 52,90 Kč a dlužné poplatky ve výši 570 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2020 postoupila banka pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a. s., která ji smlouvou o postoupení pohledávek postoupila na žalobkyni. 2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že jeho splácení spotřebitelského úvěru bylo ovlivněno mimořádnými opatřeními přijatými v ČR a v Německu v souvislosti s pandemií koronaviru. Vláda ČR zakázala s účinností od 16. 3. 2020 občanům ČR vycestovat z území České republiky, čímž výrazně zkomplikovala, až znemožnila plnění závazků na území ČR těm občanům, kteří mají bydliště mimo území ČR a potřebují pouze krátkodobě cestovat do ČR z důvodu plnění některých závazků jako v případě žalovaného. Žalovaný dne 19. 6. 2020 odeslal bance dopis, ve kterém navrhoval jednání o podmínkách splácení spotřebitelského úvěru s ohledem na krizi způsobenou pandemií koronaviru. Dne 25. 6. 2020 obdržel odpověď, že mu banka nemůže nabídnout výhodnější podmínky. Žalovaný se domnívá, že tento jeho dopis měl být považován za oznámení o využití ochranné doby dle ust. § 6 odst. 1 zákona č. 177/2020 Sb. a měla se na něj vztahovat ochranná doba do 31. 10. 2020, po kterou se odkládá čas plnění peněžitých dluhů. Banka místo toho dle oznámení zaslaného dne 31. 8. 2020 úvěr zesplatnila a pohledávku postoupila na [právnická osoba]. Zesplatnění dluhu i postoupení pohledávky je protiprávní, protože změnou věřitele jej banka připravuje o práva, kterých by se mohl domáhat a tím se mění obsah pohledávky k tíži dlužníka. Vzniklá globální ekonomická krize neumožnila žalovanému splácet úvěr s vysokou úrokovou sazbou, která je výrazně vyšší než obvyklá bankovní úroková sazba. Banka dlouhodobě vytváří systém postupování pohledávek s vysokou úrokovou sazbou, u kterých je velká pravděpodobnost nesplácení. Soud by měl prověřit, z jakého důvodu banka neuplatňuje pohledávku přímo, ale postupuje ji na neprůhledný systém účelových akciových společností a jaký je původ kapitálu těchto společností. Žalovaného celkové plnění bance odpovídalo obvyklému ekonomickému výnosu bankovního úvěru. Problém je v tom, že banka zneužila tísně žalovaného a nechala si přislíbit ve smlouvě úrokovou sazbu, která je výrazně vyšší než obvyklá bankovní úroková sazba. Žalovaný ze všech těchto důvodů nárok žalobkyně neuznává. 3. Soud ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl. Rozsudek soudu prvního stupně byl k odvolání žalovaného usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 8. 8. 2023 zrušen a vrácen k dalšímu řízení s tím, že soud se má zabývat, zda došlo ze strany předchůdkyně žalobkyně k řádnému splnění povinnosti ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména pak ve smyslu § 75, § 86, a to s ohledem na důsledky vyplývající z ust. § 87 tohoto zákona. Pokud okresní soud dospěje k závěru, že si žalobkyně řádně povinnosti dle citovaného zákona nesplnila, bude postupovat a věc právně posuzovat ve smyslu ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. 4. Soud konstatuje, že v daném řízení je dán mezinárodní (cizí) prvek v podobě bydliště žalovaného v jiném členském státě EU, než ve státě, kde bylo zahájeno řízení. Soud se svou mezinárodní příslušností v dané věci podrobně zabýval v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které bylo k odvolání žalovaného potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Soud zde dospěl k závěru, že v dané věci je na místě použít úpravu příslušnosti obsaženou v článku 7 Nařízení, konkrétně v odstavci 1 písm. b), pod druhou odrážkou, upravující poskytování služeb. Podle čl. 7 odst. 1 písm. a), b) Nařízení č. 1215/2012 osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn, kdy v případě poskytování služeb je místem plnění místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. V daném případě z návrhu na uzavření smlouvy o [příjmení] půjčce ze dne 30. 10. 2016 a ze souhrnného výpisu pohybů na účtu vyplývá, že úvěr byl žalovaným čerpán převodem na nově založený účet – eKonto – vedený bankou, tedy úvěr byl žalovanému poskytnut na území České republiky, místem plnění závazku je tedy Česká republika a je tak dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. 5. Podáním ze dne 28. 11. 2022 vzala žalobkyně žalobu zpět co do smluvního úroku ve výši 12,65 % ročně z částky 34 181,32 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, soud tedy řízení v tomto rozsahu dle ust. § 96 odst. 1 o. s. ř. zastavil tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 6. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: 7. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce, z kopie občanského průkazu, z produktových podmínek, z VOP, z akceptace návrhu na uzavření smlouvy a z e-mailové komunikace ze dne 27. 10. 2016 a 30. 10. 2016, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel se žalovaným dne 30. 10. 2016 smlouvu o rychlé půjčce, na základě které se zavázal poskytl žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 84 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 233 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci spolu se smluvním úrokem ve výši 20,90 % ročně, s poplatkem za pojištění typu B ve výši 95 Kč měsíčně a s dalšími poplatky dle ceníku a smlouvy. Žalovaný v návrhu na uzavření smlouvy uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, má vysokoškolské vzdělání, živí se jako podnikatel a jeho čistý měsíční příjem činí 60 000 Kč. V čl. XV. odst. 4. se strany dohodly, že část obsahu smlouvy o úvěru je tvořena Ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby a všeobecnými obchodními podmínkami, které jsou nedílnou součástí smlouvy. Žalovaný deklaroval, že podpisem smlouvy potvrzuje, že se s obsahem ceníku a VOP seznámil. Strany si ve smlouvě sjednaly, že úvěr bude čerpán na bankou nově založený účet. 8. Z ceníku produktů a služeb pro soukromé osoby, že poplatek za výzvu k zaplacení dlužné částky činí 500 Kč. 9. Z výpisu z účtu, že žalovaný úvěr ve výši 50 000 Kč čerpal dne 31. 10. 2016. Žalovaný se do prodlení se splácením úvěru dostal již 20. 2. 2020. Žalovaný celkem na svůj dluh uhradil částku 50 863,33 Kč. 10. Z prohlášení o okamžité splatnosti a z podacího archu ze dne 1. 9. 2020, že dopisem ze dne 31. 8. 2020 prohlásila banka již vyčerpané částky úvěru včetně úroků a všech ostatních závazků za okamžitě splatné dle čl. 12, písm. b) Produktových podmínek a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 38 339,57 Kč. Dopis byl žalovanému odeslán doporučeně dne 1. 9. 2020. 11. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2020, ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 10. 2020, ze seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení úplaty, ze seznamu odeslaných oznámení o postoupení pohledávky, z podacího archu, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 1. 2021 a 23. 10. 2020, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 9. 2020 postoupila banka pohledávku za žalovaným na [právnická osoba] a. s., která ji smlouvou o postoupení pohledávek postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisy ze dne 23. 10. 2020 a ze dne 26. 1. 2021. 12. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 1. 2021 a ze seznamu odeslaných předžalobních výzev ze dne 26. 1. 2021, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 26. 1. 2021 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 13. Z dopisu žalovaného adresovaného žalobkyni, že žalovaný se tímto dopisem domáhal snížení úrokových sazeb pod 10 % s tím, že jinak bude nucen smlouvu o úvěru vypovědět, protože výše sjednané úrokové sazby nedává ekonomický smysl. Dopis má být rovněž výzvou k obnovení jednání o smlouvě dle § 1765 občanského zákoníku, protože celosvětová ekonomická krize způsobená koronavirem výrazně mění možnosti splácení tohoto typu úvěrů a současná vysoká úroková sazba vytváří hrubý nepoměr ve vzájemném plnění. 14. Z e-mailové komunikace, že banka odpověděla žalovanému, že v současné době vede produkt žal