ECLI: ECLI:CZ:OSOL:2023:22.C.137.2023.4 Datum: 2023-07-26 Předmět: o 33 483 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2991 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 419 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 577 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 576 z ["bezdůvodné obohacení""peněžité plnění""postoupení pohledávky""smlouva o úvěru"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: o 33 483 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 142 (99/1963 Sb.), § 2991 (89/2012 Sb.), § 160 (99/1963 Sb.), § 2395 (89/2012 Sb.).
1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 23 083 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení a smluvní úrok), která má představovat zbývající částku zesplatněného úvěru společně s úrokem ke dni tohoto zesplatnění, přičemž předmětný úvěr ve výši 20 000 Kč měl být žalovanému poskytnut na základě smlouvy [číslo] ze dne 29. 3. 2017. Dále se domáhá smluvních pokut jednak z důvodu tvrzeného prodlení žalovaného s placením konkrétních splátek (požadovány částky 2 x 499 Kč), dále z důvodu tvrzeného prodlení žalovaného se splacením zesplatněného úvěru (požadována částka 9 002 Kč). V neposlední řadě se domáhá částky 400 Kč, která má představovat náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud na základě provedených důkazů (výpis ze seznamu subjektů finančního trhu; předžalobní výzva vč. podacího archu, výzvy k zaplacení a oznámení zesplatnění; doklad o vyplacení úvěru a prohlášení o poskytnutí osobního účtu s potvrzením o zůstatku ze dne 31. 12 2015; karta klienta vč. historie placení; kopie [příjmení]; úvěrová smlouva vč. informací pro spotřebitele, hodnocení klienta a oznámení o schválení úvěru včetně dodejky a splátkového kalendáře; výpis z časových řad [příjmení]) učinil jednotlivá skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu.
4. Žalovaná má jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů povolení k poskytování spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení (výpis ze seznamu subjektů finančního trhu). Výše uvedeného dne uzavřela s žalovaným výše uvedenou smlouvu, přičemž bylo dohodnuto, že žalovanému bude panem [jméno] [příjmení] poskytnut jeho osobní účet č. [bankovní účet], na který bude úvěr vyplacen a ze kterého budou hrazeny jednotlivé splátky (kopie [příjmení]; úvěrová smlouva vč. informací pro spotřebitele, hodnocení klienta a oznámení o schválení úvěru včetně dodejky a splátkového kalendáře; prohlášení o poskytnutí osobního účtu vč. potvrzení o zůstatku ze dne 31. 12. 2015). K výplatě úvěru došlo stejného dne (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 20. 7. 2017 do 65 od její splatnosti (historie placení), dne 21. 8. 2017 a dne 20. 9. 2017 byl vyzván k zaplacení a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, dne 24. 9. 2017 mu bylo oznámeno zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy (výzvy a oznámení). Žalovaný doposud uhradil celkem 5 467 Kč (historie placení). K uhrazení dluhu byl žalobkyní vyzván písemností odeslanou dne 26. 4. 2023 (předžalobní výzva vč. podacího archu).
5. Vzhledem k níže vysvětlenému právnímu závěru (zjevný rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy) soud pro nadbytečnost neprováděl jako důkaz dokumenty, které žalobkyně předložila k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované (výpisy z registrů, potvrzení zaměstnavatele, výplatní páska (čl. 16-17, 21, 24, 27). Dále neprováděl pro nadbytečnost ani vyjádření znalce k problematice nominální a efektivní úrokové sazby, jelikož soud bez ohledu na označení úrokové sazby (efektivní, nominální) vycházel při rozhodování z úrokové míry určené na základě těchto faktorů: faktická půjčená částka; celkové období, na které byly peníze zapůjčeny; počet, výše a četnost splátek.
6. Podstatu sporu soud posoudil podle občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § [číslo] a násl.; ustanovení o neplatnosti právního jednání § 580 a násl.; ustanovení upravující bezdůvodné obohacení § [číslo] a násl.) ve znění rozhodném ke dni 29. 3. 2017 a podle smluvního ujednání mezi stranami, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr. Tuto smlouvu soud vyhodnotil jako neplatnou podle § 588 občanského zákoníku pro její zjevný rozpor s dobrými mravy.
9. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že úvěr byl žalovanému poskytnut se sjednaným úrokem 129,75 % ročně ročně a tzv. roční procentní sazba nákladů úvěru (RPSN) byla stanovena ve výši 133,71 % (oznámení o schválení úvěru). Žalovaný se zavázal vrátit celkem 71 472 Kč prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 1 489 Kč. Dle soudu je úroková sazba odpovídající těmto parametrům cca 86,13 % ročně (zjištěno za pomocí finanční funkce Excel).
10. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (lze zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jako určovatel toho, zda je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy dle judikatury slouží kritérium obvyklého úroku v daném čase a místě, který nesmí být podstatně (v zásadě několikanásobně) překročen.
11. Soud pro účely posuzování souladu ujednání s dobrými mravy (resp. pro účely posouzení přiměřenosti úrokové sazby) vyšel z objektivizovaných údajů o obvyklém úroku, které lze pro území České republiky nejlépe stanovit na základě údajů evidovaných Českou národní bankou z tzv. časových řad [příjmení] (srov. [webová adresa]). Soud ve prospěch platnosti ujednání bral v úvahu skutečnost, že publikované údaje jsou„ průměrem“ skutečných hodnot. Z publikovaných údajů je zřejmé, že průměrná sazba úroku u nových úvěrů určených na spotřebu, které byly poskytnuty bankami domácnostem s fixací úrokové sazby od 1 roku do 5 let, činila v březnu roku 2017 hodnotu 9,05 % ročně (výpis z časových řad [příjmení]). Nad rámec soud dodává, že časové řady [příjmení] využil pouze k právnímu posouzení věci (zhodnocení souladu ujednání s dobrými mravy) a nevyvozoval z nich žádná skutková zjištění, tudíž uvedené výstupy nebylo nutné provádět jako důkaz, nicméně jejich obsah byl na jednání konstatován.
12. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že faktická sjednaná úroková míra ve výši 86,13 % ročně se zcela zjevně příčí dobrým mravům (téměř desetinásobně převyšuje průměrnou míru obvyklého úroku v daném místě a čase), tudíž jde o ujednání, které je ve smyslu § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné. V návaznosti na to shledal soud pro zjevný rozpor s dobrými mravy neplatnou úvěrovou smlouvu jako celek, jelikož nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. § 576 a § 577 občanského zákoníku). Dle soudu při zjištění„ zjevně nemravné úrokové sazby“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že takové ujednání má pro úvěrující stranu smlouvy (právní předchůdce žalobkyně) zcela klíčový význam, jde o jedinou motivaci k uzavření samotné smlouvy. Nelze tudíž předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo i bez tohoto nemravného ujednání. Nadto se soudu samotné úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku ani nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci.
13. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně podle § 2991 občanského zákoníku nárok na vydání dosud nevrácené části poskytnuté jistiny. Ve vztahu k požadovanému úroku z prodlení soud dospěl k závěru, že prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení nenastalo, jelikož doposud byl vyzván ke splnění dluhů plynoucích ze smlouvy o úvěru (předžalobní výzva), která je však absolutně neplatná. Nad rámec soud dodává úvahu, že tento závěr odpovídá také smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, který na nynější situaci sice výslovně nedopadá, ale lze ho s ohledem na totožný chráněný zájem analogicky zohlednit. Jestliže při neplatnosti úvěrové smlouvy způsobené nedostatečným vyhodnocením úvěruschopnosti spotřebitele vrací spotřebitel poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem a do prodlení se dostane v zásadě až uplynutím lhůty k plnění stanovené rozhodnutím soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), mělo by se obdobné pravidlo uplatnit i pro ostatní případy zjevného rozporu spotřebitelské úvěrové smlouvy s dobrými mravy.
14. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly bezhotovostně poskytnuty na účet pana [jméno] [příjmení] finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a dále bylo prokázáno, že žalovaný uhradil 5 467 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni nárok na vrácení pouze zbývající části jistiny požadované jistiny (tzn. 20 000 Kč mínus 5 467 Kč rovná se 14 533 Kč). Lhůtu k plnění soud určil obecnou třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř., jelikož žalovaný zůstal v řízení pasivní (nekontaktní) a nekonkretizoval své možnosti vrátit dlužnou jistinu (bezdůvodné obohacení). Ve vztahu ke zbývající
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.