22 C 150/2023-99 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 21 085 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která má být zaokrouhleným součtem následujících částek. Žalobkyně do součtu zahrnuje částku 18 549,58 Kč, která má představovat částku zesplatněného úvěru společně s úrokem ke dni tohoto zesplatnění, přičemž předmětný úvěr ve výši 20 000 Kč měl být žalovanému poskytnut na základě smlouvy č. , hodnota, ze dne 15. 1. 2021. Dále zahrnuje do součtu částku 998 Kč (2 x 499 Kč), která má představovat smluvní pokutu za tvrzené prodlení žalovaného s placením konkrétních splátek. Dále zahrnuje do součtu částku 600 Kč (3 x 200 Kč), která má představovat náklady spojené s prodlením žalovaného. V neposlední řadě zahrnuje částku 938 Kč (2 x 469 Kč), která má představovat neuhrazené pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr. Dále se žalobkyně mimo výše uvedené domáhá částky 9 002 Kč, která má představovat smluvní pokutu za tvrzené prodlení žalovaného se splacením již zesplatněného úvěru do doby vyhotovení žaloby.1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.2. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění: výpis ze seznamu subjektů finančního trhu – žalobkyně má jako nebankovní poskytovatelka spotřebitelských úvěrů ode dne 11. 5. 2018 povolení k poskytování spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení; návrh na uzavření smlouvy včetně předsmluvního formuláře a splátkového kalendáře (všechny tyto důkazy jsou v souladu a vedou k následujícím zjištěním) – výše uvedeného dne mezi sebou žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnou žalovanému částku 20 000 Kč na účet č. , č. účtu, ; dále je obsaženo ujednání o tom, že žalovaný vrátí poskytnutou částku společně s úrokem prostřednictvím 9 měsíčních splátek ve výši 3 358 Kč, celkem tedy vrátí částku 30 222 Kč; splátky mají být dle dohody hrazeny do 13. dne v měsíci; dále smlouva obsahuje ujednání o úhradě dalších měsíčních splátek pojistného za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 13,95 % ze splátky, tzn. ve výši 469 Kč; jako úroková sazba je uvedena hodnota 109,94 % ročně, jako hodnota tzv. roční procentní sazby nákladů (RPSN) je uvedeno 186,32 % (ani jedna hodnota dle obsahu smlouvy nezahrnuje úhradu za pojištění); schválení úvěru (s dodejkou) – v oznámení o schválení úvěru je uvedeno RPSN vyšší (193,20 %); oznámení o schválení úvěru bylo vyhotovené 18. 1. 2021 a dne 21. 1. 2021 byla písemnost pro žalovaného uložena na poště k vyzvednutí; informací o pojištění vč. přihlášení do pojištění a přílohy č. , hodnota, k návrhu smlouvy – v den uzavření výše uvedené smlouvy se žalovaný přihlásil jako zájemce o pojištění schopnosti splácet úvěr, pojistné bylo sjednáno tak, jak plyne i z výše uvedené smlouvy ve výši 469 Kč měsíčně s jednotlivými splátkami úvěru; smlouva o pojištění byla uzavřena stejného dne ve formě přílohy k úvěrové smlouvě; fotografie občanského průkazu – žalobkyně disponuje fotografií občanského průkazu žalovaného; doklad o vyplacení – dne 15. 1. 2021 byly žalovanému na účet uvedený ve smlouvě vyplaceny bezhotovostně finanční prostředky ve výši 20 000 Kč; karta zákazníka – žalovaný neuhradil splátku splatnou dne 13. 5. 2021 do 65 dnů od její splatnosti; žalovaný dosud uhradil prostřednictvím splátek částku 11 481 Kč; výzvy a oznámení – žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných splátek dne 14. 6. 2021 a dne 14. 7. 2021, současně byl upozorněn na zesplatnění celého úvěru; zesplatnění úvěru mu bylo oznámeno dne 18. 7. 2021; předžalobní výzvy vč. doručenky – žalovaný byl vyzván k úhradě svého dluhu více jak 7 dní před podáním žaloby, konkrétně byla výzva odeslána 17. 5. 2023.3. Vzhledem k níže vysvětlenému právnímu závěru (zjevný rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy) soud pro nadbytečnost nečinil žádná relevantní zjištění z dokumentů, které žalobkyně předložila k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalovaného [hodnocení a prohlášení klienta, výplatní pásky, pohyby na účtu, výpisy z registrů (čl. 21, 27-28, 30-32, 34-35, 37-38)].4. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Na základě dohody žalobkyně a žalovaného byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které měl dle dohody vrátit společně s úrokem prostřednictvím jednotlivých splátek, které byly navýšeny o částku pojistného za pojištění schopnosti splácet úvěr, o které žalovaný projevil zájem. Žalovaný dosud uhradil částku 11 481 Kč, z důvodu nehrazení sjednaných splátek ho žalobkyně požádala o uhrazení celého úvěru včetně úroku. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě.5. Při právním hodnocení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž vycházel z občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § 2395 a násl.; ustanovení o neplatnosti právního jednání § 580 a násl.; ustanovení upravující bezdůvodné obohacení § 2991 a násl.) ve znění účinném ke dni 26. 2. 2022 a ze smluvních ujednání mezi stranami.6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr. Tuto smlouvu soud vyhodnotil jako neplatnou podle § 588 občanského zákoníku pro její zjevný rozpor s dobrými mravy.8. Zjištěné parametry úvěru (půjčená částka, období půjčení, mechanismus splácení) dle soudu odpovídají úrokové míře cca 110 % ročně (zjištěno za pomocí finanční funkce Excel „úroková míra“) a odpovídá zápůjční úrokové míře uvedené ve smlouvě o úvěru.9. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podle judikatury je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy, pokud podstatně nepřevyšuje (v zásadě několikanásobně) obvyklý úrok v daném čase a místě.10. Soud pro účely posouzení souladu ujednání s dobrými mravy vyšel z objektivizovaných údajů o obvyklém úroku, které lze na území České republiky dovodit z údajů evidovaných Českou národní bankou (tzv. časové řady ARAD). Soud ve prospěch platnosti ujednání bral v úvahu skutečnost, že publikované údaje jsou „pouze“ průměrem skutečných hodnot. Z publikovaných údajů je zřejmé, že průměrná sazba úroku u nových úvěrů určených na spotřebu, které byly poskytnuty bankami domácnostem s fixací úrokové sazby do 1 roku, činila v lednu roku 2021 10,08 % ročně. Nad rámec soud dodává, že časové řady ARAD využil pouze k právnímu posouzení věci (zhodnocení souladu ujednání s dobrými mravy) a nevyvozoval z nich žádná skutková zjištění, nicméně jejich obsah byl na jednání konstatován.11. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že faktická sjednaná úroková míra ve výši cca 110 % ročně se zcela zjevně příčí dobrým mravům (více než desetinásobně převyšuje obvyklý úrok), tudíž jde o ujednání, které je ve smyslu § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné. V návaznosti na to shledal soud pro zjevný rozpor s dobrými mravy neplatnou úvěrovou smlouvu jako celek, jelikož nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. § 576 a § 577 občanského zákoníku). Dle soudu při zjištění „zjevně nemravné úrokové sazby“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že takové ujednání má pro úvěrující stranu smlouvy zcela klíčový význam, jde o stěžejní motivaci k uzavření samotné smlouvy. Nelze tudíž předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo i bez tohoto nemravného ujednání. Nadto se samotné úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku soudu ani nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci.12. Totožně soud nahlíží i na pojistnou smlouvu, jelikož ta s ohledem na svou akcesorickou povahu sdílí právní osud „hlavní“ smlouvy (absolutní neplatnost).13. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně podle § 2991 občanského zákoníku nárok na vydání dosud nevrácené části poskytnuté jistiny. Ve vztahu k požadovanému úroku z prodlení soud dospěl k závěru, že prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení nenastalo, jelikož doposud byl vyzván ke splnění dluhů plynoucích ze smlouvy o úvěru, která je však absolutně neplatná. Ačkoliv na nynější situaci nedopadá § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, je třeba ho s ohledem na totožný chráněný zájem analogicky zohlednit. Jestliže při neplatnosti úvěrové smlouvy způsobené nedostatečným vyhodnocením úvěruschopnosti spotřebitele vrací spotřebitel poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem a do prodlení se d