22 C 178/2023-48 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení následujících pohledávek: částka 12 800 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), která má představovat nevrácený úvěr, který měl být žalovanému poskytnut na základě smlouvy [číslo] ze dne 27. 2. 2022; částku 3 760 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), která má představovat poplatek za poskytnutí předmětného úvěru; částka 608 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), která má představovat souhrn dalších poplatků za služby spojené s výše uvedenou smlouvou o úvěru (poplatek„ [anonymizována dvě slova]“, poplatek„ [anonymizováno]“, poplatek„ [anonymizována dvě slova]“); částka 767,36 Kč, která má představovat smluvní pokutu za prodlení žalovaného se splácením úvěru za období od 5. 4. 2022 do 4. 7. 2022. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě provedených důkazů (předžalobní výzva vč. dokladu o odeslání; autorizace ověření totožnosti; výpis o posouzení úvěruschopnosti vč. principů posuzování; dokument identifikované příjmy; kopie [příjmení]; přehled transakcí vyplacených spotřebiteli; smlouva o úvěru vč. sazebníků, informací o úvěru a VOP) učinil následující relevantní skutková zjištění. 4. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 27. 2. 2022 výše uvedenou úvěrovou smlouvu, jejíž součástí byly mj. všeobecné obchodní podmínky a informace o spotřebitelském úvěru (úvěrová smlouva; kopie [příjmení]; VOP; informace o úvěru). Žalobkyně se zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 12 800 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím jedné splátky učiněné do 1 měsíce (do 28. 3. 2022) ve výši 16 454 Kč, přičemž tato částka obsahovala i poplatky za vybrané služby ve výši 304 Kč (úvěrová smlouva; informace o úvěru; sazebník). Stejného dne žalobkyně žalovanému na bankovní účet uvedený ve smlouvě převedla částky 8 600 Kč a částku 4 200 Kč (přehled bankovních transakcí; autorizace ověření totožnosti; úvěrová smlouva). Žalobkyně za žalovaným eviduje neuhrazenou jistinu ve výši 12 800 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 760 Kč; další poplatky ve výši 580 Kč (tvrzení žalobkyně). Žalovaný byl k úhradě vyzván výzvou odeslanou dne 30. 11. 2022 (předžalobní výzva vč. dokladu o odeslání), dosud uvedené částky neuhradil. 5. Z dalších důkazů (výpis o posouzení úvěruschopnosti vč. principů posuzování; dokument identifikované příjmy) soud vzhledem k níže uvedenému právnímu závěru nečinil žádná relevantní skutková zjištění. 6. Soud učinil následující skutkový závěr. Žalobkyně a žalovaný mezi sebou uzavřeli výše uvedenou smlouvu, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, které se žalovaný zavázal společně s dalšími poplatky za blíže specifikovaných podmínek vrátit. Dluh z úvěrového vztahu nebyl splněn ve sjednané lhůtě. 7. Podstatu sporu soud posoudil podle občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § 2395 a násl.; ustanovení o neplatnosti právního jednání § 580 a násl.; ustanovení o bezdůvodném obohacení § 2991 občanského zákoníku) ve znění rozhodném ke dni 27. 2. 2022 a podle smluvního ujednání mezi stranami. 8. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr. Tuto úvěrovou smlouvu soud vyhodnotil jako neplatnou podle § 588 občanského zákoníku pro její zjevný rozpor s dobrými mravy – nemravná úroková sazba. 10. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že žalovanému mělo být poskytnuto 12 800 Kč, přičemž mělo být ujednáno vrácení částky 16 454 Kč v době do jednoho měsíce. Součástí této ujednané částky byla i úhrada poplatků za volitelné služby ve výši 304 Kč. Soud se pro nadbytečnost nezabýval povahou těchto doplňkových služeb (resp. tím, zda je všechny lze skutečně hodnotit jako doplňkové služby ve smyslu § 133 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru), jelikož dospěl k závěru, že i bez zahrnutí této částky má úvěr nemravné parametry, soud tedy zohledňoval pouze výši původně sjednaného poplatku za poskytnutí úvěru, který lze jednoznačně považovat za„ cenu“ úvěru. Úvěr těchto parametrů (12 800 Kč poskytnutých na dobu jednoho měsíce za poplatek 3 350 Kč) odpovídá roční úrokové sazbě cca 314 % (vypočteno za pomocí finanční funkce Excel). 11. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (lze zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Jako určovatel toho, zda je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy dle judikatury slouží kritérium obvyklého úroku v daném čase a místě, který nesmí být podstatně (v zásadě několikanásobně) překročen. 12. Soud pro účely posuzování souladu ujednání s dobrými mravy (resp. pro účely posouzení přiměřenosti úrokové sazby) vyšel z objektivizovaných údajů o obvyklém úroku, které lze pro území České republiky nejlépe stanovit na základě údajů evidovaných Českou národní bankou z tzv. časových řad ARAD (srov. https://www.cnb.cz). Soud ve prospěch platnosti ujednání bral v úvahu skutečnost, že publikované údaje jsou„ průměrem“ skutečných hodnot. Z publikovaných údajů je zřejmé, že průměrná sazba úroku u nových úvěrů určených na spotřebu, které byly poskytnuty bankami domácnostem s fixací úrokové do 1 roku činila v únoru roku 2022 hodnotu 9,90 % ročně. Nad rámec soud dodává, že časové řady ARAD využil pouze k právnímu posouzení věci (zhodnocení souladu ujednání s dobrými mravy) a nevyvozoval z nich žádná skutková zjištění, tudíž uvedené výstupy nebylo nutné provádět jako důkaz. 13. Soud si je vědom toho, že u krátkodobého úvěru (tzv. mikroúvěr) ve výši několika tisíc korun je vyšší úroková sazba do určité míry akceptovatelná, resp. lépe řečeno nevyhnutelná (v opačném případě by poskytovatel úvěru měl zcela zanedbatelný majetkový prospěch). V nynějším případě sice šlo o krátkodobý úvěr (splatnost 30 dnů (avšak s možností prodlužování za poplatek), nicméně úvěr převyšuje částku„ několika málo tisíc“. 14. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že faktická sjednaná úroková míra ve výši cca 314 % ročně se zcela zjevně příčí dobrým mravům, tudíž jde o ujednání, které je ve smyslu § 588 občanského zákoníku absolutně neplatné. V návaznosti na to shledal soud pro zjevný rozpor s dobrými mravy neplatnou úvěrovou smlouvu jako celek, jelikož nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. § 576 a § 577 občanského zákoníku). Dle soudu při zjištění„ zjevně nemravné úrokové sazby“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že takové ujednání má pro úvěrující stranu smlouvy (právní předchůdce žalobkyně) zcela klíčový význam, jde o jedinou motivaci k uzavření samotné smlouvy. Nelze tudíž předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo i bez tohoto nemravného ujednání. Nadto se soudu samotné úvahy o aplikaci § 576 či § 577 občanského zákoníku ani nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci. 15. S ohledem na neplatnost samotné úvěrové smlouvy je třeba vztah mezi žalobkyní a žalovaným vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení stanovených v § 2991 a násl. občanského zákoníku s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně má nárok na vrácení finančních prostředků, které poskytla žalovanému. Naopak důvodné nejsou nároky založené na neplatné úvěrové smlouvě (sjednané poplatky, smluvní pokuty, úrok). Vzhledem k tomu se soud blíže nezabýval zjišťováním konkrétních tvrzení, na jejichž základě žalobkyně požadovala poplatky ve vyšších částkách, než bylo sjednáno v úvěrové smlouvě, ani důvodností těchto požadavků. Soud dále neshledal důvodným ani požadavek na úrok z prodlení, jelikož žalovaná byla vyzvána k plnění pohledávek plynoucích z (neplatné) úvěrové smlouvy (předžalobní výzva), nikoliv k vydání bezdůvodného obohacení, tudíž s jeho vrácením dosud není v prodlení. 16. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu bezhotovostně celkem částku 12 800 Kč, přičemž žalovaný neprokázal, že by tuto částku nebo její část uhradil. Soud proto žalobě v této části vyhověl, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl pro nedůvodnost, jak bylo vysvětleno výše. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu vyjádřené v § 142 o. s. ř. Žalobkyně byla ve sporu částečně úspěšnější (cca 71 %), náleží jí proto právo na náhradu 42 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k § 14b advokátního tarifu za 3 úkony