22 C 2/2023-99 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá po žalované zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok ve výši 2 350 Kč, dále úrok ve výši 10,37 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 5. 2020 a zákonný úrok z prodlení z částky 12 350 Kč), která má představovat nevrácenou jistinu poskytnutou na základě úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 21. 6. 2018; dále částky 4 950 Kč, která má představovat úhrady za spojené služby (administrativní činnost a možnost platit splátky v hotovosti); a částky 6 000 Kč, která má představovat sjednanou smluvní pokutu. Předmětná pohledávka vznikla právnímu předchůdci žalobkyně ([právnická osoba] Money s.r.o., [IČO]), na žalobkyni byla postoupena. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud na základě důkazů provedených při jednání (smlouva o úvěru; smlouva o postoupení vč. přílohy, oznámení, potvrzení o zaplacení a výňatek z portfolia; stejnopis notářského zápisu; žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru; finanční analýza a credit scoring; doklady k prověření úvěruschopnosti; předpis splátek vč. transakční historie; časové řady [příjmení]) učinil jednotlivá skutková zjištění a na jejich základě dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu: 4. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovanou výše uvedeného dne smlouvu o úvěru a stejného dne jí v hotovosti vyplatil finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně s úrokem a poplatky v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 300 Kč, přičemž poplatek za uzavření smlouvy ve výši 400 Kč byl hrazen hned v okamžiku podpisu smlouvy (smlouva o úvěru). Žalovaná uhradila mimo výše uvedenou splátku ještě 1 x 400 Kč dne 31. 7. 2018 a 1 x 500 Kč dne 23. 8. 2018 (předpis splátek včetně transakční historie). Právní předchůdce žalobkyně na základě smlouvy ze dne 6. 9. 2018 prodal část závodu tvořenou divizí spotřebitelských úvěrů (včetně úvěru poskytnutého žalované) obchodní společnosti [právnická osoba], [IČO] (notářský zápis, výňatek z portfolia na čl. 50). Posledně jmenovaná obchodní společnost uzavřela s žalobkyní dne 24. 6. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek ve znění dodatku [číslo] ze dne 13. 7. 2020, jejímž předmětem byla mimo jiné pohledávka za žalovanou. Postoupení bylo žalované oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek vč. dodatku, příloha, potvrzení o zaplacení, oznámení ze dne 24. 7. 2020). 5. Vzhledem k níže vysvětlenému právnímu závěru (zjevný rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy) soud pro nadbytečnost detailně nehodnotil dokumenty, které žalobkyně předložila k prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované (žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, finanční analýza a credit scoring, pokladní doklady, oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory, dohoda o pracovní činnosti, rozhodnutí o přiznání příspěvku na bydlení, smlouva o nájmu bytu). Přesto ve vztahu k rozhodnutí Úřadu práce o přiznání příspěvku na bydlení soud musí i zcela nad rámec konstatovat pochybnost nad jeho integritou, když má být tvořeno ze 4 stran a byla předložena pouze strana první a poslední, přičemž první strana je nadto psána zřetelně odlišným fontem s odlišným zarovnáním textu oproti straně poslední (lze přitom očekávat, že právě v nedoložených pasážích rozhodnutí by vzhledem k podmínkám pro udělení příspěvku na bydlení byla obsažena podrobnější specifikace majetkových poměrů žalované). 6. Podstatu sporu soud posoudil podle občanského zákoníku (zejm. ustanovení o postoupení pohledávky § [číslo] a násl.; ustanovení upravující smlouvu o úvěru § [číslo] a násl.; ustanovení o neplatnosti právního jednání § 580 a násl.; ustanovení upravující bezdůvodné obohacení § [číslo] a násl.) ve znění rozhodném ke dni 21. 6. 2018 a podle smluvního ujednání mezi stranami, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 7. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. 10. Podle § 577 občanského zákoníku je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. 11. Na základě platné smlouvy uzavřené mezi právními předchůdci žalobkyně ze dne 6. 9. 2018 a na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 došlo u nyní projednávané pohledávky ke změně v osobě věřitele a v této pozici nyní figuruje žalobkyně. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr. Tuto smlouvu soud vyhodnotil jako neplatnou podle § 588 občanského zákoníku pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. 12. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že úvěr měl být žalované poskytnut se sjednaným úrokem 24 % ročně (čl. II bod 1) a tzv. roční procentní sazba nákladů úvěru (RPSN) byla vzhledem k souvisejícím poplatkům ve výši 212,32 % (čl. IV bod 1). Dále je z obsahu úvěrové smlouvy zřejmé, že úroková sazba měla mít v důsledku nastaveného mechanismu splácení proměnlivý charakter, tj. během prvních šesti splátek činila 54 % ročně, během sedmé splátky 12 % ročně a během posledních sedmi splátek 0 % ročně (čl. III bod 4 ve spojení s předpisem splátek úvěru). 13. Soud je přesvědčen o tom, že mechanismus určení úroku je netransparentní a nesrozumitelný. Úvěrová smlouva na jednu stranu obsahuje ujednání o úrokové míře 24 % ročně z jistiny 10 000 Kč, přičemž jistina s úrokem (soud nyní nezohledňuje související poplatky) měla být splacena ve 14 anuitách (pravidelných splátkách), což by však odpovídalo tomu, že za 14 měsíců splácení bude zaplacen úrok ve výši dohromady cca 1 560 Kč, nikoliv ve výši 2 800 Kč, což je částka představující výši úroku u předmětné smlouvy (vypočtena jako cílová uhrazená částka mínus poskytnutá jistina a sjednané poplatky). [příjmení] částka 2 800 Kč odpovídala deklarované úrokové míře 24 % ročně z částky 10 000 Kč, musela by být sjednána pouze jedna jediná splátka (jistiny i úroku zároveň), která by byla realizována po 14 měsících. Vzhledem k tomu, že bylo sjednáno 14 anuit, odpovídá částka úroku zaplaceného souhrnně za celou dobu splácení ve výši 2 800 Kč ve skutečnosti úrokové míře cca 42,7 % ročně z částky 10 000 Kč. Pokud úvěrová smlouva obsahuje„ specifický“ mechanismus započítávání splátek, který tuto úrokovou míru zastírá, či uměle snižuje, jedná se dle soudu o klamavý prvek v neprospěch spotřebitele. Už takto popsané netransparentní ujednání o úrokové míře dobře ilustruje skutečnost, že v daném případě je mnohem přiléhavější (spolehlivější) údaj o RPSN, který nadto zahrnuje i související poplatky (které fakticky dotváří celkovou výši„ úroku“ za poskytnutý úvěr), tedy již věrně odráží skutečnost, že žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a prostřednictvím 14 měsíčních splátek měla zaplatit celkem 18 200 Kč plus poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 400 Kč. 14. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (lze zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jako určovatel toho, zda je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy dle judikatury slouží kritérium obvyklého úroku v daném čase a místě, který nesmí být podstatně (v zásadě několikanásobně) překročen. Dle soudu lze uvedené závěry bezpochyby vztáhnout i na hodnotu RPSN, která vyjadřuje celkovou„ cenu“ úvěru. 15. Soud pro účely posuzování souladu ujednání s dobrými mravy (resp. pro účely posouzení přiměřenosti RPSN) vyšel z objektivizovaných údajů o obvyklém úroku či RPSN, které lze pro území České republiky nejlépe stanovit na základě údajů evidovaných Českou národní bankou z tzv. časových řad [příjmení] (srov. [webová adresa]). Soud ve prospěch platnosti ujednání jednak bral v úvahu skutečnost, že publikované údaje jsou„ průměrem“ skutečných hodnot, a jednak ve prospěch platnosti ujednání zohledňoval údaje za celý rok, ve kterém došlo