12 C 9/2024-36 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 20 380 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že po prověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřela dne , datum, s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě, které měl žalovaný splácet týdně 455 Kč tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne předchozí splátky. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru došlo k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný zaplatil žalobkyni částku ve výši 6 890 Kč, která byla započtena nejprve na úhradu nákladů na soudní a mimosoudní vymáhání dlužné částky, úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, úhradu poplatku za prodlení se splácením úvěru, úhradu poplatku za zpracování a doručení úvěru, úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru, na jistinu úvěru, na úrok za poskytnutí úvěru dle smluvních podmínek. Ve smlouvě také byla sjednána možnost zesplatnění zbylého dluhu s příslušenstvím v případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobkyně požaduje i zákonný úrok z prodlení, a to od předepsané splatnosti smlouvy ke dni , datum, s datem prodlení od , datum, . Ke dni sepsání žaloby pohledávka činila 20 380 Kč a příslušenství je tvořeno zákonným úrokem z prodlení v zákonné výši od , datum, z částky 20 380 Kč do zaplacení dluhu.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o.s.ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o.s.ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně provedla prověření úvěruschopnosti žalovaného dne , datum, , což zaznamenala v Evidenční kartě klienta. Poté uzavřela se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, dne , datum, (dále jen „Smlouva“). Dle smlouvy se jednalo o sjednání spotřebitelského úvěru ve výši jistiny 15 000 Kč, úroku ve výši 2 970 Kč, poplatku za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr s příslušenstvím splácet v týdenních splátkách ve výši 455 Kč, kdy první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od , datum, a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Nedílnou součástí smlouvy byl také Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, který popisuje jednotlivé vlastnosti spotřebitelského úvěru a také Evidenční karta klienta, která obsahuje údaje o žalovaném. Žalovanému byla právním zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní výzva k úhradě částky ve výši 20 380 Kč dne , datum, .4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.5. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.7. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně splnila svůj závazek, po zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil a zůstal v řízení zcela pasivní. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu co do jistiny i zákonného úroku z prodlení. Lhůta k plnění byla ve výroku I. rozsudku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 1 019 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 019 Kč. Lhůta k plnění byla i ve výroku II. rozsudku stanovena opět v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako obecná třídenní.