13 C 124/2024-45 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 46 590 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, který byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně tak, že měla splácet každý měsíc nejpozději do 7. dne v měsíci úrok přirostlý za minulé období. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, proto byl úvěr ke dni , datum, zesplatněn. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 30 000 Kč a dlužného úroku ve výši 12 000 Kč. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 2023-11-10. Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d., kterou počítá z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení , datum, do data odeslání předžalobní výzvy , datum, . Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 4590 Kč, která je taktéž žalobkyní požadována.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala, na jednání soudu dne , datum, se bez řádné omluvila nedostavila.3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, a z potvrzení o platbě, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc vždy do 7. dne v měsíci úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. V čl. 6.2 smlouvy se účastníci dohodli, že v případě prodlení žalovaného po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatným celý dluh. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 4 590 Kč.5. Z potvrzení o platbě a ze zprávy ČSOB a. s. ze dne , datum, , že žalovaná čerpala dne , datum, částku 10 000 Kč, dne , datum, částku 2 000 Kč, dne , datum, částku 5 000 Kč a dne , datum, částku 13 000 Kč.6. Z dopisu ze dne , datum, , že byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení částky 74 298 Kč s tím, že ke dni , datum, došlo k zesplatnění úvěru.7. Z předžalobní upomínky a z podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne , datum, k úhradě žalované částky před podáním žaloby.8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, kdy žalovaná čerpala dne , datum, částku 10 000 Kč, dne , datum, částku 2 000 Kč, dne , datum, částku 5 000 Kč a dne , datum, částku 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet každý měsíc vždy do 7. dne v měsíci úrok ve výši 40 % měsíčně přirostlý za uplynulé období, jistinu úvěru mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. V čl. 6.2 smlouvy se účastníci dohodli, že v případě prodlení žalované po dobu dva kalendářní měsíce nebo delší, se bez dalšího stává splatným celý dluh. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla dle odst. 4. 2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se do prodlení dostala následující den po dni zesplatnění úvěru (, datum, ). Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 4 590 Kč.Dopisem ze dne , datum, byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení částky 74 298 Kč s tím, že ke dni , datum, došlo k zesplatnění úvěru. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou dopisem ze dne , datum, k úhradě žalované částky před podáním žaloby.9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.11. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.12. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.13. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.14. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.17. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované.18. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.19. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že v tomto konkrétním případě žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně, když k posouzení úvěruschopnos