19 C 141/2024-86 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 3. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 35 026 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 7. 10. 2023 s žalobkyní úvěrovou smlouvu č. , hodnota, . Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k úhradě dlužné částky ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč počínaje 20. 11. 2023. Žalovaný poskytnutý úvěr nesplácel a dne 26. 1. 2024 mu bylo odesláno zesplatnění úvěru. Žalovaná částka se skládá z nesplacené jistiny, dluhu na úrocích, účelně vynaložených nákladů a smluvních pokut. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění dne 26. 1. 2024.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K výzvě soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný taktéž nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- ze smlouvy o úvěru ze dne 7 10. 2023 s přílohou č. , hodnota, úvěrové podmínky, přehledu splátek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelskému úvěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a to tak, že částka 2 500 Kč byla vyplacena přímo zprostředkovateli a částka 27 500 Kč žalovanému. Celkem se žalovaný zavázal splatit 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč do 20. 2. 2027;- z potvrzení o provedení transakce, že dne 10. 10. 2023 byla z účtu žalobkyně na účet žalovaného uvedeného ve smlouvě o úvěru převedena částka 27 500 Kč a částka 2 500 Kč na účet označený jako , jméno FO, ;- z dokumentu nazvaného , Anonymizováno, smlouvy ke smlouvě č. , hodnota, a potvrzení o provedení transakce, že žalovaný neuhradil ničeho, respektive 1 Kč jako tzv. verifikační platbu dne 10. 10. 2023, dluh činí částku 32 013 Kč;- z posouzení úvěruschopnosti zákazníka ze dne 9. 10. 2023 s přílohami – nájemní smlouvy, příjmových dokladů, potvrzení o příjmu, výplatních pásek, výpisů z centrální evidence exekucí, lustrace v IR a čestných prohlášení, že žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného s pozitivním výsledkem pro žalovaného;- z upomínek ze dne 26. 12. 2023, 25. 11. 2023 s potvrzením o odeslání, že žalovaný byl upomínán o úhradu dlužné splátky a zároveň byl upozorněn na upomínací náklady v souladu se smlouvou;- z předžalobní výzvy k plnění zástupce žalobkyně a zesplatnění závazku ze dne 26. 1. 2024 a poštovního podacího lístku, že tento vyzýval žalovaného k úhradě dluhu a oznámil mu zesplatnění úvěru. Zároveň jej upozornil na upomínací náklady. Výzva byla odeslána dne 26. 1. 2023;Z ostatních předložených důkazů soud neučinil žádná, pro rozhodnutí ve věci relevantní, skutková zjištění.5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 7. 10. 2023 se žalobkyní úvěrovou smlouvu. Žalobkyně provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal k úhradě celkem částky 46 000 Kč ve 40 měsíčních splátkách do 20. 2. 2027. Žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho a dluh byl ke dni 26. 1. 2024 zesplatněn. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k plnění. Žalobkyně eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 35 026 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 30 000Kč, dluhu na úrocích ve výši 2 013 Kč, nákladů upomínaní ve výši 300 Kč a smluvních pokutách ve výši 1 216 Kč s příslušenstvím.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. Podle § 122 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.11. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a na základě dostatečných podkladů.12. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Pokud se týká právního posouzení, soud uzavírá, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, když právní předchůdkyně žalobkyně plnila svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků žalovanému a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto peněžité prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit dohodnuté poplatky. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobkyně co do průběhu splácení úvěru žalovaným výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané poplatky a smluvní pokuty, když dospěl po matematickém propočtu – vycházeje ze smluvního ujednání účastníků a zákonné právní úpravy – k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotně-právní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně nehradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanč