22 C 275/2023-88 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 9 999 Kč, která má představovat dosud nevrácené finanční prostředky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy uzavřené dne 13. 1. 2023. Dále se domáhá zaplacení částky 2 952 Kč (poplatky za poskytnutí úvěru, expres výplatu, bezpečnou splátku, SMS servis, prodloužení splatnosti), částky 300 Kč (účelně vynaložené náklady) a částky 600 Kč (smluvní pokuty 2 x 300 Kč). Všechny částky žalobkyně požaduje včetně příslušenství (úrok z prodlení).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 7. 2023 bylo zjištěno, že tohoto dne byla vyhotovena předžalobní výzva adresovaná žalovanému k úhradě částky ve výši 13 851 Kč, a to do 30 dnů od sepsání; z poštovního archu bylo zjištěno, že dne 10. 7. 2023 byla žalovanému zaslána na adresu , adresa, , předžalobní výzva. Dle sledování zásilek byla tato zásilka doručována 12. 7. 2023, následujícího dne byla vrácena zpět odesílateli, jelikož adresát byl na uvedené adrese neznámý.5. Ze smlouvy o úvěru včetně informací o úvěru bylo zjištěno že dne 13. 1. 2023 vyjádřila žalobkyně a žalovaný vůli uzavřít smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně na specifikovaný účet částku ve výši 10 000 Kč; žalovaný se zavázal vrátit částku do 30 dnů s poplatkem ve výši 330 Kč. Strany si ujednaly i podmínky prodlužování doby splatnosti úvěru, smlouva obsahuje výše poplatků a částku účtovanou jako náklady za vymáhání. Žalovaný uvedl adresu pro doručování , adresa, .6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že dne 13. 1. 2023 proběhl bezhotovostní převod částky 10 000 Kč ze strany žalobkyně na žalovaným sdělený bankovní účet. Z potvrzení o vedení účtu bylo zjištěno, že žalovaný je majitelem sdělené účtu.7. Z kopií občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že jimi žalobkyně disponuje.8. Z výpisu čerpání bylo zjištěno, že žalobkyně eviduje od žalovaného úhrady ve výši 2 x 1 Kč dne 13. 2. 2023 a dne 17. 3. 2023.9. K příjmům žalovaného bylo z potvrzení o ověření bonity zjištěno, že žalovaný uvedl příjem ze zaměstnaneckého poměru ve výši 30 000 Kč. Dále uvedl příjem ostatních členů domácnosti ve výši 19 000 Kč. K výdajům bylo z tohoto dokumentu zjištěno, že žalovaný uvedl, že nemá děti. Dle evidence žalobkyně nebyl žalovaný v insolvenci ani exekuci, nevystupoval v registru SOLUS a z nebankovního registru klientských informací přišla odpověď „OK“. Dle doplněného vyjádření žalobkyně započítala mezi výdaje žalovaného částku životního minima 4 470 Kč.10. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno jakou má žalobkyně metodiku k prověřování úvěruschopnosti osob, kterým zamýšlí poskytnout úvěr.11. Z výpisu z obchodního rejstříku ve vztahu k žalobkyni bylo zjištěno, že se jedná o obchodní korporaci, konkrétně , Anonymizováno, , bylo zjištěno, kdo je jejím statutárním orgánem.12. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.13. Žalobkyně a žalovaný vyjádřili dne 13. 1. 2023 vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě žalobkyně umožní žalovanému čerpání určité finanční částky (10 000 Kč). Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, tyto informace neověřovala, eviduje i výstupy z dostupných registrů. Výzvu ke splacení celého úvěru zaslala žalobkyně na adresu sdělenou žalovaným, přičemž tato výzva byla žalovanému neúspěšně doručována dne 12. 7. 2023. Žalobkyně žalovanému dne 13. 1. 2023 poskytnula bezhotovostním převodem částku 10 000 Kč. Žalovaný uhradil 2 x 1 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě evidovaných dluhů vyzván.14. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.15. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.16. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).17. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.18. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.19. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.20. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.21. Pro úplnost soud dodává, že navzdory rozhodování bez nařízení jednání dostala žalobkyně v řízení na základě konkretizované výzvy soudu dostatečný prostor celý proces posouzení úvěruschopnosti uceleně a komplexně popsat a doložit (ač korespondenčním způsobem).22. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nepostupovala s dostatečnou odbornou péčí, když žádným způsobem neověřila údaje o příjmech uvedené žalovaným (příjmy žalovaného ani příjmy domácnosti). V rozporu se standardem odborné péče žalobkyně mezi výdaje žalovaného zahrnula pouze životním minimum ve výši 4 470 Kč, přestože žalovaný disponoval bankovním účtem a údaje o výdajích bylo možno stanovit s přihlédnutím k tomuto relevantnímu zdroji, který by poskytl reálnější obraz o výdajové složce rozpočtu žalovaného.23. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že celá úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaný je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud proto ostatní nároky žalobkyně odvozované z předmětné (neplatné) smlouvy jako nedůvodné zamítl (poplatky, náklady na vymáhání, smluvní pokuty).24. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, přičemž dosud žalobkyni uhradil částku 2 Kč. Žalovaný netvrdil, že by žalobkyni vrátil více (zůstal v řízení pasivní), soud proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnotil nárok žalobkyně jako důvodný v rozsahu dosud nevrácené jistiny (9 998 Kč), ve zbývající části nárok jako nedůvodný zamítl, jelikož tato část jistiny již byla žalovaným vrácena.25. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož tuto dobu nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní, tudíž se podle zdejšího soudu neuplatní závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), určil soud jako okamžik rozhodný pro vrácení jistiny den 7. 8. 2023 (pondělí), jelikož toho