22 C 37/2024-72 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 15 091,98 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení, náklady spojené s uplatněním pohledávky), která má představovat nevrácené peněžní prostředky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně (obchodní společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, , , Anonymizováno, , , adresa, , s identifikačním číslem, tel. číslo, , , Anonymizováno, IČO: , IČO, ). Dále se domáhá částky 2 981,19 Kč vč. příslušenstvím (úrok z prodlení), která má představovat smluvní pokutu za prodlení žalovaného. Uplatňované nároky měly být na žalobkyni postoupeny.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Z rámcové smlouvy a žádosti/smlouvy o klasickém úvěru, z informace ze dne 23. 11. 2021 (čl. 10) a z informací o spotřebitelském úvěru a o zprostředkovateli úvěru (čl. 37-39) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyjádřila dne 20. 11. 2021 vůli poskytnout žalovanému financování nákupu TV ve výši 33 580 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem sjednaným ve výši 18,16 % ročně prostřednictvím 24 měsíčních splátek ve výši 1 679 Kč (celkem se zavázal zaplati 40 296 Kč). Financování proběhlo za účasti zprostředkovatele úvěru společnosti , právnická osoba5. Ze smlouvy o postoupení pohledávky vč. přílohy (čl. 26) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně vyjádřily v srpnu 2023 vůli postoupit na žalobkyni mimo jiné pohledávku za žalobcem plynoucí z výše uvedené úvěrové smlouvy. Z potvrzení o provedení transakce bylo zjištěno, že žalobkyně dne 21. 8. 2023 uhradila právní předchůdkyni žalobkyně portfolio pohledávek. Z oznámení postoupení ze dne 28. 8. 2023 bylo zjištěno, že tohoto dne bylo vyhotoveno oznámení žalovaného o postoupení pohledávky na žalobkyni, dle sledování zásilek bylo žalovanému doručeno dne 31. 8. 2023.6. Z odstoupení od úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že bylo vyhotoveno dne 27. 6. 2023 a žalovanému bylo doručeno dne 30. 6. 2023. Právní předchůdkyně v odstoupení uvedla, že se úvěr stává splatným ke dni 31. 7. 2023.7. Z výzvy ze dne 11. 1. 2024 bylo zjištěno, že v těchto dnech byla vyhotovena písemná výzva žalovaného k úhradě finanční částky z důvodu smlouvy č. , hodnota, , dle sledování zásilek byla výzva doručena dne 18. 1. 2024.8. Z přehledu úvěru bylo zjištěno, jaké částky žalovaný v průběhu času uhradil, celkem jde o částku 26 012 Kč. První upomínka byla žalovanému účtována 2. 5. 2022, poslední platbu žalovaný provedl dne 25. 1. 2023.9. K příjmům a výdajům žalovaného bylo zjištěno, že je uvedl v žádosti o úvěr, ze strany právní předchůdkyně žalobkyně nebyly tyto údaje ověřovány.10. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný vyjádřili dne 20. 11. 2021 vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému financování TV ve výši 33 580 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem prostřednictvím 24 splátek. Právní předchůdkyně žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z informací uvedených žalovaným, jeho příjmy a výdaje neověřovala. Zesplatnění úvěru a výzvu k jeho zaplacení ve lhůtě do 31. 7. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně doručila žalovanému na sdělenou adresu dne 30. 6. 2023. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradil částku 26 012 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně vyjádřily vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě dojde k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni.11. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.Anonymizovaný odstavec13. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).14. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, žalovaný smlouvu uzavíral v postavení podnikatele (§ 421 odst. 1 občanského zákoníku). Na základě platného postoupení pohledávek plynoucích z předmětné smlouvy ve smyslu § 1879 a násl. občanského zákoníku došlo k platné změně věřitele a na této pozici nyní figuruje žalobkyně.15. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.16. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.17. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.18. S ohledem na povinnost poskytovatele úvěru stanovenou v § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na zásadu přímosti dokazování soud nepovažuje za dostatečné, pokud jsou jako důkaz předloženy pouze vyplněné formuláře týkající se konkrétního zákazníka, jelikož na tomto základě není možno správnost údajů hodnověrně přezkoumat.19. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala údaje uvedené žalovaným (ani příjmovou ani výdajovou stránku jeho rozpočtu) a vycházela z jím uváděných údajů, nebyl při prověřování úvěruschopnosti naplněn standard odborné péče a právní předchůdkyně žalobkyně proto dospěla k nesprávnému závěru o schopnosti žalovaného hradit předmětný úvěr. Nad rámec lze poukázat na pochybnost o řádném ověření pravidelných příjmů žalovaného plynoucí z toho, že dle jím uvedených informací měl mít v době poskytnutí úvěru příjem z podnikání pouze krátkodobě (jeden měsíc).20. Pro úplnost soud dodává, že navzdory rozhodování bez nařízení jednání dostala žalobkyně v řízení na základě konkretizované výzvy soudu dostatečný prostor celý proces posouzení úvěruschopnosti uceleně a komplexně popsat a doložit (ač korespondenčním způsobem).21. Soud vzhledem k výše uvedenému dospěl k závěru, že celá úvěrová smlouva je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž žalovaný je v takovém případě povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu. Soud proto ostatní nároky žalobkyně založené na předmětné (neplatné) smlouvě jako nedůvodné zamítl (smluvní úrok, náklady na vymáhání, smluvní pokuty za upomínky a za prodlení), jelikož nebyly platně sjednány.22. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 33 580 Kč, přičemž dosud uhradil částku 26 012 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyni nevznikl nárok na položky (úrok, pokuty, poplatky), na které úhrady žalovaného částečně započítávala, tak žalovaný prostřednictvím úhrad fakticky vrátil větší část jistiny. Žalovaný netvrdil, že by žalobkyni vrátil více (zůstal v řízení pasivní), soud proto podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyhodnotil nárok žalobkyně jako důvodný v rozsahu dosud nevrácené jistiny (33 580 - 26 012 = 7 568), ve zbývající části nárok jak