22 C 67/2024-85 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 99 188,25 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení, náklady na vymáhání, úroky z prodlení z nákladů na vymáhání), která má představovat dosud nevrácenou část jistiny, která měla být žalovanému poskytnuta na základě smlouvy uzavřené s žalovaným o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 4. 2022. Dále se domáhá částky 1 500 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), která má představovat 3 smluvní pokuty ve výši 500 Kč, které měly být žalovanému účtovány za prodlení s úhradou splátky úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Z předžalobní výzvy ze dne 14. 9. 2023 bylo zjištěno, že tohoto dne byla vyhotovena předžalobní výzva adresovaná žalovanému na adresu , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, , k úhradě částky ve výši 112 110,27 Kč v souvislosti s předmětnou smlouvou o revolvingovém úvěru. Z podacího archu bylo zjištěno že výzvy byla žalovanému zaslána dne 15. 9. 2023.5. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno že dne 6. 4. 2022 vyjádřila žalobkyně a žalovaný vůli uzavřít smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s opakovaným čerpáním na dobu neurčitou s úvěrovým rámcem do 100 000 Kč; žalovaný se zavázal splácet úvěr prostřednictvím měsíčních splátek v minimální výši 2,33 % úvěrového rámce (2 325 Kč) vždy k 20. dni v měsíci, žalovaný požádal o vyplacení úvěru na účet. Smlouva obsahuje ujednání o částce 100 Kč účtované za měsíc vymáhání a o smluvní pokutě ve výši 500 Kč v případě opoždění s úhradou splátky. Z přílohy č. , hodnota, bylo zjištěno, že ode dne 2. 5. 2022 došlo ke zvýšení částky účtované za měsíc vymáhání na 300 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Žalovaný uvedl jako kontaktní adresu , jméno FO, , Anonymizováno, , , adresa, .6. Z výpisu čerpání splátek a úhrad (čl. 26 a násl.) bylo zjištěno, jaké částky žalovaný čerpal, v jaký okamžik; jaké poplatky mu byly účtovány a kdy; jaké realizoval splátky a kdy a jak byly započteny; první čerpání celé částky žalovaný provedl dne 6. 4. 2022; následně provedl řádně dvě splátky, od třetí splátky hradil po datu splatnosti, 20. 1. 2023 mu byly poprvé účtovány náklady za vymáhání, dne 20. 6. 2023 mu byla účtovaná první smluvní pokuta ve výši 500 Kč, dne 24. 8. 2023 došlo k zesplatnění úvěru; ze závěrečné rekapitulace bylo zjištěno, že žalovaný průběžně čerpal celkem 105 500 Kč, přičemž žalobkyně vyčíslila celkovou částku, která byla žalovanému v souvislosti se smlouvou účtována ve výši 147 399,52 Kč, žalovaný uhradil celkem částky v souhrnné výši 27 900 Kč, přičemž na jistinu žalobkyně započetla částku 6 311,75 Kč; žalobkyně tedy eviduje dlužnou jistinu ve výši 99 188,25 Kč, celkem po započtení úhrad žalovaného eviduje v souvislosti s předmětnou smlouvou dluh žalovaného ve výši 119 499,52 Kč.7. Z výzvy ke splacení celého úvěru bylo zjištěno, že byla vyhotovena dne 24. 8. 2023, z poštovního archu bylo zjištěno, že byla odeslána dne 25. 8. 2023 na sdělenou adresu žalovaného, kam byla dle sledování zásilek dodána dne 29. 8. 2023, výzva obsahuje lhůtu k zaplacení dlužné částky nejpozději do 14 dnů od sepsání výzvy.8. K příjmům žalovaného bylo ze smlouvy o úvěru zjištěno, že žalovaný uvedl jako zdroj hlavního příjmu podnikatelský příjem ve výši 30 000 Kč, IČO: , IČO, , s datem počátku podnikání od října , Anonymizováno, . Z potvrzení o provedení bonity bylo zjištěno, že uvedl příjem 30 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 0 Kč. Z přehledu transakcí na bankovním účtu žalovaného (číslo účtu , č. účtu, na jméno žalovaného a pojmenováním „, Anonymizováno, “) bylo zjištěno, že jsou na něm evidovány příchozí transakce v tisícových částkách, přičemž některé evidentně souvisí s podnikáním žalovaného (dle poznámky „, Anonymizováno, “), jedna z příchozích transakcí ve výši 18 000 Kč je platbou od pojišťovny.9. K výdajům žalovaného bylo ze smlouvy o úvěru zjištěno, že uvedl, že je svobodný, nemá děti, bydlí v podnájmu. Z potvrzení o provedení bonity bylo zjištěno, že uvedl stejné údaje, nadto uvedl výdaje domácnosti ve výši 14 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že žalobkyně ověřovala žalovaného v registrech (Solus, NRKI, ISIR, CEE, MVCR) s výsledkem OK, či ověřeno, či klient nenalezen v externím systému. Z přehledu transakcí na bankovních účtech žalovaného (číslo účtu , č. účtu, na jméno žalovaného s pojmenováním „, Anonymizováno, “ a číslo účtu , č. účtu, na jméno žalované s pojmenováním „, Anonymizováno, “) bylo zjištěno, že v lednu 2022 je na účtu č. , č. účtu, evidována úhrada exekučního příkazu ve výši 6 467,67 Kč, některé odchozí transakce mají v popisu uvedeno, že se jedná o splátku dluhu (např. ze dne 18. 1. 2022, 19. 1. 2022), dne 16. 2. 2022 je uvedena úhrada téměř 20 tis. Kč s popisem „, Anonymizováno, – nájem a služby , adresa, “, dne 10. 3. 2022 totožná úhrada ale s popisem za březen 2022, dne 18. 3. 2022 úhrada 5 600 Kč se zprávou „, Anonymizováno, “. Za březen 2022 jsou na účtu č. , č. účtu, příchozí částky v souhrnu ve výši cca 109 000 Kč, odchozí ve výši cca 112 600 Kč. Výpisy z účtu monitorují období od 7. 1. 2022 do 4. 4. 2022, saldo za toto období (zohledněny jsou oba účty a transakce v zahraničních měnách jsou přepočteny dle devizového kurzu v době transakce) je částka cca 2 tis. Kč.10. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný měl v době jejího vyhotovení dva aktivní splátkové úvěrové produkty, měsíční splátky celkem činily 6 625 Kč, zbývající částka k zaplacení činila 343 873 Kč, v minulosti se dostal do krátkodobého (max. několik dní) prodlení se splácením kontokorentního úvěru. Dne 5. 4. 2022 požádal o úvěr ve výši 70 000 Kč, dne 6. 4. 2022 požádal o úvěry ve výši 5 000 Kč, 16 000 Kč a ve výši 70 000 Kč, přičemž posledně zmíněná žádost žalovaného byla odmítnuta.11. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, jakou má žalobkyně metodiku k prověřování úvěruschopnosti osob, kterým zamýšlí poskytnout úvěr.12. Z výpisu z obchodního rejstříku ve vztahu k žalobkyni bylo zjištěno, že se jedná o obchodní korporaci, konkrétně akciovou společnost, bylo zjištěno, kdo je jejím statutárním orgánem.13. Soud pro nadbytečnost neprováděl důkaz telefonickým hovorem s žalovaným, jelikož by mohl vést pouze ke zjištění informací sdělených žalovaným, nikoliv k tomu, jakým způsobem byly tyto údaje ověřeny.14. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu.15. Žalobkyně a žalovaný vyjádřili dne 6. 4. 2022 vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě žalobkyně umožní žalovanému opakované čerpání úvěru do maximálního limitu 100 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, současně nahlížela do registrů, opatřila si úvěrovou zprávu, opatřila si přehled pohybů na účtu žalovaného za leden až počátek dubna 2022. Z výpisů z účtů byla žalobkyni zřejmá úhrada exekučního příkazu v lednu 2022, dále byl žalobkyni zřejmé úhrady nájemného (zřejmě za dvě osoby) ve výši cca 20 tis. Kč, dále bylo zřejmé, že žalovaný za období cca 3 měsíců dosahoval přibližně stejných příjmů a výdajů. Z úvěrové zprávy zjistila úvěrové zatížení žalovaného měsíčními splátkami ve výši dohromady cca 6 500 Kč a existenci dvou úvěrů v souhrnné aktuální výši 343 873 Kč, dále bylo žalobkyni zřejmé, že žádost žalovaného o úvěr ve výši 70 000 Kč ze dne 6. 4. 2022 byla odmítnuta. Výzvu ke splacení celého úvěru do 14 dnů od vyhotovení výzvy zaslala žalobkyně na adresu sdělenou žalovaným, přičemž tato výzva byla žalovanému dodána dne 29. 8. 2023. Žalovaný od žalobkyně postupně načerpal částky v souhrnné výši 105 500 Kč, přičemž prostřednictvím splátek uhradil celkem částky v souhrnné výši 27 900 Kč. Žalovaný krátkodobě po načerpání úvěru neplatil splátky ve stanovené lhůtě splatnosti. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě evidovaných dluhů vyzván.16. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami.17. Právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.18. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).19. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského