11 C 114/2025-68 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 6 975,05 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácené peníze, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne 27. 9. 2023, kdy žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši až do výše 44 500 Kč, ve skutečnosti žalovanému poskytla částku 7 000 Kč. Žalovaný současně využil služby Klidné spaní zpoplatněné částkou 197,64 Kč a služby „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení tohoto poplatku ve výši 147 Kč a dále na poplatku za vyplacení tranší úvěru požaduje částku 124,26 Kč. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena na základě náhledu do databází a na základě předložených výpisů z účtu, ze kterých byl zjištěn ověřený čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 35 225 Kč. Dále se domáhá částky 13,28 Kč jako smluvní pokuty za prodlení v době od 28. 12. 2023 do 27. 3. 2024. Žalovaný dosud uhradil na jistinu částku 24,95 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.- Žalobkyně se s žalovaným dne 27. 9. 2024 dohodli na obsahu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 44 500 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku společně s úrokem a poplatky vrátit prostřednictvím pravidelných denních splátek; sjednaný úrok činil 1,016 % denně, RPSN činí 2 049,89 % ročně (smlouva č. l. 14-16).- Žalobkyně vypracovala dokument, který obsahuje výpis údajných příjmových transakcí na účtu č: , IBAN, , kde v závěru uvedla, že případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem a výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 35 225 Kč (identifikované příjmy č. l. 9).- Žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně dne 27. 9. 2023 částku 7 000 Kč (přehled bankovních transakcí č. l. 12).- Žalovaný uvedl měsíční příjmy ve výši 39 000 Kč, žalobkyně vycházela z příjmů ve výši 35 225 Kč, pravidelné měsíční výdaje na půjčky činily 17 500 Kč, pravidelné měsíční výdaje na bydlení 0 K, další nezbytné výdaje 3 500 Kč a ostatní zbytné výdaje 2 000 Kč, vypočítané minimální měsíční výdaje činily 15 610 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti č. l. 10).- Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě předmětných dluhů souvisejících s uvedenou úvěrovou smlouvou - 3. 9. 2024 (předžalobní výzva č. l. 34 vč. podacího lístku č. l. 32).4. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně se s žalovaným 27. 9. 2023 dohodla na obsahu smlouvy, na základě které mu poskytla celkem částku 7 000 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí peněz činil 1,016 % denně. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně nezabývala faktickými výdaji žalovaného a vycházela ze sdělených údajů, co se týče příjmů uvedla pouze jejich výčet s uvedením data, není zřejmé, jaký původ tyto prostředky měly. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou dosud uhradil částku 24,95 Kč. Před podáním žaloby byl vyzván k úhradě.5. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.6. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.8. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu absence řádného prověřování úvěruschopnosti žalovaného; pro nadbytečnost se nezabýval potenciálním rozporem smlouvy s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku.9. Žalobkyně neověřovala reálné výdaje žalovaného, což neodpovídá požadovanému standardu odborné péče při ověřování úvěruschopnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). A to přesto, že žalovaný sám uvedl, že měsíčně na jiné půjčky hradí částku 17 500 Kč. Ověřování příjmů žalovaného zřejmě nějaké proběhlo, ale žalobkyní doložené údaje nejsou průkazné a není zřejmé, z jakých zdrojů jsou tyto příjmy tvořeny a není zřejmé, jak dospěla k výši ověřených příjmů v částce 35 225 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že prověřovala žalovaného v bankovních, nebankovních registrech, v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku apod., k prokázání tohoto tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Soud má za to, že prověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo ze strany žalobkyně nedostatečné.10. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný obdržel částku 7 000 Kč a již uhradil částku 24,95 Kč, žalobkyně proto má nárok na žádanou částku 6 975,05 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má nárok na vrácení výše uvedené částky, soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Požadavek na poplatky, smluvní pokuty a smluvní úrok nebyl důvodný, jelikož tyto položky nebyly platně sjednány z důvodu neplatnosti celé smlouvy.11. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaný jistinu dobrovolně nevrátil. Jelikož však žalovaný své možnosti jistinu vrátit nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný nemohl dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější a náleží mu (částečná) náhrada nákladů řízení. Náhrada mu však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.