11 C 128/2025-104 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 5 000 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácené peníze, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne 24. 5. 2024, kdy žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání, kdy žalovanému ve skutečnosti poskytla ve 3 platbách částku 15 000 Kč. Žalovaný současně využil služby Klidné spaní zpoplatněné částkou 146,40 Kč a služby „Presto“ za poplatek ve výši 494,99 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení poplatku za službu Klidné spaní ve výši 65,88 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 164,99 Kč a dále na poplatku za vyplacení tranší úvěru požaduje částku 99,50 Kč. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena na základě náhledu do databází a na základě předložených výpisů z účtu, ze kterých byl zjištěn pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 37 033 Kč, výdaje žalovaného byly zjištěny z informací uvedených žalovaným. Dále se domáhá částky 100,26 Kč jako smluvní pokuty za prodlení v době od 21. 7. 2024 do 19. 10. 2024. Žalovaný dosud uhradil na jistinu částku 10 001,16 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění:- Žalobkyně se s žalovaným dne 24. 5. 2024 dohodli na obsahu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku společně s úrokem a poplatky vrátit prostřednictvím pravidelných denních splátek; sjednaný úrok činil 1,066 % denně, RPSN činí 2 488,88 % ročně (smlouva č. l. 14-16).- Žalobkyně vypracovala dokument, ve kterém uvedla, že na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací byl ověřen čistý příjem spotřebitele, přičemž výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 37 033 Kč (identifikované příjmy č. l. 17)- Žalobkyně předložila výpis z běžného účtu č: , IBAN, pořízený automatizovaným systémem Kontomatik, kde však nejsou uvedeny žádné transakce, když počáteční i konečný zůstatek činí 0 Kč (výpis z běžného účtu č. l. 98).- Žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně dne 24. 5. 2024 částku 5 000 Kč, dne 25. 5. 2024 částku 5 000 Kč a dne 20. 6. 2024 částku 5 000 Kč (přehled bankovních transakcí č. l. 33 a sdělení ČSOB č. l. 91).- Žalovaný uvedl měsíční příjmy ve výši 37 000 Kč, žalobkyně vycházela z příjmů ve výši 37 033 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky 0 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení 6 500 Kč, nezbytných výdajů ve výši 2 500 Kč a zbytných výdajů ve výši 3 500 Kč, vypočítané minimální výdaje činily 5 965 Kč (výpis posouzení úvěruschopnosti č. l. 30).- Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě předmětných dluhů souvisejících s uvedenou úvěrovou smlouvou - 27. 2. 202 (předžalobní výzva č. l. 45 vč. podacího lístku č. l. 7).4. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně se s žalovaným 24. 5. 2024 dohodla na obsahu smlouvy, na základě které mu poskytla celkem částku 15 000 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí peněz činil 1,066 % denně. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně nezabývala faktickými výdaji žalovaného a vycházela ze sdělených údajů, co se týče příjmů vycházela z ověřené výše čistého měsíčního příjmu žalovaného 37 033 Kč, není však zřejmé, jakým způsobem byly tyto prostředky ověřeny a o jaké příjmy se jednalo. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou dosud uhradil částku 10 001,16 Kč. Před podáním žaloby byl vyzván k úhradě.5. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.6. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.8. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu absence řádného prověřování úvěruschopnosti žalovaného; pro nadbytečnost se nezabýval potenciálním rozporem smlouvy s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku.9. Žalobkyně neověřovala reálné výdaje žalovaného, což neodpovídá požadovanému standardu odborné péče při ověřování úvěruschopnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Taktéž není zřejmé z čeho byl ověřen čistý měsíční příjem a jak žalobkyně dospěla k výši ověřených příjmů v částce 37 033 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že prověřovala žalovaného v bankovních, nebankovních registrech, v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku apod., k prokázání tohoto tvrzení však nepředložila žádné důkazy. Soud má za to, že prověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo ze strany žalobkyně nedostatečné.10. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný obdržel částku 15 000 Kč a již uhradil částku 10 001,16 Kč, žalobkyně proto má nárok na žádanou částku 4 998,84 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má nárok na vrácení výše uvedené částky, soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Požadavek na poplatky, smluvní pokuty a smluvní úrok nebyl důvodný, jelikož tyto položky nebyly platně sjednány z důvodu neplatnosti celé smlouvy.11. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaný jistinu dobrovolně nevrátil. Jelikož však žalovaný své možnosti jistinu vrátit nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný nemohl dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější a náleží mu (částečná) náhrada nákladů řízení. Náhrada mu však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.