ECLI: ECLI:CZ:OSOL:2025:11.C.151.2025.1 Datum: 2025-09-29 Předmět: o 41 978,48 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 150 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 419 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2395 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 2991 z ["bezdůvodné obohacení""náhrada nákladů""neplatnost právního jednání""smlouva o úvěru""náklady řízení"]
O co šlo: o 41 978,48 Kč s příslušenstvím (["§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 150 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 160 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 419 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 580 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 588 z. č. 89/2012 Sb.)
1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 41 978,48 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácené peníze, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne 21. 2. 2024, kdy žalobkyně se zavázala poskytnou žalovanému úvěr ve výši 16 600 Kč, ve skutečnosti žalovanému ve 4 platbách poskytla částku 18 900 Kč. Žalovaný současně využil služby Klidné spaní zpoplatněné částkou 193,98 Kč a informační SMS servis za poplatek ve výši 50,88 Kč. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena na základě náhledu do databází a na základě předložených výpisů z účtu, ze kterých byl zjištěn pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 19 500 Kč, výdaje žalovaného byly zjištěny z informací uvedených žalovaným. Dále se domáhá částky 1 074,91 Kč jako smluvní pokuty za prodlení v době od 26. 4. 2024 do 25. 7. 2024. Žalovaný dosud uhradil na jistinu částku 30,41 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.- Žalobkyně se s žalovaným dne 21. 2. 2024 dohodli na obsahu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 16 600 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku společně s úrokem a poplatky vrátit prostřednictvím pravidelných denních splátek; sjednaný úrok činil 0,983 % denně, RPSN činí 1778,43 % ročně (smlouva č. l. 14-16).- Žalobkyně vypracovala dokument, které obsahuje výpis údajných příjmových transakcí na účtu č: , IBAN, , kde v závěru uvedla, že případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným způsobem a výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 19 500 Kč.- Žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně dne 21. 2. 2024 částku 11 500 Kč, dne 1. 4. 2024 částku 2 200 Kč, dne 1. 4. 2024 částku 2 200 Kč a dne 1. 4. 2024 částku 3 000 Kč (přehled bankovních transakcí č. l. 36).- Žalovaný uvedl měsíční příjmy ve výši 16 000 Kč, žalobkyně vycházela z příjmů ve výši 19 500 Kč a z výdajů v celkové výši 10 360 Kč, z čehož 6 000 Kč činily výdaje spojené s půjčkami, 4 000 Kč činily výdaje spojené s bydlením, nezbytné výdaje ve výši 500 Kč a zbytné výdaje ve výši 1 000 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti č. l. 30).- Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě předmětných dluhů souvisejících s uvedenou úvěrovou smlouvou – 27. 11. 2024 (předžalobní výzva č. l. 39 vč. podacího lístku č. l. 7).4. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně se s žalovaným 21. 2. 2024 dohodla na obsahu smlouvy, na základě které mu poskytla celkem částku 18 900 Kč, ač ujednáno měli maximálně 16 600 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí peněz činil 0,9863 % denně. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně nezabývala faktickými výdaji žalovaného a vycházela ze sdělených údajů, co se týče příjmů uvedla pouze jejich výčet s uvedením data, není zřejmé, jaký původ tyto prostředky měly. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou dosud uhradil částku 30,41 Kč. Před podáním žaloby byl vyzván k úhradě.5. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.6. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.8. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu absence řádného prověřování úvěruschopnosti žalovaného; pro nadbytečnost se nezabýval potenciálním rozporem smlouvy s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku.9. Žalobkyně neověřovala reálné výdaje žalovaného, což neodpovídá požadovanému standardu odborné péče při ověřování úvěruschopnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). A to přesto, že žalovaný sám uvedl, že měsíčně na jiné půjčky hradí částku 6 000 Kč. Ověřování příjmů žalovaného zřejmě nějaké proběhlo, ale žalobkyní doložené údaje nejsou průkazné a není zřejmé, z jakých zdrojů jsou tyto příjmy tvořeny a není zřejmé, jak dospěla k výši ověřených příjmů v částce 19 500 Kč. Žalobkyně ani netvrdila, že by prověřovala žalovaného v bankovních či nebankovních registrech, zajímala se o to, zda je veden v centrální evidenci exekucí apod., což patří k základní obezřetnosti každého úvěr poskytujícího subjektu. Soud má za to, že prověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo ze strany žalobkyně nedostatečné.10. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný obdržel částku 18 900 Kč a již uhradil částku 30,41 Kč, žalobkyně proto má nárok na žádanou částku 18 869,59 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má nárok na vrácení výše uvedené částky, soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Požadavek na poplatky, smluvní pokuty a smluvní úrok nebyl důvodný, jelikož tyto položky nebyly platně sjednány z důvodu neplatnosti celé smlouvy.11. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaný jistinu dobrovolně nevrátil. Jelikož však žalovaný své možnosti jistinu vrátit nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný nemohl dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější a náleží mu (částečná) náhrada nákladů řízení. Náhrada mu však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.