11 C 248/2025-78 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 147 429,93 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení, náklady na vymáhání), která má představovat dosud nevrácenou část jistiny, která měla být žalovanému poskytnuta na základě smlouvy uzavřené s žalovaným o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 6. 2022. Dále se domáhá částky 1 000 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), která má představovat 2 smluvní pokuty ve výši 500 Kč, které měly být žalovanému účtovány za prodlení s úhradou splátky úvěru. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalovaného řádně posuzovala.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Nařízeného jednání dne 1. 12. 2025 se obě strany účastnily.Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti:4. Dne 10. 6. 2022 byla podepsána listina „flexibilní půjčka- revolvingový úvěr č. , hodnota, “ mezi žalobkyní a žalovaným, v níž byla sjednána výše úvěrového rámce 25 000 Kč s roční úrokovou sazbou 27,88 % a RPSN 31,74 % (při předpokladu čerpání celé výše úvěru okamžitě, bezhotovostně, v plné výši, při nejvyšším poplatku a nejvyšší úrokové sazbě, poskytnutí úvěru na období jednoho roku a splacení ve 12 měsíčních splátkách se stejnou výší jistiny) s tím, že celková částka splatná spotřebitelem činila 28 776 Kč a výše minimální měsíční splátky činila 3,293 % z úvěrového rámce, t. j. 823 Kč splatné k 20. dni v měsíci. Žalovaný požádal o vyplacení úvěru na účet. Žalobkyně a žalovaný vyjádřili vůli uzavřít smlouvu, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr s opakovaným čerpáním na dobu neurčitou s úvěrovým rámcem do 25 000 Kč; žalovaný se zavázal splácet úvěr ve splátkách shora popsaných. Mezi důsledky nesplácení úvěru si strany sjednaly účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč za měsíc vymáhání s tím, že tato částka se může v budoucnu měnit, a smluvní pokutu ve výši 500 Kč, či ve výši dlužné splátky, je-li výše měsíční splátky nižší, a dále úrok z prodlení v zákonné výši. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky (smlouva o úvěru, č. l. 17). Žalobkyně vypracovala potvrzení, v němž uvedla, že před poskytnutím úvěru č. , hodnota, zjistila, že žalovaný požaduje poskytnutí úvěru ve výši 146 000 Kč, je svobodný, nemá žádné děti, je zaměstnán s příjmem 23 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 0 a měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí 11 500 Kč, při sjednávání smlouvy se dotazovala do registrů JAP-PUJČKA (kontrola dlužnosti na produkt Kamali), SOLUS, NRKI a CEE s výsledkem kontroly OK, v ISIR nebyl nalezen a v MVCR byla ověřena platnost předloženého občanského průkazu klientem (vše z Karty klienta č. l. 8). Před poskytnutím předmětného úvěru bylo žalovanému 10 úvěrů odmítnuto a 18 odvoláno (5 žádostí v 9 -12/2021 a zbývající žádosti v období 1-5/2022, přičemž požadované částky se pohybovaly od 14 000 Kč do 786 724 Kč), 1 žádost je stále aktivní, přičemž žalovaný měl již jiné 2 úvěry v celkové výši 1 080 540 Kč s měsíční splátkou 8 712 Kč (úvěrová zpráva na č. l. 29- 33). Žalobkyně má vytvořenu metodiku na ověření bonity klienta, na základě které dospěla k závěru, že maximální limit splátek pro žalovaného činí 9 215 Kč (když do výpočtu vstupuje příjem klienta uvedený v žádosti, životní minima dospělých členů domácnosti, splátky jiným nebankovním společnostem a výše splátky schváleného úvěru ve výši 832 Kč), maximální limit splátek pro domácnost činí 944 Kč (když do výpočtu krom vstupů uvedených při výpočtu „MLS“ klienta vstupují též normativní výdaje na bydlení ve výši 8 271 Kč)- zjištěno z č. l. 35 a 36 – ověření bonity MLS. Z výpisů z účtu žalovaného , právnická osoba, za období 3/2022 – 5/2022 soud zjistil, že v měsíci květnu byla suma výdajů vyšší než suma příjmů žalovaného s tím, že připsaná mzda činila 24 915 Kč, výdaje za nájem činily 13 200 Kč, zbývající výdaje představovaly především běžné výdaje za jídlo, drogerii, v trafikách a dvakrát tipsport a výběr 5 700 Kč v hotovosti. V měsíci dubnu byly výdaje o cca 150 Kč nižší než příjmy, přičemž mzda byla ve výši 19 310 Kč a další příjem představovaly nepravidelné bezhotovostní vklady žalovaného nebo jiných fyzických osob (někdy označené jako dluh) a nájem činil 13 200 Kč a další výdaje byly opět běžné jako v měsíci květnu, výběr hotovosti z účtu činil 5 600 Kč. V měsíci březnu 2022 byly výdaje žalovaného o cca 1 100 Kč vyšší než příjmy, přičemž připsaná mzda činila 14 929 Kč, další příjmy představovaly nepravidelné bezhotovostní vklady žalovaného a další fyzické osoby, výdaje byly tvořeny především nájmem ve výši 13 200 Kč, výběry z bankomaty ve výši 5 800 Kč a výdaji za jídlo, drogerii, léky a tipsport (výpisy z účtu č. l. 58-70). Žalobkyně žalovanému za dobu trvání úvěru (tj. od 10. 6. 2022 do zesplatnění dne 20. 11. 2024) poskytla celkem 185 105 Kč, přičemž jen během prvních 20 dní platnosti smlouvy žalovanému poskytla 64 000 Kč. Žalovaný celkem žalobkyni uhradil částku 115 911 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad na č. l. 26-28). V listopadu 2024 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 167 695,21 Kč do 14 dnů od vyhotovení výzvy (výzva z 20. 11. 2024 na č. l. 7). Žalovanému byla dne 6. 1. 2025 zaslána předžalobní výzva z 3. 1. 2025 (předžalobní výzva z 3. 1. 2025 na č. l. 10, podací arch č. l. 20). Z výpisu z obchodního rejstříku ve vztahu k žalobkyni bylo zjištěno, že se jedná o obchodní korporaci, konkrétně akciovou společnost, bylo zjištěno, kdo je jejím statutárním orgánem (výpis z obchodního rejstříku č. l. 11-16).Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu:5. Žalobkyně a žalovaný vyjádřili dne 10. 6. 2022 vůli uzavřít smlouvu, na jejímž základě žalobkyně umožní žalovanému opakované čerpání úvěru do maximálního limitu 25 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě informací poskytnutých žalovaným, současně nahlížela do registrů, opatřila si úvěrovou zprávu, opatřila si přehled pohybů na účtu žalovaného za březen až květen 2022. Z výpisů z účtů byly žalobkyni zřejmé úhrady nájemného ve výši 13 200 Kč, dále bylo zřejmé, že žalovaný za období cca 3 měsíců dosahoval přibližně stejné úrovně příjmů a výdajů, výše mzdy se však v jednotlivých měsících velmi lišila. Ostatní příjmy pak byly nahodilé, přičemž představovaly bezhotovostní vklady žalovaného nebo jiných fyzických osob. Ostatní výdaje pak představovaly výdaje za jídlo, drogerii, léky, útraty v trafice či nižší jednotky sázek v tipsport. Z úvěrové zprávy zjistila žalobkyně úvěrové zatížení žalovaného měsíčními splátkami ve výši dohromady 8 712 Kč a existenci dvou úvěrů v souhrnné aktuální výši 1 080 540 Kč, dále bylo žalobkyni zřejmé, že žalovaný před oslovením žalobkyně žádal téměř 30krát o úvěr ve výši od 14 000 do 786 724 Kč, přičemž tyto žádosti byly odmítnuty nebo odvolány. Výzvu ke splacení celého úvěru do 14 dnů od vyhotovení výzvy zaslala žalobkyně na adresu sdělenou žalovaným. Žalovaný od žalobkyně postupně načerpal částky v souhrnné výši 185 105 Kč, přičemž prostřednictvím splátek uhradil celkem částky v souhrnné výši 115 911 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný k úhradě evidovaných dluhů vyzván.V rámci právního posouzení vycházel soud z následujících právních předpisů a judikatury:6. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.8. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.9. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.10. Zákon nepředepisuje přesný p