13 C 205/2025-62 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 23 676,18 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácené peníze, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne , datum, , kdy žalobkyně se zavázala poskytnou žalovanému úvěr až do výše 46 300 Kč s možností postupného čerpání, ve skutečnosti žalovanému ve 2 platbách poskytla částku 23 000 Kč. Uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena na základě náhledu do databází a na základě předložených výpisů z účtu, ze kterých byl zjištěn pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč, výdaje žalovaného byly zjištěny z informací uvedených žalovaným. Žalovaný dosud uhradil částku 11 500 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění:- Žalobkyně se s žalovaným dne , datum, dohodli na obsahu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 46 300 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku společně s úrokem a poplatky vrátit prostřednictvím pravidelných denních splátek; sjednaný úrok činil 0,983 % denně, RPSN činí 1574,07 % ročně, celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činí 1,99 % z čerpané částky, datum splatnosti první denní splátky byl stanoven na , datum, , datum splatnosti úvěru byl stanoven na , datum, (smlouva č. l. 10-12).- Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti pro žalovaného bylo zjištěno, že celkový počet členů domácnosti jsou 3, počet členů domácnosti s příjmem jsou 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 10 000 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 15 000 Kč, další nezbytné výdaje jsou 0 Kč, ostatní zbytné výdaje byly určené částkou 5 000 Kč, výše ověřeného měsíčního příjmu byla 32 000 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem činí 60 000 Kč, rezerva pro výdaje byla stanovena ve výši 600 Kč, vypočítané minimální výdaje 14 830 Kč a disponibilní výdej 13 900 Kč.- Ze sjetiny č.l. 42-44 nazvané identifikované příjmy bylo zjištěno, že žalobkyně předložila výpis s datem a částkou, kdy tvrdila, že jsou to příjmy žalovaného doložené prostřednictvím bankovního výpisu č. ú. , IBAN, , kdy případné další příjmy byly žalovaným doloženy jiným způsobem a výše jiného doloženého čistého příjmu činí 32 000 Kč.- Žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně dne , datum, částku 11 500 Kč, dne , datum, částku 11 500 Kč (přehled bankovních transakcí č. l. 45).- Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě předmětných dluhů souvisejících s uvedenou úvěrovou smlouvou – , datum, (předžalobní výzva č. l. 34 vč. podacího lístku č. l. 35).- Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.4. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu:5. Žalobkyně se s žalovaným , datum, dohodla na obsahu smlouvy, na základě které mu poskytla celkem částku 23 000 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí peněz činil 0,983 % denně. Před uzavřením smlouvy se žalobkyně nezabývala faktickými výdaji žalovaného a vycházela ze sdělených údajů, co se týče příjmů uvedla pouze jejich výčet s uvedením data, není zřejmé, jaký původ tyto prostředky měly. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou dosud uhradil částku 11 500 Kč. Před podáním žaloby byl vyzván k úhradě.6. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.7. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.9. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu absence řádného prověřování úvěruschopnosti žalovaného; pro nadbytečnost se nezabýval potenciálním rozporem smlouvy s dobrými mravy podle § 588 občanského zákoníku.10. Žalobkyně neověřovala reálné výdaje žalovaného, což neodpovídá požadovanému standardu odborné péče při ověřování úvěruschopnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , bod 24). A to přesto, že žalovaný sám uvedl, že měsíčně na jiné půjčky hradí částku 10 000 Kč. Ověřování příjmů žalovaného zřejmě nějaké proběhlo, ale žalobkyní doložené údaje nejsou průkazné a není zřejmé, z jakých zdrojů jsou tyto příjmy tvořeny a není zřejmé, jak dospěla k výši ověřených příjmů v částce 32 000 Kč. Žalobkyně ani netvrdila, že by prověřovala žalovaného v bankovních či nebankovních registrech, zajímala se o to, zda je veden v centrální evidenci exekucí apod., což patří k základní obezřetnosti každého úvěr poskytujícího subjektu. Soud má za to, že prověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo ze strany žalobkyně nedostatečné.11. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný obdržel částku 23 000 Kč a již uhradil částku 11 500 Kč, žalobkyně proto má nárok na žádanou částku 11 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má nárok na vrácení výše uvedené částky, soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Požadavek na poplatky, smluvní pokuty a smluvní úrok nebyl důvodný, jelikož tyto položky nebyly platně sjednány z důvodu neplatnosti celé smlouvy.12. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaný jistinu dobrovolně nevrátil. Jelikož však žalovaný své možnosti jistinu vrátit nijak nespecifikoval (zůstal v řízení pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný nemohl dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější a náleží mu (částečná) náhrada nákladů řízení. Náhrada mu však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.