13 C 219/2025-63 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 13 237 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu s poplatkem ve výši 330 Kč. Žalovaná úvěr řádně nesplácela, když na svůj dluh ze smlouvy uhradila celkem 6 143 Kč (z toho 2 x 1 Kč za službu posunutí splátek). V souladu se smlouvou byly žalované naúčtovány smluvní pokuty a účelně vynaložené náklady. Úvěr byl ke dni , datum, zesplatněn a žalovaná byla vyzvána k jeho zaplacení. Žalovaná částka 13 237 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 8 747 Kč, úroky v celkové výši 1 960 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty ve v výši 1 500 Kč.2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nárok v plné výši neuznává a žádá soud, aby přezkoumal oprávněnost uplatněných sankcí, úroků a poplatků. Dále navrhla splátky ve výši 500 Kč měsíčně.3. Soud učinil následující skutková zjištění:- Z úvěrové smlouvy a z kopie občanského průkazu, že žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu s poplatkem ve výši 330 Kč.- Z výpisu čerpání, splátek a úhrad, z informací o účtu a z výpisu z účtu žalobkyně, že žalovaná úvěr čerpala ve výši 10 000 Kč dne , datum, .- Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne , datum, a z podacího archu, že žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne , datum, odeslaným doporučeně dne , datum, ke splacení celé dlužné částky ve výši 13 237 Kč z důvodu prodlení s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy.- Z Předžalobní výzvy ze dne , datum, , že tato byla žalované zaslána dne , datum, .- Z dalších provedených důkazů soud žádná relevantní skutková zjištění neučinil.4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně dne , datum, smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu s poplatkem ve výši 330 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne , datum, odeslaným doporučeně dne , datum, ke splacení celé dlužné částky ve výši 13 237 Kč z důvodu prodlení s úhradou závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy. Na smlouvu žalovaná uhradila celkově částku ve výši 6 143 Kč.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.8. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.11. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaná vystupovala v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalované splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz).12. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu let zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.13. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru posoudila řádně a dostatečně úvěruschopnost žalované. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalované nepředložila jediný důkaz. Soud byl připraven žalobkyni poučit dle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že neunáší své důkazní břemeno, avšak žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a zbavila se tak svého práva být poučena.14. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované, tedy aby mohla učinit závěr o tom, že žalované po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky úvěru. Jinými slovy, posouzení úvěruschopnosti ze strany žalobkyně je třeba považovat za zcela formální, jemuž nelze přiznat právní ochranu. Tato skutečnost tak zakládá absolutní neplatnost smlouvy o úvěru dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.15. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Za dané situace tak má žalobkyně nárok pouze na vydání poskytnuté