18 C 195/2025-64 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 30. 6. 2025 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 960 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 mezi společností , právnická osoba, , jako původním věřitelem a postupitelem, a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitelka poskytla žalované dne 20. 5. 2024 úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných splátek a proto byla právní předchůdkyní žalobkyně opakovaně vyzývána k úhradě dluhu. V upomínce ze dne 7. 12. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka ve výši 20 960 Kč se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku ve výši 10 960 Kč, které byly splatné nejpozději dne 7. 12. 2024. Žalovaná tuto částku, přes předžalobní výzvu, zaslanou žalované dne 15. 1. 2025, dosud nevrátila.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala, k soudnímu jednání se bez omluvy nedostavila.3. Soud ve věci učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o revolvingovém úvěru KIMBI č. , hodnota, ze dne 20. 5. 2024, že na jejím základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 200 %p.a., doba trvání úvěru byla doba neurčitá, s tím, že se žalovaná zavázala hradit minimální měsíční splátku na jistinu a úrok, jejíž počáteční výše činila 2 144 Kč. RPSN úvěru bylo 537,20 %. Úvěr bylo možné čerpat opakovaně za předpokladu, že bude splácena minimální měsíční splátka;- z výpisu z účtu žalobkyně, vyplývá, že uhradila žalované platbu 10 000 Kč dne 20. 5. 2024;- z přípisu ČSOB, a.s. vyplývá, že platba ve výši 10 000 Kč od žalobkyně byla připsána na účet žalované dne 21. 5. 2024;- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 s přílohami, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, postoupila žalobkyni, mimo jiné, i pohledávku za žalovanou;- z výzvy ze dne 7. 12. 2024, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení částky 21 056 Kč;- z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 15. 1. 2025 s podacím lístkem bylo zjištěno, že tohoto dne bylo žalované odesláno oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva.4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 20. 5. 2024 na základě úvěrové smlouvy č. , hodnota, bezúčelový úvěr ve výši 10 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala minimální měsíční úrok na jistinu a úrok. Žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalované, když v tomto směru nepředložila ničeho k prokázání svých tvrzení. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalované byla dne 15. 1. 2025 odeslána předžalobní výzva.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.7. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.15. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, k prokázání tohoto svého tvrzení však nepředložila ničeho. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že