18 C 228/2025-63 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky 58 886,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne , datum, se žalobkyní úvěrovou smlouvu č. SUA21/004852. Na základě Úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 170 998 za účelem zaplacení kupní ceny předmětu financování – motorového vozidla. Žalovaná se ve Smlouvě zavázal k úhradě celé dlužné částky v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 815 Kč, kdy splatnost poslední splátky byla určena na den , datum, . Žalovaná sjednané splátky nehradila řádně a včas a žalobkyně z tohoto důvodu úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Do dne zesplatnění uhradila žalovaná na poskytnutý úvěr částku 117 136,33 Kč. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 135 485,04 Kč. Úvěr byl zajištěn zajišťovacím převodem práva k vozidlu. Dne , datum, přistoupila žalobkyně k prodeji vozidla a po odečtení nákladů zpeněžení byla částka získaná z prodeje odečtena od celkového dluhu žalované. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- z úvěrové smlouvy č. SUA21/004852 ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně s žalovanou uzavřely úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 170 998 Kč. Předmětem financování bylo motorové vozidlo , jméno FO, , VIN , VIN kód, . Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 13,767272 %. Žalovaná se zavázala úvěr žalobkyni vrátit v celkem , hodnota, měsíčních splátkách ve výši 3 815 Kč (včetně pojistného a doplňkových služeb). Jednotlivé měsíční splátky byly splatné vždy do 8. dne kalendářního měsíce. V bodě 6 smlouvy byl sjednán zajišťovací převod práva, podle kterého vlastnické právo k autu bylo převedeno na žalobkyni. Zajišťovací převod práva zanikne v případě úplného splacení dluhů žalované, které souvisí s touto smlouvou. V případě nesplácení sjednaných splátek bylo sjednáno, že žalobkyně odebere žalované auto, auto zpeněží a výtěžek zpeněžení započte na dluh žalované vůči žalobkyni.- z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že žalovaná byla informována o skutečnostech týkajících se úvěru (úroková sazba, RPSN, poplatky,…);- Z výzvy k zaplacení celého úvěru zesplatnění ze dne , datum, a poštovního podacího archu ze dne , datum, vyplývá, že žalobkyně zesplatnila úvěr poskytnutý žalované z důvodu dlouhodobého nehrazení sjednaných splátek. Žalobkyně zároveň žalovanou vyzvala k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 135 485,04 Kč;- Z kupní smlouvy ze dne , datum, vyplývá, že společnost , právnická osoba, prodala osobní automobil , jméno FO, , VIN , VIN kód, za částku 79 000 Kč;- Z oznámení o prodeji vozidla a z výzvy k doplacení dluhu ze dne , datum, vyplývá, že vozidlo , jméno FO, , VIN , VIN kód, bylo prodáno za částku 79 000 Kč bez DPH. Náklady spojené s prodejem vozidla činily 11 524,04 Kč a náklady spojené s odběrem a uskladněním vozidla činily 552,66 Kč. Celkový výnos z prodeje vozidla po odečtení nákladů činil 66 923,30 Kč;- Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a z podacího archu ze stejného dne vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě jejího dluhu ze smlouvy o úvěru č. SUA21/004852 ve výši 69 777,20 Kč nejpozději do , datum, .4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela dne , datum, s žalobkyní Úvěrovou smlouvu (dále také jako "Smlouva"), za účelem financování osobního automobilu , jméno FO, , VIN , VIN kód, . Na základě této úvěru smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 170 998 Kč, kterou se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit celkem v 72 měsíčních splátkách po 3 815 Kč. Jelikož žalovaná jednotlivé splátky nesplácela řádně a včas dostala se do prodlení a žalobkyně přistoupila dne , datum, k zesplatnění celého dluhu. Ve Smlouvě byl mezi žalobkyní a žalovanou sjednán zajišťovací převod práva k automobilu a možnost žalobkyně automobil prodat v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splácením dluhu. Jelikož žalovaná svůj dluh ani následně neuhradila, přistoupila žalobkyně k prodeji osobního automobilu. Automobil byl prodán za částku 79 000 Kč. Od této částky byla odečtena částka představující náklady spojené s prodejem vozidla ve výši 11 524,04 Kč a částka ve výši 552,66 Kč představující náklady spojené s odběrem a uskladněním vozidla. Zbývající částka ve výši 66 923,30 Kč byla odečtena od dlužné částky. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění.5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.10. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.11. Podle ustanovení § 2049 občanského zákoníku, zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované