22 C 96/2025-68 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 62 260,28 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok v kapitalizované i běžící podobě, úrok z prodlení), která představuje nevrácenou část peněz (200 000 Kč), které byly žalované poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne 20. 12. 2021. Uvedla, že příjem žalované vyhodnotila z výpisu z účtu ve výši 10 576 Kč, u výdajů vycházel z tvrzení žalované, které porovnala s údaji o životním minimu a normativními náklady; dále byl ověřen bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvence a exekuce. Dále se domáhá částky 500 Kč, jakožto smluvní pokuty, která byla sjednána v uvedené smlouvě a částky 334 Kč jakožto pojistného sjednaného v uvedené smlouvě.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím relevantním skutkovým zjištěním.4. Žalobkyně a žalovaná se dohodly na obsahu smíru ohledně sporu v nynější věci; žalovaná se ve smíru zavázala splnit dluh vůči žalobkyni, který je tvořen mimo jistinu i úrokem z jistiny a zákonným úrokem z prodlení z jistiny; žalovaná se zavázala svůj dluh splnit měsíčními splátkami ve výši 5 000 Kč se splatnostní do 20. dne v měsíci (zjištěno ze smíru podepsaného žalovanou dne 3. 5. 2025 a žalobkyní dne 13. 5. 2025).5. Žalobkyně a žalovaná se dne 20. 12. 2021 dohodly na obsahu smlouvy, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaná se jej zavázala společně s úrokem a pojištěním splácet prostřednictvím 60 pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 753 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy ve spojení s potvrzovací SMS, úvěrovými podmínkami a informacemi o úvěru). Žalobkyně dne 20. 12. 2021 poskytla žalované částku 200 000 Kč (zjištěno z potvrzení o vyplacení úvěru). Žalovaná do dne 19. 2. 2025, kdy byl zesplatněn úvěr, uhradila v souvislosti s uvedenou úvěrovou smlouvou celkem částku 173 654 Kč (zjištěno ze splátkového kalendáře). Po zesplatnění dále uhradila 8 174 Kč (zjištěno z tvrzení žalobkyně).6. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zjistila na základě údajů sdělených žalovanou, že má příjem ze samostatné výdělečné činnosti ve výši 15 000 Kč měsíčně, dále z rodičovského příspěvku ve výši 4 104 Kč a příjem ostatních členů domácnosti ve výši 75 896 Kč; žalovaná uvedla údaj o výdajích domácnosti ve výši 15 000 Kč měsíčně, uvedla, že je ženatá a má dvě děti; na základě údajů z účtů žalobkyně vycházela z měsíčního příjmu žalobkyně ve výši 10 576 Kč (zjištěno z potvrzení o prověření úvěruschopnosti). Žalobkyně prověřila výši aktuálního dluhového zatížení žalované (zjištěno z úvěrové zprávy). Žalobkyně měla informaci o odchozích transakcích na účtu žalované za období od září do 20. 12. 2021, které v období září až listopad v měsíčním průměru přesahují deklarované výdaje (zjištěno z výpisu z účtu).7. Žalovaná byla před podáním žaloby žalobkyní vyzvána k úhradě dluhů plynoucích z výše uvedené úvěrové smlouvy, které požaduje v nynějším řízení (zjištěno z výzvy k zaplacení).8. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná se dne 20. 12. 2021 dohodly na obsahu smlouvy, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 200 000 Kč a žalovaná se jej zavázala společně s úrokem a pojištěním splácet po dobu 5 let. Žalobkyně před uzavřením smlouvy měla k dispozici sdělení žalované o odhadovaných pravidelných výdajích domácnosti ve výši 15 000 Kč, současně měla k dispozici údaje o pravidelných odchozích transakcích na účtu žalované, které tuto částku přesahují; žalobkyně vycházel z pravidelného příjmu žalované ve výši 10 576 Kč. Žalovaná v souvislosti s úvěrovou smlouvou uhradila částku 181 828 Kč. Před podáním žaloby byla vyzvána k úhradě požadovaných nároků.9. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.10. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).11. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.12. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nijak neověřila příjem ostatních členů domácnosti žalované, přičemž samostatná výše příjmu žalované, ze které žalobkyně vycházela jakožto z ověřené výše, ani nedosahuje úrovně výdajů, které sama žalovaná uvedla jako pravidelné výdaje domácnosti. Žalobkyně se rovněž nijak nezabývala faktickými výdaji žalované, v čemž lze jednoznačně spatřovat nedodržení standardu odborné péče při prověřování úvěruschopnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Soud pro úplnost dodává, že vzhledem k rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 11. 1. 2024, věc C-755/22, body 31 a násl., 46 a násl., není pro uplatnění následku za nedodržení odborné péče při prověření úvěruschopnosti významná okolnost, zda spotřebitel poskytnutý úvěr byl fakticky schopen splácet či splatit.13. Vzhledem k výše uvedenému soud neschválil předložený smír, jelikož jeho obsah byl v rozporu s kogentními právními předpisy na ochranu spotřebitele, když zahrnuje i nároky, které jsou založeny neplatnou úvěrovou smlouvou [§ 99 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“)].14. Soud účastníkům řízení sdělil přípisem ze dne 3. 6. 2025 a zejména přípisem z 20. 6. 2025, za jakých podmínek lze předložený smír schválit (zejména výslovný informovaný souhlas žalované s uzavřením smíru po vysvětlení právních důsledků neplatnosti úvěrové smlouvy), přičemž bylo poukazováno např. na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 15 Co 114/2023, body 12-16 (dostupné v právním informačním systému Beck-online). Vzhledem k tomu, že se žalovaná k jednání nedostavila, možnost schválení předloženého smíru odpadla, přičemž žalobkyně k dotazu soudu o odročení jednání z tohoto důvodu výslovně nežádala. Pokud jde o žalobkyní zmiňované rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, toto se primárně vyslovuje k povinnosti soudu přezkoumávat hodnocení úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru z úřední povinnosti. Soudní dvůr EU v bodě 35 nicméně také vyslovil, že pokud se spotřebitel vysloví k uplatnění sankce odmítavě, je třeba této jeho vůli přiznat relevanci. Postup soudu v nynější věci však uvedenému východisku zcela odpovídá (a to i ve spojení s dalšími v odkazovaném rozhodnutí citovanými rozhodnutími – věc C 243/08 bod 33, věc C 472/11 bod 35 – když všechna akcentují svobodný a vědomý souhlas spotřebitele vyslovený poté, co je soudem upozorněn na základní právní důsledky plynoucí z porušení povinnosti, která je stanovena na jeho ochranu).15. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jejím možnostem. Jelikož by veškeré ostatní nároky, které by mohly být předmětnou úvěrovou smlouvou založeny, byly z důvodu její neplatnosti nedůvodné, je třeba v rámci zúčtování bezdůvodného obohacení uzavřít, že žalovaná realizovanými úhradami již fakticky vracela jistinu. V tomto případě je proto žalovaná povinna vrátit částku 18 172 Kč (200 000 – 181 828). Ostatní nároky, které žalobkyně dovozuje ze smlouvy (úrok, smluvní pokuta, pojištění), soud pro neplatnost úvěrové smlouvy vyhodnotil jako nedůvodné. Nedůvodný je i požadavek na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalované s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021). Žalovaná sama v řízení zůstala pasivní, soud proto vycházel z toho, že splátka dohodnutá v rámci uzavřeného smíru (5 000 Kč měsíčně) je přiměřená jejím možnostem, jelikož vychází z toho, že žalovaná s takto koncipovaným smírem vyslovila souhlas při vědomí svých majetkových možností. Soud proto rozhodl o povinnosti žalované vrátit jistinu podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v době, jak je specifikována ve výroku rozhodnutí, pod ztrátou výhody splátek.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalo