11 C 285/2025-98 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 25 091,42 Kč s příslušenstvím, která představuje nevrácené peníze poskytnuté žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené se žalobkyní dne 8. 11. 2024, kdy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr až do výše 51 300 Kč, přičemž ve skutečnosti žalované poskytla částku 12 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalované byla hodnocena na základě náhledu do databází a na základě informací získaných od dlužníka, ze kterých byl zjištěn pravidelný měsíční příjem žalované ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně se dále domáhá částky 222,99 Kč jako smluvní pokuty za prodlení žalované se splácením úvěru v době od 9. 12. 2024 do 9. 3. 2025. Žalovaná neuhradila na jistinu ničeho.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.- Žalobkyně a žalovaná se dne 8. 11. 2024 dohodly na obsahu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku až do výše 51 300 Kč a žalovaná se zavázala vyčerpanou částku společně s úrokem a poplatky vrátit prostřednictvím pravidelných denních splátek; sjednaný úrok činil 0,883 % denně, RPSN činí 1 246,38 % (smlouva č. l. 15-17).- Žalobkyně má vypracované všeobecné obchodní podmínky (č. l. 31-39, 42-50) pravidla pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (č. l. 9-11), informace pro spotřebitele (č. l. 12-13, 60-61), údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru (č. l. 28-29, 51-52), souhlas se zpracováním osobních údajů (č. l. 19-21, 57-59), získala kopii občanského průkazu žalované (č. l. 14 a 18), a vyhotovila předpis denních splátek, který je složen z jistiny, úroku, poplatku a částky celkem (č. l. 23-26, 53-56).- Žalobkyně vypracovala dokument, který obsahuje výpis údajných příjmových transakcí na účtu č: , IBAN, , ze kterého vyplývá, že žalovaná měla na předmětném účtu v roce před sjednáním smlouvy dvě až šest příjmových plateb měsíčně, a to v různé výši od 38,50 Kč do 25 372 Kč, z čehož žalobkyně učinila závěr o výši ověřeného čistého měsíčního příjmu ve výši 39 466 Kč (č. l. 22).- Žalobkyně měla před poskytnutím úvěru žalované k dispozici výpis z jejího bankovního účtu za období od 8. 11. 2023 do 6. 11. 2024, ze kterého vyplývá, že žalovaná hradila měsíční nájem ve výši 20 060 Kč a její pravidelný měsíční příjem se pohyboval v rozmezí od 23 561 Kč do 49 696 (výpis č. l. 79-92).- Žalovaná uvedla měsíční příjmy ve výši 30 000 Kč, měsíční výdaje na půjčky ve výši 500 Kč, měsíční výdaje na bydlení ve výši 20 000 Kč a další nezbytné výdaje ve výši 9 000 Kč měsíčně. Žalobkyně vycházela z příjmů žalované ve výši 39 466 Kč, vypočítaných minimálních výdajů ve výši 11 937 Kč, rezervy pro výdaje ve výši 500 Kč a disponibilního příjmu ve výši 13 800 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti č. l. 27).- Žalobkyně poskytla bezhotovostně dne 8. 11. 2024 částku 12 000 Kč na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě ze dne 8. 11. 2024 (přehled bankovních transakcí č. l. 30).- Společnost , právnická osoba, . vedla pro žalovanou bankovní účet č. , č. účtu, , přičemž dne 8. 11. 2024 (či ve dnech bezprostředně následujících) byla na tento bankovní účet připsána částka 12 000 Kč od žalobkyně jakožto odesílatele platby (přípis č. l. 76).- Dne 10. 3. 2025 bylo žalované ze strany žalobkyně oznámeno, že z důvodu nehrazení závazků po splatnosti došlo k vypovězení smlouvy o půjčce (č. l. 40).- Žalobkyně vytvořila listinu s uvedením jména a čísla bankovního účtu žalované, na které je uvedeno, že ověření totožnosti žalované bylo autorizováno prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet (autorizace ověření totožnosti č. l. 41).- Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě předmětných dluhů souvisejících s uvedenou úvěrovou smlouvou – 19. 6. 2025 (předžalobní výzva č. l. 8 vč. podacího lístku č. l. 7).4. Na základě výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující závěr o relevantním skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaná se dne 8. 11. 2024 dohodly na obsahu smlouvy, na základě které žalobkyně žalované poskytla částku 12 000 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí peněžních prostředků činil 0,883 % denně (tj. 322,295 % ročně). Před uzavřením smlouvy žalobkyně vycházela z jiné výše příjmů a výdajů žalované, než jaké žalovaná žalobkyni sdělila, které však nevyplývají z dokumentů, které měla žalobkyně od žalované k dispozici. Žalovaná na poskytnutou částku neuhradila ničeho. Žalovaná byla vyzvána k úhradě svého dluhu.5. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.6. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).7. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.8. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu absence řádného prověřování úvěruschopnosti žalované; pro nadbytečnost se tedy nezabýval možnou absolutní neplatností smlouvy podle § 588 občanského zákoníku, ačkoli úrok ve výši 322,295 % ročně se již na první pohled jeví jako rozporný s dobrými mravy.9. Přestože žalobkyně v podané žalobě (jakož i ve svém následném vyjádření ze dne 25. 11. 2025) uvedla, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy o úvěru lustrována v celé řadě registrů a rejstříků, nedoložila žalobkyně k tomuto svému tvrzení žádné listinné důkazy. Žalobkyně dále tvrdila, že ověření úvěruschopnosti žalované bylo provedeno na základě porovnání ověřené výše čistého měsíčního příjmu žalované v částce 25 000 Kč a pravidelných měsíčních výdajů, uvedených žalovanou při její žádosti o spotřebitelský úvěr. Z předložených listin přitom vyplývá, že žalovaná při žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla pravidelné měsíční výdaje ve výši 20 000 Kč na bydlení, 500 Kč na půjčky a 9 000 Kč na další nezbytné výdaje. V této souvislosti tedy soudu není zřejmé, na základě jaké kvalifikované úvahy mohla žalobkyně dospět k závěru, že k pokrytí žalovanou uvedených pravidelných měsíčních výdajů ve výši 29 500 Kč je dostačující žalobkyní ověřený příjem žalované ve výši 25 000 Kč. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované se pak podává, že žalovaná k uvedeným pravidelným výdajům ve výši 29 500 Kč uvedla pravidelné měsíční příjmy ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně však (podle předloženého výpisu) z blíže neuvedených důvodů při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z výše pravidelného měsíčního příjmu žalované v částce 39 466 Kč, vypočítaných minimálních výdajů ve výši 11 937 Kč, rezervy pro výdaje ve výši 500 Kč a výsledného disponibilního příjmu ve výši 13 800 Kč. Žalobkyně tak dospěla k závěru o úspěšném posouzení úvěruschopnosti žalované na základě hodnocení částek, které nemají objektivní oporu v předložených listinách.10. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované zjevně nedostála požadovanému standardu odborné péče při ověřování úvěruschopnosti, když v rámci svého ověřování úvěruschopnosti žalované vycházela z jiných než žalovanou uvedených částek, které však nevyplývají z objektivně zjištěných skutečností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, č. j. 33 Cdo 656/2024-380, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24).11. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené svým možnostem. Žalovaná obdržela částku 12 000 Kč, na kterou žalobkyni dosud neuhradila ničeho. Žalobkyně proto má nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 12 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má nárok na vrácení výše uvedené částky, soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Požadavek na úhradu poplatků, smluvního úroku a smluvní pokuty není důvodný, jelikož tyto položky nebyly platně sjednány z důvodu neplatnosti celé smlouvy.12. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaná je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit jistinu úvěru v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně