11 C 312/2025-76 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 25 536,84 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácené peníze poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , uzavřené s žalobkyní dne 3. 2. 2025, kdy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše 36 400 Kč, přičemž ve skutečnosti žalovanému poskytla částku 11 500 Kč. Žalovaný současně využil služby „Klidné spaní“ zpoplatněné částkou 73,20 Kč a služby „Presto“ za poplatek 494,99 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla hodnocena na základě náhledu do databází a na základě poskytnutých výpisů z účtu a předložených výplatních pásek, ze kterých byl zjištěn pravidelný měsíční příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč. Žalobkyně se dále domáhá částky 712,35 Kč jako smluvní pokuty za prodlení žalovaného se splácením úvěru v době od 3. 2. 2025 do 4. 6. 2025. Žalovaný podle žalobkyně dosud na jistinu uhradil částku 0,01 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.- Žalobkyně a žalovaný se dne 3. 2. 2025 dohodli na obsahu smlouvy, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku až do výše 36 400 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpanou částku společně s úrokem a poplatky vrátit prostřednictvím pravidelných denních splátek; sjednaný úrok činil 0,983 % denně, RPSN činí 1 768,75 % (smlouva na č. l. 14-16).- Žalobkyně vypracovala dokument označený jako „Identifikované příjmy“, který obsahuje informaci o výši ověřeného čistého měsíčního příjmu spotřebitele v částce „26 800“, aniž by v dokumentu bylo uvedeno, o jakého spotřebitele se jedná, z čeho byla tato výše měsíčního příjmu stanovena, či v jaké měně je tato částka udávána (dokument na č.l. 13).- Žalobkyně poskytla bezhotovostně na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě ze dne 3. 2. 2025: dne 4. 2. 2025 částky 3 000 Kč a 5 000 Kč a dne 6. 2. 2025 částku 3 500 Kč (přehled bankovních transakcí č. l. 26).- Žalovaný uvedl měsíční příjmy ve výši 16 000 Kč a neuvedl žádné pravidelné výdaje, žalobkyně vycházela z příjmů ve výši 26 800 Kč a z minimálních výdajů ve výši 5 110 Kč, rezervy pro výdaje ve výši 500 Kč a disponibilním příjmem ve výši 10 800 Kč (výpis o posouzení úvěruschopnosti č. l. 21).- Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě předmětných dluhů souvisejících s uvedenou úvěrovou smlouvou – 8. 10. 2025 (předžalobní výzva č. l. 6 vč. potvrzení o podání zásilky č. l. 7).- Dne 4. 6. 2025 bylo žalovanému ze strany žalobkyně oznámeno, že z důvodu nehrazení závazků po splatnosti došlo k vypovězení smlouvy o půjčce (č. l. 29).- Žalobkyně má vypracována pravidla pro posuzování úvěruschopnosti spotřebitele (č. l. 8-10) a informace pro spotřebitele (č. l. 59-60), provedla ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím BankID (č. l. 17 a 40) a vyhotovila předpis denních splátek, který je složen z jistiny, úroku, poplatku a částky celkem (č. l. 22-25 a 52-55).Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu:4. Žalobkyně a žalovaný se dne 3. 2. 2025 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla částku 11 500 Kč. Sjednaný úrok za poskytnutí peněžních prostředků činil 0,983 % denně (tj. 358,795 % ročně). Před uzavřením smlouvy se žalobkyně žádným způsobem nezabývala faktickými výdaji žalovaného, přičemž nemohla vycházet ani z údajů sdělených žalovaným, když z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývá, že ke svým výdajům nic neuvedl. Co se týče příjmů žalovaného, pak ani u těchto není zřejmé, na jakém základě dospěla žalobkyně k jejich ověřené výši v částce 26 800 Kč měsíčně, tedy v částce o 67,5 % vyšší, než odpovídá částce uvedené žalovaným. Žalovaný v souvislosti s úvěrovou smlouvou dosud uhradil žalobkyni částku 0,01 Kč. Před podáním žaloby byl vyzván k úhradě.5. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.6. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).7. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.8. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru z důvodu absence řádného prověřování úvěruschopnosti žalovaného; pro nadbytečnost se tedy nezabýval potenciální absolutní neplatností smlouvy podle § 588 občanského zákoníku, ačkoli sjednaný smluvní úrok ve výši 358,795 % ročně se již na první pohled jeví jako rozporný s dobrými mravy.9. Žalobkyně zjevně neověřovala reálné výdaje žalovaného, což neodpovídá požadovanému standardu odborné péče při ověřování úvěruschopnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Žalobkyně k ověření reálných výdajů žalovaného nepřistoupila ani přesto, že žalovaný sám žádné výdaje ve své žádosti o úvěr neuvedl. Co se týče příjmů žalovaného, pak ani u těchto není zřejmé, na jakém základě dospěla žalobkyně k jejich ověřené výši v částce 26 800 Kč měsíčně, tedy v částce o 67,5 % vyšší, než odpovídá částce uvedené žalovaným. Z těchto důvodů proto soud uzavírá, že prověřování úvěruschopnosti žalovaného nebylo ze strany žalobkyně provedeno s požadovanou odbornou péčí.10. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené svým možnostem. Žalovaný obdržel částku 11 500 Kč a uhradil částku 0,01 Kč, žalobkyně proto má nárok na žádanou částku ve výši 11 499,99 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má nárok na vrácení výše uvedené částky, soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl. Požadavek na úhradu poplatků, smluvního úroku a smluvní pokuty není důvodný, jelikož tyto položky nebyly platně sjednány z důvodu neplatnosti celé smlouvy.11. Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaný je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit jistinu úvěru v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaný jistinu dobrovolně nevrátil. Jelikož však žalovaný své možnosti jistinu vrátit nijak nespecifikoval (zůstal v řízení zcela pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Z komentářové literatury se podává, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný nemohl dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021); soud proto jako nedůvodný zamítl i požadavek na úhradu úroku z prodlení.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější a náleží mu (částečná) náhrada nákladů řízení. Náhrada nákladů mu však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.