20 C 4/2026-41 — Okresní soud v Olomouci

1 Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 15. 12. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení plnění uvedeného ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že jakožto obchodní společnost se sídlem v České republice, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování a zprostředkování spotřebitelských a podnikatelských úvěrů, uzavřela dne 28. 2. 2025 se žalovaným, který vystupoval jako podnikatel, smlouvu o podnikatelském úvěru. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč, přičemž bylo sjednáno, že celá částka bude splacena nejpozději dne 8. 5. 2025. Smlouva dále obsahovala ujednání o poplatku za poskytnutí úvěru, který činil 9 800 Kč za dobu od čerpání úvěru do jeho splatnosti, a rovněž ustanovení o smluvní pokutě ve výši 500 Kč za každé jednotlivé prodlení se splátkou. Žalovaný se dostal do prodlení s pěti splátkami, čímž vznikl nárok žalobkyně na smluvní pokutu v celkové výši 2 500 Kč. Celková výše žalované pohledávky tak činí 26 300 Kč, a to bez jakýchkoli dosavadních úhrad ze strany žalovaného. Úvěrový vztah byl sjednán prostřednictvím online platformy www., Anonymizováno, .cz, kde se žalovaný zaregistroval zadáním svých osobních údajů, ověřil svou totožnost prostřednictvím dokladu totožnosti, služby Bank iD nebo verifikační platby, a následně požádal o konkrétní úvěr. Po akceptaci návrhu smlouvy, který proběhl prostřednictvím zadání uživatelského jména a ověřovacího kódu zaslaného SMS zprávou, byl úvěr žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet. Přestože žalobkyně opakovaně kontaktovala žalovaného telefonicky a následně mu dne 4. února 2025 zaslala předžalobní upomínku prostřednictvím svého právního zástupce, žalovaný na výzvy nereagoval a svůj závazek dosud nesplnil. Žalobkyně proto navrhuje, aby soud žalovanému uložil povinnost uhradit částku 26 300 Kč s příslušenstvím.2 Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný.3 Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 28. 2. 2025 a z kopie OP, že žalobce jako společnost podepsal a žalovaný jako klient SMS zprávou podepsal text této smlouvy, podle které společnost žalovanému poskytla úvěr výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného ve výši 14 000 Kč na dobu 70 dnů ode dne čerpání úvěru, poplatek za poskytnutí úvěru činí 1% denně, úvěr má být splacen v 5 splátkách po 4 760 Kč, pro případ prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky je uvedena ve smlouvě smluvní pokuta 500 Kč, žalovaný je ve smlouvě označen rodným číslem, identifikačním číslem a místem podnikání, ve smlouvě není uveden údaj o RPSN. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že dne 28. 2. 2025 z účtu žalobce byla na účet , č. účtu, vyplacena částka 14 000 Kč. Z informace o účtu, že účet č. , č. účtu, náleží žalovanému. Z předžalobní výzvy ze dne 31. 10. 2025 a z potvrzení o podání zásilky, že právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.4 Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:5 Předmětem podnikání žalobce je poskytování spotřebitelských úvěrů. Dne 28. 2. 2025 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, , kterou žalobce podepsal a žalovaný potvrdil prostřednictvím SMS zprávy. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 14 000 Kč na dobu 70 dnů s denním poplatkem 1 %, splatný v pěti splátkách po 4 760 Kč, přičemž smlouva obsahovala smluvní pokutu 500 Kč za prodlení s úhradou splátky a neobsahovala údaj o RPSN. Žalovaný byl ve smlouvě identifikována rodným číslem, IČ a místem podnikání. Téhož dne byla částka 14 000 Kč převedena z účtu žalobce na účet č. , č. účtu, , tedy na běžný bankovní účet žalovaného. Žalobce následně dne 31. 10. 2025 zaslal žalovanému předžalobní výzvu k úhradě pohledávky doporučeným dopisem.6 Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7 Podle § 2 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. (2) Spotřebitelským úvěrem na bydlení je spotřebitelský úvěr a) zajištěný nemovitou věcí nebo věcným právem k nemovité věci, b) účelově určený k 1. nabytí, vypořádání nebo zachování práv k nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 2. výstavbě nemovité věci nebo součásti nemovité věci, 3. úhradě za převod družstevního podílu v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu nebo rodinného domu, 4. změně stavby podle stavebního zákona nebo jejímu připojení k veřejným sítím, 5. úhradě nákladů spojených se získáním peněžité zápůjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 4, nebo 6. splacení úvěru, peněžité zápůjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 6, nebo c) poskytnutý stavební spořitelnou podle zákona upravujícího stavební spoření. (3) Vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení. Platí, že spotřebitelský úvěr je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, pokud je určen výhradně k financování koupě určitého zboží nebo poskytnutí určité služby a a) prodávající nebo osoba poskytující službu je zároveň poskytovatelem, b) poskytovatel využije služeb prodávajícího nebo osoby poskytující službu v souvislosti s uzavřením nebo přípravou smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (dále jen "smlouva o spotřebitelském úvěru"), nebo c) konkrétní zboží nebo služba jsou výslovně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. (4) Jde-li částečně o spotřebitelský úvěr na bydlení podle odstavce 2 písm. b) a částečně o spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, rozhoduje o tom, zda se na daný spotřebitelský úvěr použije právní úprava spotřebitelského úvěru na bydlení nebo jiného než na bydlení, převažující účel spotřebitelského úvěru. Nelze-li převažující účel určit, použije se na takový spotřebitelský úvěr úprava spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.8 Podle § 86 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9 Podle § 87 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.10 Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění, než peněžitém.11 Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné