22 C 108/2026-78 – Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím (úrok z prodlení), jakožto nevrácených peněz, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené s žalobkyní dne 7. 2. 2023. Uvedla, že příjmy žalovaného byly určeny na základě kompletního výpisu z účtu a dodatečného dokladu k příjmu, a to ve výši 65 833 Kč; pravidelné výdaje stanovila ve vši 3 000 Kč (nájem) plus splátka poskytovaného úvěru 2 163 Kč. Dále žalovaného prověřila v databázích (SOLUS, BRKI, NRKI, SOLUS, exekuce, živnostenský rejstřík, neplatné doklady).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Žalobkyně a žalovaný se dohodli na obsahu smlouvy ze dne 7. 2. 2023, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému 50 000 Kč s tím, že částka 26 080 Kč bude sloužit k doplacení předchozího úvěru a částka 10 000 Kč bude započtena na specifikované náklady – lustrum, náklady zpracování, administrativní náklady odměna zprostředkovateli, náklady na ověření případu (zjištěno z smlouvy). Žalovaný se zavázal vrátit částku 50 000 Kč prostřednictvím splátek společně s úrokem (zjištěno ze smlouvy). Žalobkyně vyplatila částku 26 080 Kč na úhradu ujednaného dluhu a částku 13 920 Kč na účet žalovaného (zjištěno z detailů pohybů na účtu , právnická osoba, ).5. Žalovaný neuhradil žádnou sjednanou splátku (zjištěno z tvrzení žalobkyně a z obsahu upomínek).6. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě uvedených dluhů (zjištěno z předžalobní výzvy).7. Žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zapsán v živnostenském rejstříku (zjištěno z výpisu z živnostenského rejstříku). Jeho příjmy z podnikání činil za rok 2021 částku cca 780-790 tis. Kč ročně (zjištěno z daňového přiznání, které je hůře čitelné, proto je částka uvedena orientačně). Žalobkyně ověřovala pravidelné příjmy žalovaného z tohoto daňového přiznání (zjištěno z tvrzení žalobkyně). Výdaje žalovaného spojené s podnikáním činily cca 474 tis. Kč (zjištěno ze stejného daňového přiznání, částka je rovněž hůře čitelná). V prosinci 2022 měl žalovaný na účtu příjmové a výdajové transakce v totožné výši 10 361 Kč, přičemž mezi příjmovými transakcemi jsou částky v souhrnné výši cca 5 000 Kč představovány čerpáním úvěru (zjištěno z výpisu z účtu za prosinec 2022).8. Z ostatních doložených důkazů soud relevantní zjištění nečinil.9. Soud učinil následující relevantní závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaný se dne 7. 2. 2023 dohodli na obsahu smlouvy, na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostně finanční částka 40 000 Kč, dalších 10 000 Kč bylo využito k započtení na ujednané poplatky; žalovaný se zavázal k vrácení částky 50 000 Kč společně s úrokem. Žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřovala faktické výdaje žalovaného, při ověřování příjmů vycházela ze zastaralých údajů o příjmech v roce 2021. Žalovaný neuhradil žádnou sjednanou splátku. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě požadovaných dluhů.10. Při právním posouzení věci soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).11. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), tudíž se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.12. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti žalovaného porušila odbornou péči, když neověřila příjem žalovaného, jelikož daňové přiznání za rok 2021 nemůže sloužit jako doklad pravidelných příjmů v roce 2023. Žalobkyně si neopatřila zcela aktuální údaje o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného, když disponuje pouze výpisem z účtu z prosince 2022 (a nikoliv alespoň třemi měsíčními výpisy za období předcházející poskytnutí úvěru), nicméně ani z tohoto výpisu nelze dovodit žalobkyní určené příjmy žalovaného, kterých dosahoval v roce 2021. Výpis svědčí o tom, že žalovaný čerpal i jiné úvěry a příjmové transakce na jeho účtu byly ve stejné výši jako výdajové transakce.13. Za takové situace ani nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalovaného nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o jeho schopnosti splatit poskytnutý úvěr (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025), o absenci úvěruschopnosti žalovaného svědčí také to, že neuhradil žádnou splátku (mimo započtený poplatek).14. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jeho možnostem. Soud provedl zúčtování bezdůvodného obohacení, resp. zohlednil platby žalovaného, kterými již poskytnutou jistinu fakticky vracel. Žalovaný je v tomto případě povinen vrátit ještě částku 40 000 Kč (50 000 Kč mínus započtený poplatek ve výši 10 000 Kč). Požadavek na úrok z prodlení není důvodný, jelikož prodlení žalovaného s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021). Vzhledem k tomu, že žalovaný nespecifikoval svoje finanční možnosti (byl v řízení pasivní), soud stanovil dobu k vrácení jistiny analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizované hodnotě příslušenství (v případě běžícího příslušenství „do zaplacení“ vycházel z kapitalizace ke dni vydání rozhodnutí). Úspěch žalobkyně je v rozsahu 40 000 Kč a úspěch žalovaného je v rozsahu 31 205,48 Kč (z toho 21 205,48 Kč je běžící úrok z prodlení). Po odečtení poměru úspěchu žalovaného (cca 44 %) od poměru úspěchu žalobkyně (cca 56 %) vychází právo na částečnou náhradu nákladů řízení ve výši 12 % ve prospěch žalobkyně.16. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 000 Kč a nákladů advokátního zastoupení, které byly určeny s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v rozhodném znění, jako odměna za 3 úkony právní služby ve výši 3 x 700 Kč a paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč plus DPH (21 %). Celkem náklady žalobkyně představuje částka 4 904 Kč, soud přiznal poměrnou část. Podmínky pro aplikaci § 14b advokátního tarifu (tarifní hodnota do 50 000 Kč a formulářová žaloba uplatňovaná žalobkyní opakovaně v obdobných sporech) jsou soudu známy z úřední činnosti (např. sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ).