22 C 201/2025-82 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 45 216,93 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácenou část peněz (80 000 Kč), které byly žalované poskytnuty na základě smlouvy č. , Anonymizováno, uzavřené s žalobkyní dne 25. 6. 2020. Uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti vycházela z ověřeného příjmu žalované, který činil 16 203,75 Kč, že žalovaná v žádosti uvedla výdaje ve výši 0 Kč, banka stanovila životní výdaje žalované podle svého interního modelu na 3 8602 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Žalobkyně je zahraniční právnickou osobou zapsanou v , Anonymizováno, , Anonymizováno, v obchodním rejstříku od , datum, (přeložený výpis č. l. 55).5. Žalobkyně a žalovaná dne 8. a 11. 6. 2018 vyjádřily vůli uzavřít smlouvu o vedení účtu u žalobkyně (smlouva č. l. 40) a o zřízení účtu, na základě níž se žalobkyně zavázala vést pro žalovanou účet , Anonymizováno, ; žalovaná uvedla korespondenční adresu , adresa, , , adresa, (žádost o zřízení účtu č. l. 41, formulář o změně osobních údajů č. l. 42).6. Žalobkyně a žalovaná dne 25. 6. 2020 vyjádřily vůli uzavřít smlouvu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 80 000 Kč na účet č. , č. účtu, (, Anonymizováno, ), žalovaná se zavázala úvěr splácet společně s úrokem ve výši 8,9 % ročně prostřednictvím 84 anuitních měsíčních splátek ve výši 1 283,07 Kč. Dále se zavázala hradit poplatky a ceny za zvláštní služby nebo úkony související s úvěrem, uvedené v sazebníku (smlouva č. l. 43-45, 46-48); součástí smlouvy jsou mj. všeobecné obchodní podmínky, které obsahují v č. l. 1.15.3 volbu českého práva (bod 8 smlouvy; VOP č. l. 13-21), podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů , Anonymizováno, (č. l. 22-24) a sazebník bankovních poplatků , Anonymizováno, (č. l. 25-32). Žalobkyně žalované poskytla na uvedený účet částku 80 000 Kč dne 25. 6. 2020 (transakční historie účtu – netištěná elektronická příloha).7. Žalovaná v souvislosti s úvěrem uhradila celkem částku 56 245,17 Kč (historie úvěru č. l. 51-53).8. Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, čistý měsíční příjem uvedla ve výši 18 000 Kč, pravidelné měsíční náklady na bydlení neuvedla (žádost č. l. 56-57, 58-59). Žalobkyně dne 25. 6. 2020 dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaná neměla v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením, nebyla vedena jako osoba se závazky po splatnosti; žalobkyně provedla další doplňkové kontroly, a to v interním blacklistu, registru neplatných a odcizených dokladů, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku (výpis z CCB/CBCB č. l. 38-39, protokol o zkoumání úvěrové schopnosti č. l. 50); žalobkyně na základě příchozích transakcí na účet žalované č. , č. účtu, vedený u žalobkyně ověřila příjem žalované 16 203,75 Kč, dále stanovila životní výdaje žalované po zohlednění její situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 3 860 Kč (tvrzení žalobkyně, protokol o zkoumání úvěrové schopnosti č. l. 50).9. Žalovaná z účtu č. , č. účtu, (, Anonymizováno, ) hradila dne 20. 2. 2020, 23. 3. 2020, 25. 4. 2020, 25. 5. 2020 a 25. 6. 2020 nájem, vždy ve výši 10 000 Kč. (transakční historie účtu – netištěná elektronická příloha). Žalovaná na úvěr uhradila celkem částku 56 245,17 Kč (historie úvěru č.l. 51-53, tvrzení žalobkyně).10. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky související s předmětným úvěrem písemností ze dne 25. 4. 2024, která byla následující den odeslána, současně byla v písemnosti upozorněna i na odstoupení od smlouvy, pokud nedojde k úhradě do 7 dnů od doručení výzvy (výzva a dodejka č. l. 33-35). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě předmětného dluhu (předžalobní výzva č. l. 36 vč. podacího archu č. l. 37).11. Soud učinil následující závěr o relevantním skutkovém stavu. Žalobkyně a žalovaná se dohodly na smlouvě, na základě které žalobkyně žalované poskytla bezhotovostně částku 80 000 Kč, žalovaná se ji zavázala splácet. Žalobkyně si před poskytnutím částky opatřila údaje o žalované z registrů, příjmy žalované kontrolovala na základě příchozích transakcí na účtu žalované vedeném žalobkyní, dle tvrzení žalobkyně ověřený příjem činil 16 203,75 Kč. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalované na 3 860 Kč. Žalovaná v žádosti uvedla příjmy ve výši 18 000 Kč, výdaje neuvedla. Z transakční historie účtu je zjevné, že pravidelně měsíčně hradila nájem ve výši 10 000 Kč. Žalovaná v souvislosti s předmětným úvěrem uhradila částku 56 245,17 Kč. Žalobkyně žalované zaslala odstoupení od smlouvy pro porušení smluvních povinnosti. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu.12. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.13. Ve věci je přítomen mezinárodní prvek (sídlo žalobkyně), soud dospěl k závěru, že má pravomoc v dané věci rozhodnout, a to s ohledem na bydliště žalovaného v České republice (čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012), přičemž rozhodným právem je s ohledem na obsah všeobecných obchodních podmínek právo české (čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008).14. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).15. Mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaný smlouvu uzavíral v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.16. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.17. Jedním z projevů ochrany spotřebitele je princip odpovědného úvěrování, ze kterého vyplývá povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru před jeho poskytnutím (popř. před významným navýšením) podle § 86 ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřit, zda je v reálných možnostech konkrétního spotřebitele předmětný úvěr řádně splácet (tzv. úvěruschopnost). Nesplní-li tuto povinnost, je uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C-679/18, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Dále z § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost poskytovatele úvěru uchovávat dokumenty, na jejichž základě bude možné proces prověření úvěruschopnosti přezkoumat.18. Zákon nepředepisuje přesný postup, když vyžaduje, aby prověření úvěruschopnosti proběhlo na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů. Jak plyne i z bohaté judikatury k této otázce, prověření úvěruschopnosti je proces, který nelze paušalizovat a vždy je třeba ho přizpůsobit konkrétní situaci. Je přitom primárně na poskytovateli úvěru, aby v řízení tvrdil, na základě jakých informací úvěruschopnost spotřebitele ověřil, přičemž soud vychází z toho, že má-li být povinnost prověřovat úvěruschopnost s odbornou péčí skutečně efektivní, je nezbytné, aby tento proces byl plně přezkoumatelný (transparentní). Zdejší soud z pohledu standardu odborné péče vyžaduje, aby dospěl k přesvědčení, že si poskytovatel úvěru opatřil s ohledem na konkrétní situaci dostatek podkladů, ze kterých vyvodil ohledně příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele správné závěry, aniž by současně existovaly důvodné pochybnosti o reálné schopnosti spotřebitele úvěr řádně splatit.19. Již z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že při prověření úvěruschopnosti nepostupovala s náležitou odbornou péčí, když vycházela pouze z odhadovaných fiktivních výdajů a nezkoumala reálné pravidelné výdaje žalované (k otázce fiktivních výdajů srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, čj. 33 Cdo 656/2024-380, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, bod 24). Žalobkyní stanovené výdaje odpovídají částce životního minima. Z tra