22 C 41/2026-112 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 49 347,94 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok, úrok z prodlení), která představuje nevrácené peníze, které byly žalované poskytnuty na základě smlouvy č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a obchodní společností , Anonymizováno, , právnická osoba, , sídlem , Anonymizováno, , adresa, , reg. č.: , hodnota, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 3. 3. 2023. Uvedla, že úvěruschopnost žalované byla hodnocena na základě porovnání údajů, které sdělila žalovaná o svých příjmech a výdajích. Dále se v souvislosti s uvedenou smlouvou domáhá částky 2 949,75 Kč s příslušenstvím (smluvní úrok a úrok z prodlení), která představuje neuhrazené poplatky za pojištění a pokuty za zpoždění. Uplatňované nároky byly na žalobkyni postoupeny.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud rozhodoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v rozhodném znění (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání a na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění.4. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne 3. 3. 2023 dohodly na obsahu smlouvy, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalované čerpat úvěr až do výše 50 000 Kč a žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet společně s úrokem pravidelnými splátkami ve výši 5 % z dlužné částky, min. 500 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy a základních informací o úvěru vč. podmínek pro revolvingové úvěry).5. Žalovaná čerpala v březnu 2023 částku 17 990 Kč, v dubnu 2023 čerpala částku 24 142 Kč; v květnu 2023 čerpala částku 11 046,10 Kč; v červnu 2023 čerpala částku 1 429,40 Kč; v červenci 2023 čerpala částku 14 872,22 Kč (zjištěno z přehledu transakcí ve spojení s tvrzeními žalobkyně o jednotlivých transakcích, kterými žalovaná čerpala úvěr na č. l. 105). Celkem tedy žalovaná čerpala částku 54 607,50 Kč. Žalovaná v souvislosti s úvěrem celkem uhradila částku 5 602 Kč (zjištěno z tvrzení žalobkyně, dále z přehledu úvěru na č. l. 20).6. Právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala údaje sdělené žalovanou o jejích příjmech a výdajích (zjištěno z tvrzení žalobkyně).7. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na postoupení mimo jiné pohledávky, která je předmětem nynějšího řízení, na žalobkyni (zjištěno z notářského zápisu z 1. 11. 2023 vč. výňatku z přílohy).8. Soud dospěl k následujícímu relevantnímu skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná se dne 3. 3. 2023 dohodly na obsahu smlouvy, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně umožnila žalované opakovaně čerpat finanční prostředky až do souhrnného limitu 50 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit společně s úrokem. Žalovaná na základě této smlouvy postupně načerpala prostředky v celkové výši 54 607,50 Kč, přičemž prostřednictvím splátek celkem uhradila částku 5 602 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy neověřovala údaje sdělené žalovanou o jejích příjmech a výdajích. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně se dohodly na obsahu smlouvy, na základě které byla předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni.9. Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.10. Ve věci je přítomen mezinárodní prvek (sídlo právní předchůdkyně žalobkyně a , Anonymizováno, státní občanství žalované). Soud dospěl k závěru, že má pravomoc v dané věci rozhodnout, a to s ohledem na poslední zjištěné bydliště žalované v České republice (čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012). Na základě pátrání po aktuálním pobytu žalované se ani nepodařilo zjistit žádné průkazné indicie o jejím pobytu mimo Evropskou unii. Rozhodným právem je s ohledem na obsah smlouvy právo české (čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008).11. Soud vycházel zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.13. U vymáhaných nároků došlo k platné změně věřitele na žalobkyni (§ 1879 a násl. občanského zákoníku), jelikož byly platně smlouvou postoupeny na žalobkyni. Žalobkyně se proto předmětných nároků může domáhat soudní cestou.14. Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při ověřování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, když sdělené údaje neověřovala. Za takové situace ani nelze přijmout závěr, že by faktická majetková situace žalované nevzbuzovala jakékoliv pochybnosti o její schopnosti splatit poskytnutý úvěr.15. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené jejím možnostem. Soud provedl zúčtování bezdůvodného obohacení, resp. zohlednil platby žalované, kterými již poskytnutou jistinu fakticky vracela. Žalovaná je v tomto případě povinna vrátit ještě částku 49 005,50 Kč (54 607,50 mínus 5 602). Ostatní nároky, které žalobkyně dovozuje ze smlouvy (smluvní úrok, pojištění, poplatky), nejsou pro neplatnost smlouvy důvodné. Nedůvodný je i požadavek na úrok z prodlení, jelikož prodlení žalované s vrácením jistiny nastane až uplynutím doby k jejímu vrácení, která bude stanovena rozhodnutím soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, čj. 33 Cdo 3675/2021). Vzhledem k tomu, že žalovaná nespecifikovala svoje finanční možnosti (byla v řízení pasivní), soud stanovil dobu k vrácení jistiny analogicky podle § 160 odst. 1 o. s. ř.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.), přičemž při stanovení poměru úspěchu přihlížel ke kapitalizovanému příslušenství (v případě běžícího příslušenství přihlížel ke kapitalizaci ke dni vydání rozhodnutí). Úspěch žalobkyně je v rozsahu 49 005,50 Kč a úspěch žalované je v rozsahu 36 276,19 Kč (z toho 11 792,77 Kč představuje běžící úrok z prodlení, částka 11 127,62 Kč představuje běžící úrok). Po odečtení poměru úspěchu žalované (cca 43 %) od poměru úspěchu žalobkyně (cca 57 %) vychází poměr náhrady nákladů řízení v rozsahu 14 % ve prospěch žalobkyně.17. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 092 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna určená s přihlédnutím k vyhlášce č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze tří úkonů včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč a jedné paušální náhrady ve výši 450 Kč (dle znění advokátního tarifu v době úkonu právní služby) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 710 Kč ve výši 2 249,10 Kč. Celkem náklady žalobkyně představuje částka 15 051,10 Kč, soud přiznal poměrnou část.