11 C 147/2020-28 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou ze dne 16. 9. 2020 domáhala se žalobkyně proti žalované zaplacení částky 5 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], s žalovanou uzavřela smlouvu o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo] to dne 25. 11. 2015. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné podmínky poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [právnická osoba], pro domácnosti, s nimiž se žalovaná seznámila, souhlasila s jejich zněním a zavázala se dodržovat povinnosti v nich uvedené v rámci svého prohlášení, které je součástí smlouvy. Tímto způsobem se součástí smlouvy stal rovněž ceník [právnická osoba]. Předmětem smlouvy je závazek [právnická osoba] poskytnout žalované sjednané služby elektronických komunikací a popřípadě další služby, a to za sjednaných podmínek, a závazek žalované zaplatit ve smlouvě (v ceníku) sjednanou cenu za poskytnuté služby. V rámci smlouvy byl mezi [právnická osoba] a žalovanou sjednán rovněž pronájem přijímacího zařízení, konkrétně [označení] [označení] [označení] [označení] ([označení]: [číslo] [označení]: [označení]), převzetí tohoto zařízení stvrdila žalovaná podpisem na zakázkovém listě ze dne 26. 11. 2015. Vzhledem k tomu, že žalovaná opakovaně porušila povinnosti vyplývající ze smlouvy konkrétně tím, že nehradila řádně a včas cenu za poskytované služby, využila právní předchůdkyně žalobkyně svého práva dle čl. 2 .7.3.2 VOP a odstoupila od smlouvy dopisem ze dne 8. 3. 2017, zaslaným žalované v souladu s čl. 2 VOP. V rámci odstoupení od smlouvy byla žalované poskytnuta náhradní lhůta ke splnění povinnosti uhradit dlužné částky za poskytnuté služby a rovněž byla žalovaná upozorněna na povinnost vrátit zařízení. V souladu s čl. 7 VOP byla žalovaná povinna nepoškozené a funkční zařízení vrátit do 7 dnů od ukončení smlouvy, a to na jakémkoliv kontaktním místě [právnická osoba] či jeho zasláním na adresu distribučního skladu [právnická osoba]. Pro případ nevrácení zařízení si v rámci smlouvy sjednala [právnická osoba] se žalovanou povinnost žalované uhradit smluvní pokutu. Žalovaná zařízení [právnická osoba] nevrátila, je proto povinna uhradit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. K vrácení zařízení i zaplacení smluvní pokuty byla ze strany [právnická osoba] žalovaná opakovaně vyzývána. Žalobkyně a [právnická osoba], [IČO] (nyní v důsledku fúze sloučením [právnická osoba], [IČO]) uzavřeli dne 31. 1. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky [právnická osoba], včetně předmětné pohledávky za žalovanou. Žalobkyně žalované postoupení pohledávky písemně oznámila. Přes výzvy k úhradě dluhu žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila. 2. Ve věci byl dne 21. 9. 2020 pod [číslo jednací] vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 9. 10. 2020, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud věc rozhodl bez nařízení jednání jen na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s takovýmto postupem souhlasili (za použití § 101 odst. 4 o. s. ř.). 5. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to ze smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, včetně všeobecných podmínek a ceníku, ze zakázkového listu, z odstoupení od smlouvy, z výzvy k úhradě a vrácení zařízení, z podacího archu a předžalobní výzvy, ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně relevantní části přílohy, z potvrzení o zaplacení kupní ceny a z oznámení postoupení pohledávky vzal soud za prokázaná skutková tvrzení žalobkyně, jak jsou uvedena výše, a na ně v dalším odkazuje. Žalovaná tvrzení žalobkyně nijak nezpochybnila, na svou obranu ničeho neuvedla. Mezi žalovanou a právní předchůdkyni žalobkyně byla platně uzavřena smlouva o poskytování služeb elektronických komunikací, v rámci této smlouvy žalovaná jako uživatel prohlásila, že seznámila a souhlasí se specifikací služeb, ceníkem poskytovatele a s všeobecnými podmínkami pro poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, tyto obdržela a bere na vědomí, že jsou součástí smlouvy, zavázala se je dodržovat. Dále se zavázala uhradit smluvní pokutu dle ceníku, pokud nevrátí přijímací zařízení včas a v pořádku (čl. 7 a 7.5 všeobecných podmínek). Dle čl. 7 všeobecných podmínek je uživatel povinen vrátit přijímací zařízení do 7 dnů po ukončení smlouvy. Dle čl. 7 pokud uživatel pronajaté přijímací zařízení nevrátí včas a v pořádku, bere na vědomí, že mu poskytovatel může naúčtovat smluvní pokutu podle ceníku. Z ceníku služeb vyplývá, že sjednaná smluvní pokuta za nevrácení přijímacího zařízení [označení] [označení] činí 5 000 Kč. Dle zakázkového listu bylo předmětné zařízení [označení] komplet, jak je přesně v zakázkovém listu popsáno, dáno žalované do pronájmu a instalováno dne 26. 11. 2015. Předchůdkyně žalobkyně z důvodu neplacení služeb žalovanou odstoupila od smlouvy a vyzvala žalovanou k vrácení zařízení (modem, set-top-box, telefon, [označení] [označení] [označení] [označení] [číslo]) nejpozději do 14 dnů od data ukončení smlouvy, to je do 3. 4. 2017. Zároveň žalovanou upozornila, že pokud nevrátí zařízení do výše uvedeného data, je předchůdkyně žalobkyně oprávněna naúčtovat si smluvní pokut 5 000 Kč. Žalobkyně vstoupila do práv původní věřitelky na základy smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] [právnická osoba] a žalobkyní dne 31. 1. 2019. Dne 18. 3. 2019 žalobkyně žalované písemně oznámila postoupení pohledávky. Žalovaná dlužnou částku žalobkyni neuhradila ani přes předžalobní výzvu ze dne 1. 6. 2020. 6. Na základě uvedených důkazů dospěl soud k závěru, že účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací, jak má na mysli ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb., zákona o elektronických komunikacích. Požadavek na zaplacení požadované smluvní pokuty je důvodný. Tato byla sjednána ve smlouvě v souladu s všeobecnými podmínkami, které jsou součástí smlouvy (stejně jako ceník). Soud posuzoval důvodnost žaloby i v návaznosti na ustanovení § 1800 odst. 1 a § 1753 občanského zákoníku Součástí smlouvy jednoznačně bylo i ujednání o pronájmu zařízení [označení], jak je přesně ve smlouvě rozepsáno. Žalobkyně pronajaté zařízení dosud nevrátila, a to ani přes opakované výzvy (§ 2201 a následující občanského zákoníku). Žalovaná v případě nevrácení pronajatého zařízení mohla a měla postih vyjádřený sjednanou smluvní pokutou ve výši 5 000 Kč (§ 2048 občanského zákoníku) rozumně očekávat. Předmětná pohledávka byla ve smyslu ustanovení § 1879 občanského zákoníku postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek, současnou věřitelkou je žalobkyně. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Soud posoudil zjištěný skutkový stav dle výše citovaných zákonných ustanovení a žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalovanou ve sporu úspěšné žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč. Přiznané náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 1 089 Kč Náklady právního zastoupení představují: odměna advokátky za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci, sepis žaloby), dále 3 x 100 Kč za 3 paušální náhrady hotových výdajů podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, advokátní tarif, když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech (jak vyplývá ze systému ISAS). Dále částka 189 Kč jako náhrada za daň z přidané hodnoty (21 % DPH) z odměny advokátky a paušálních náhrad hotových výdajů, což je v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř., když advokátka osvědčila, že je plátkyní DPH. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.