9 C 306/2020-20 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 12. 6. 2020 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně jdoucím z částky 15 000 Kč od 19. 4. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že [anonymizována tři slova], se sídlem [adresa], [číslo] [anonymizována čtyři slova] [číslo], [země], uzavřela se žalovanou dne [datum] prostředky komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž součástí jsou též obchodní podmínky [anonymizována tři slova] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaných spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice, na základě které tato společnost zavázala žalované poskytnut neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou dle čl. 2 odst. 1-3 smlouvy a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně dle čl. 4 odst. 1 smlouvy a poplatků za čerpání ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru dle článku IV odst. 2 smlouvy splatit, a to v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společné s úrokem z úvěru a poplatky za čerpání úvěru, anebo 1 000 Kč podle toho, která společně z těchto dvou částek je vyšší s tím, že výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky je v souladu s čl. V. smlouvy a bodu 9.9. obchodních podmínek sdělována dlužníkovi vždy ve výpisu, kterým se rozumí pravidelný soupis částek splatných dlužníkem na základě smlouvy včetně dalších údajů pro účely splácení dluhu dlužníka vůči věřiteli. Minimální pravidelná splátka je přitom splatná vždy 30. den každého kalendářního měsíce počínaje dnem uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Dále žalobkyně tvrdila, že žalovaná na základě této smlouvy o revolvingu čerpala celkem částku 15 000 Kč, kterou měla v souladu s příslušnými výpisy generovanými a doručovanými prostřednictvím jejího uživatelského účtu, případně emailu splácet ve výši, jak bylo uvedeno výše. Žalovaná se však dostala do prodlení, když neuhradila ani minimální pravidelnou splátku a [anonymizována tři slova] ji vyzvala k úhradě dlužných částek formou výpisu, žalovaná však ani přes výzvy tak neučinila a závazek v plné výši řádně a včas neuhradila. Z celkové čerpané výše úvěru tak žalovaná neuhradila jistinu úvěru ve výši 15 000 Kč, přičemž pohledávka za žalovanou vzniklá z uvedeného důvodu pak žalobkyni byla postoupena [anonymizována tři slova] jako původní věřitelku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi nimi dne 27. 12. 2019. Žalovaná však žalobkyni ničeho neuhradila, a to ani přes výzvu zaslanou jí dne 6. 2. 2020. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Jde o věc s cizím prvkem, neboť žalobkyně je subjektem se sídlem na území [anonymizována dvě slova]. Soud se proto zabýval otázkou pravomoci českých soudů ve věci závazkového vztahu, založeného smlouvou o úvěru uzavřenou mezi [anonymizována dvě slova] [právní forma] a žalovanou. Ze smlouvy o právní pomoci ve věcech občanských, Dodatkové úmluvy o civilním řízení soudním, které byly uzavřeny mezi Republikou československou a [země] [anonymizována dvě slova] a [země] dne 15. 12. 1935 (k němuž území [anonymizováno] [země] v minulosti patřilo), jakož i dalších bilaterálních smluv vyplývá, že tato otázka není v uvedených smlouvách řešena. Soud proto postupoval podle § 6 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, jakož i dalších ustanovení tohoto zákona. Pravomoc českých soudů v majetkových sporech je dána, jestliže podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky. Místní příslušnost soudu je upravena v § 84 - § 89a o.s.ř. Jelikož žalovaná má trvalý pobyt v okrese [obec], dovodil soud, že je dána pravomoc českého soudu k rozhodování v této věci. Soud se také zabýval otázkou, jakým hmotným právem se příslušný závazkový vztah řídí podle tzv. kolizních norem obsažených v zákoně č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, podle něhož soud otázku své pravomoci a užití tzv. rozhodného práva posuzoval. Podle § 87 cit. zák. platí, že smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Vycházeje z této úpravy soud dospěl k závěru, že je na místě aplikovat v této věci české hmotné právo, v daném případě předpisy občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., neboť smlouva byla uzavřena podle všech okolností mezi nepřítomnými účastníky dne 18. 1. 2019 sice prostředky komunikace na dálku, avšak s blízkým vztahem k území České republiky (jedná se o smlouvu adhézní, formulářovou, spotřebitelskou, psanou v češtině a tedy tyto skutečnosti nasvědčují o zaměřenosti činnosti původního věřitele na poskytování spotřebitelských zápůjček na území České republiky) a jiné rozhodné právo účastníky smlouvy zvoleno nebylo. Na základě toho pak dospěl k dalším následujícím závěrům. 4. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 5. Přitom ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum], obchodních podmínek [anonymizována dvě slova] [právní forma] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaným spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice, standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení [anonymizována dvě slova] [právní forma] o převodu částky 10 000 Kč a 5 000 Kč na účet označený žalovanou dne 18. 1. 2019 a 4. 2. 2019, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 12. 2019 uzavřené mezi žalobkyní a [anonymizována dvě slova] [právní forma] a její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, dopisu žalobkyně žalované ze dne 6. 2. 2020 - oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě, předžalobní výzvy prostřednictvím právního zástupce žalobkyně ze dne 6. 2. 2020, soud vzal za prokázány skutečnosti tvrzené žalobkyní v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, jak jsou uvedeny shora, na která pro stručnost v dalším odkazuje. 6. Soud proto dospěl k závěru, že [anonymizována dvě slova] [právní forma] a žalovaná platně v souladu s ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uzavřely smlouvu o úvěru, když tato se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaná se zavázala tyto prostředky vrátit. Společnost [anonymizována dvě slova] [právní forma] svou povinnost z uzavřené smlouvy splnila, když žalované dohodnuté úvěrové prostředky poskytla, žalované tak vznikla povinnost vrátit úvěr, a to v dohodnuté lhůtě. Žalovaná tuto svou povinnost porušila a je tak povinna žalobkyni vrátit poskytnuté peněžní prostředky, jakož i úrok z prodlení, kdy v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku je žalobkyně jako věřitel oprávněna požadovat, aby jí žalovaná zaplatila i úrok z prodlení, jehož výše vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Soud proto podané žalobě v celém rozsahu vyhověl, kdy současně v řízení bylo prokázáno, že tato pohledávka včetně jejího příslušenství byla žalobkyni postoupena předchozím věřitelem ve smyslu ustanovení § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v celkové částce 2 252 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby v částce 800 Kč, nákladů právního zastoupení dle vyhl. č. 177/96 Sb. za 3 úkony právní služby (převzetí věci, výzva k plnění, podání návrhu) dle § 14b odst. 1) bod 2 á 300 Kč, paušální náhrady dle § 14b odst. 5 písm. a) cit. vyhl. ke každému úkonu ve výši 100 Kč a dle § 137 odst. 3) o.s.ř. 21 % DPH z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč.