10 C 176/2021-28 — Okresní soud v Opavě

1. Dne 30. 4. 2021 podal žalobce soudu žalobu, kterou se domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 1 859 Kč představující upomínací poplatek ve výši 200 Kč a dlužné pojistné na základě uzavřené pojistné smlouvy, kterou s žalovaným uzavřel s účinností od 18. 1. 2017, když měsíční pojistné činilo 324 Kč a po odsouhlaseném navýšení od 18. 1. 2019 částku 337 Kč; žalovaný neplatil předepsané pojistné od 18. 11. 2018 a do 17. 4. 2019, kdy pojistný vztah zanikl pro neplacení pojistného, dluží žalobci žalovanou částku. 2. Shora uvedená skutková tvrzení soud na základě provedeného dokazování zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu, ze kterého při svém rozhodování vycházel, přičemž pokud jde o základ uplatněného nároku ve výši 1 859 Kč, soud řízení podle ust. §96 odst. 1,2 o.s.ř. zastavil z důvodu částečného zpětvzetí žaloby žalobcem, který tak podáním ze dne 24. 8. 2021 učinil poté, co žalovaný dne 23. 8. 2021 uhradil částku 1 859 Kč. Žalobce ovšem nadále trval na přiznání zákonného příslušenství z dlužného pojistného, proto soud rozhodoval rozsudkem. 3. Podle ust. §1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením (č.351/2013 Sb.); neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 4. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav shora citované zákonné ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je co do příslušenství důvodná, když v řízení bylo prokázáno, že účastníci sporu mezi sebou uzavřeli pojistnou smlouvu a že žalovaný neplnil svou povinnost platit pojistné, čímž mu vznikl na pojistném dluh ve výši tvrzené částky, který dne 23. 8. 2021 uhradil. Do tohoto dne náleží žalobci právo na úhradu zákonných úroků z prodlení z částky představující dlužné pojistné, tedy z částky 1 659 Kč, a takto bylo také přiznáno (výrok II. rozsudku). 5. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí vychází z ust. §142 odst. 1 a §146 odst. 2 o.s.ř., kdy úspěšné žalující straně náleží právo na jejich náhradu vůči straně žalované v částce 1 489 Kč, která sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za právní zastoupení v celkové výši 500 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka v polovině sazby, když neobsahuje skutkový rozbor věci – zejména pak vymezení období, za které vznikl na pojistném dluh), když za jeden úkon právní služby náleží dle §14b odst. 1 bod 1 adv. tar. 200 Kč, z paušální náhrady hotových výdajů v částce 300 Kč, když za jeden úkon právní služby náleží dle §14b odst. 5 písm. a) adv. tar. 100 Kč a z částky 168 Kč odpovídající 21% DPH ze základu 800 Kč. Soud nepřiznal žalobci odměnu ani paušální náhradu hotových výdajů za částečné zpětvzetí žaloby ze dne 30. 10. 2020, když toto podání bylo pouze reakcí na dobrovolné splnění povinnosti žalovaným. Přiznání odměny za zpětvzetí žaloby by obecně v praxi vedlo k absurdní situaci, a sice že žalovaný, který po podání žaloby, ovšem před vyhlášením rozsudku, dobrovolně žalovanou částku uhradil, by byl povinen hradit advokátovi žalobce vyšší částku na nákladech řízení než žalovaný, který do vyhlášení rozsudku neuhradil ničeho, a to právě o odměnu a paušální náhradu hotových výdajů včetně DPH, přiznané za zpětvzetí žaloby. Pokud by soudy odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za zpětvzetí žaloby přiznávaly, motivovaly by tím žalované paradoxně k tomu, aby své dluhy dobrovolně nehradili, nýbrž naopak aby trvali na projednání věci a její rozhodnutí vyhlášením rozsudku. Takové úvahy odporují zdravému rozumu a jsou v ostrém rozporu se zásadou hospodárnosti řízení, v duchu které musí být advokátní tarif aplikován pro ten který případ zvlášť, nikoliv slepě a strojově, což vede ke zvýše zmíněným absurditám a nespravedlnosti. Soud nemůže přehlédnout absurditu, nespravedlivost a necitlivost až krutost nové právní úpravy v podobě §14b odst. 1 ve spojení s jeho odst. 3, a to směrem k dlužníkům, kteří sic po zahájení řízení, ovšem přece jen dobrovolně plní; tato nová právní úprava je nedostatečná, když nepamatuje na případy, kdy po podání žaloby žalovaný uhradí beze zbytku vše, co je po něm žádáno, ovšem přesto po podání žaloby již může žalobce požadovat odměnu a paušální náhradu hotových výdajů za další úkony právní služby v sazbě dle §7 adv. tarifu. Právě tuto neúplnost je nutné ve vztahu k těmto„ poctivým dlužníkům“ překlenout výkladem jak shora uvedeno. Nadto, úkon právní služby v podobě zpětvzetí žaloby je natolik triviálním procesním úkonem, že k němu žádné zastoupení advokátem není třeba, neboť důvod sporu (v daném případě pokud jde o základ nároku) odpadl dříve, než byl tento úkon učiněn. 6. V souladu s ust. §115a o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili (§101 odst. 4 o.s.ř.).