109 C 31/2020-35 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne 11. 8. 2020 domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení 27 506 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. a II. tohoto rozsudku s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] když žalovaný tuto smlouvu podepsal [datum] a na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 26 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši„ efektivní úrokové sazby“ 102,92 % ročně splácet ve 36 měsíčních splátkách po 1 794 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem červencem 2016 dle splátkového kalendáře, který je přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení dlužníka, pracovní smlouvy, výplatní lístky za duben a květen 2016, rozhodnutí ÚP ČR o příspěvku na péči ve výši 6 000 Kč vyplácený [jméno] [příjmení]. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že žalovaný měl celkový měsíční příjem ve výši 20 560 Kč představující mzdu z pracovního poměru, žalovaný předložil potvrzení zaměstnavatele [právnická osoba] za období 03/2018 až 06/ 2016, výplatní lístky za duben a květen 2016 a jeho náklady na živobytí činily 18 157 Kč. Žalobkyně dovodila, že z výše uvedeného byly zjištěny u žadatele o úvěr jeho volné zdroje ke splácení ve výši 8 493 Kč, že úvěrovou historii žadatele ověřila v databázích SOLUS a NRKI, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, nebyla u něj v době žádosti prováděna exekuční srážka ze mzdy. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru zaplatil žalobkyni 26 x 1 794 Kč, celkem 46 644 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty u splátky č. 29, a to 233,22 Kč, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 12.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 60 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení u splátky č. 29 splatné dne 22. 11. 2018. K datu 22. 1. 2019 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 17 426,94 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Také bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po dni zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 24. 1. 2019 až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze v sazbě 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V bodě 4.4 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobkyni. Žalobkyně požadovala i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný ke dni podání žaloby dluží následující částky: a) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 17 426,94 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14 797,01 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlému ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 629,93 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 12.1 smlouvy 233 Kč s příslušenstvím, c) smluvní pokutu dle bodu 12.7 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 24. 1. 2019 do zaplacení, žalobkyně touto žalobou požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tj. ke dni 10. 8. 2020, tedy smluvní pokutu ve výši 9 847,95 Kč, d) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 14 797,01 Kč ode dne 24. 1. 2019 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 72,89 %. Žalovaný nereagoval na zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalovanému byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu postupem dle § 49 o. s. ř. 3. Dříve, než soud ve věci jednal, vzala žalobkyně žalobní návrh částečně zpět co do úroku ve výši 37,89 % ročně z částky 14 797,01 Kč od 24. 1. 2019 do zaplacení a navrhla v rozsahu tohoto částečného zpětvzetí řízení zastavit, ve zbývajícím rozsahu na žalobě setrvala. 4. Soud v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby řízení dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil. 5. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], němuž se žalovaný bez omluvy nedostavil. V souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. soud ve věci jednal v nepřítomnosti žalovaného a rozhodl na základě žalobkyní předložených listin a provedeného dokazování. 6. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru [číslo] oznámením žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, dodejkou k oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, formulářem hodnocení klienta, ověřením v registru SOLUS, ověřením v registru NRKI, doklady vztahujícími se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, předžalobní výzvou ze dne 22. 7. 2020 včetně podacího archu z 23. 7. 2020, vyjádřením znalce ze dne 25. 10. 2018, ze kterých vzal soud za prokázány skutečnosti podrobně tvrzené žalobkyní v žalobě, viz první odstavec odůvodnění rozsudku shora, na které soud pro stručnost odkazuje a dále sdělením KB, a.s., ČSOB, a.s. a ČS, a.s. 7. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaný podepsal dne 21. 6. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalovanému jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z., přičemž na závazkový vztah mezi účastníky řízení dopadají i ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platného a účinného do 31. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), který ve veřejném zájmu určil poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalovaného, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1, poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). 8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směr