109 C 40/2020-30 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně proti žalované zaplacení 77 496 Kč s příslušenstvím specifikovaným v návrhu výroku rozsudku v žalobě s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] když žalovaná tuto smlouvu podepsala [datum] a na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 75,92 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 4 007 Kč splatných vždy k 1. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2019 dle splátkového kalendáře, který je přílohou oznámení žalobkyně o schválení úvěru. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že žalovaná měla celkový měsíční příjem ve výši 18 232 Kč představující mzdu z pracovního poměru, žalovaná předložila potvrzení zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] v [obec] za období 07/2018 až 09/ 2019 a její náklady na živobytí činily 10 314 Kč. Žalobkyně dovodila, že z výše uvedeného byly zjištěny u žadatele o úvěr jeho volné zdroje ke splácení ve výši 6 918 Kč, že úvěrovou historii žadatele ověřila v databázích SOLUS a NRKI, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru zaplatila žalobkyni 2 x 4 007 Kč, 1 x 1 115 Kč, 1 x 350 Kč, celkem 9 479 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut u splátky 1, 3, 4, a to 3 x 499 Kč, u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů a na zaplacení nákladů v souvislosti s prodlením u splátky 1, 2, 3, 4, a to 4 x 200 Kč v prodlení o délce 15 dnů. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení u splátky č. 3 splatné dne 1, 2. 2020. K datu 6. 4. 2020 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 69 359,73 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Také bylo sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 8. 4. 2020 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2 smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobkyni. Žalobkyně požadovala i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru, když tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Po zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazeny další částky, a to 1 500 Kč dne 14. 4. 2020, 1 422 Kč dne 13. 5. 2020, 544 Kč dne 12. 6. 2020 a 2 100 Kč dne 15. 6. 2020, dohromady 5 566 Kč Celkem tak žalovaná uhradila do podání žaloby na předmětný úvěr žalobkyni částku 15 045 Kč. Žalobkyně uvedla, že na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná ke dni podání žaloby dluží následující částky: a) částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 63 793,73 Kč (k datu zesplatnění úvěru přitom činila nová jistina úvěru částku 69 59,73 Kč a odpovídala zbývající dlužné původní jistině úvěru 59 565 Kč a úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 9 794,73 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy 1 497 Kč, c) náklady v souvislosti s prodlením žalovaného 800 Kč, d) smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalované s její úhradou, a to počínaje dnem 8. 4. 2020 do zaplacení, žalobkyně touto žalobou požaduje smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tj. ke dni 29. 9. 2020, tedy smluvní pokutu ve výši 11 406,07 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 59 565 Kč ode dne 8. 4. 2020 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 75,92 %. Žalovaná nereagovala na zaslání předžalobní výzvy. 2. Žalované byla doručena žaloba včetně předvolání k jednání soudu postupem dle § 49 o. s. ř. Soud ve věci nařídil jednání na den 13. 1. 2021, k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila a přítomný zástupce žalobkyně setrval na podané žalobě. V souladu s § 101 odst.3 o.s.ř. soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované, přitom vyšel z listin předložených žalobkyní a provedeného dokazování. 3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní, a to smlouvou o úvěru [číslo] oznámením žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, dodejkou k oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru, dokladem o vyplacení úvěru, formulářem hodnocení klienta, ověřením v registru SOLUS, ověřením v registru NRKI, doklady vztahujícími se k posouzení úvěruschopnosti žalované, předžalobní výzvou ze dne 9. 9. 2020 včetně podacího archu ze dne 10. 9. 2020, vyjádřením znalce ze dne 25. 10. 2018, ze kterých vzal soud za prokázány skutečnosti podrobně tvrzené žalobkyní v žalobě, viz první odstavec odůvodnění rozsudku shora, na které soud pro stručnost odkazuje. Soud doplnil dokazování sdělením ČS, a.s., z něhož zjistil, že tento bankovní ústav poskytoval v listopadu 2019 spotřebitelům úvěr bez sjednaného účelu ve výši 60 000 Kč na dobu 48 měsíců s obvyklou úrokovou sazbou 13,9% ročně. 4. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaná podepsala dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z., přičemž na závazkový vztah mezi účastníky řízení dopadají i ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platného a účinného do 31. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), který ve veřejném zájmu určil poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. Žalobkyně byla jako věřitel dle § 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, povinna ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná (§ 9 odst. 1, poslední věta, zákona o spotřebitelském úvěru). Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). 5. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpo