11 C 57/2021-43 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou ze dne 22. 4. 2021, kterou k výzvě soudu doplnila podáním ze dne 15. 6. 2021, domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 21 136,94 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobu odůvodnila tím, že dne 21. 10. 2016 uzavřela žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru ke kreditní kartě reg. [číslo], jejíž nedílnou součástí byly podmínky pro kreditní karty. Smlouva byla uzavřena doručením oznámení o poskytnutí úvěru ke kreditní kartě k předchozí žádosti žalovaného. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou úvěru ke kreditní kartě až do maximálního úvěrového limitu ve výši 20 000 Kč. Úvěr mohl být čerpán počínaje datem 21. 10. 2016. Žalovaný se na základě čl. 3 smlouvy zavázal splácet žalobkyni čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 5 % z vyčerpané částky úvěru vždy k 25. dni v měsíci, minimálně ve výši 500 Kč. Dle čl. 3 smlouvy byl vyčerpaný a nesplacený úvěr úročen úrokovou sazbou, jejíž výše byla sjednána při uzavření smlouvy, to je 19,90 % p. a. Splatnost úroků byla dle smlouvy sjednána vždy k 25. dni v měsíci. Úroky, s jejichž placením byl žalovaný v prodlení, se dle čl. 4 podmínek staly dnem následujícím po splatnosti součástí vyčerpané jistiny. Žalobkyně byla dále dle čl. 4 smlouvy oprávněna účtovat žalovanému poplatky dle platného sazebníku poplatků. Tyto poplatky se dle 4.4 podmínek okamžikem připsání na účet stávaly součástí vyčerpané jistiny. Dle čl. 5 podmínek byl žalovaný povinen zajistit k úhradě úroků, jakož i úroků z prodlení, dostatek peněžních prostředků, ze kterých by mohly být tyto závazky hrazeny. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, když nehradil řádně a včas splátky počínaje splátkou splatnou 25. 2. 2020, a to ani přes výzvu k úhradě splátek ze strany žalobkyně, prohlásila žalobkyně dle čl. 4 smlouvy všechny pohledávky související s poskytnutým úvěrem ke dni 25. 8. 2020 za splatné. Žalovanou částku 24 517,69 Kč tvoří jistina ve výši 21 136,94 Kč, smluvní úrok ve výši 2 056,39 Kč a úrok z prodlení ve výši 1 324,36 Kč. Žalovaný mohl poskytnutý úvěr čerpat v souladu s čl. 2 smlouvy. Žalovaný poprvé čerpal dne 23. 10. 2016 částku 5 000 Kč, dále dne 23. 10. 2016 částku 150 Kč, dne 25. 10. 2016 částku 2 000 Kč, dne 25. 10. 2016 částku 150 Kč, dále částky v historickém výpisu pod transakčními kódy CMDCARD, CMDT, CMD. Žalovaný čerpané prostředky nepravidelně splácel, splátka je ve výpisu uvedena pod transakčním kódem CMP (CMP+) nebo HCMP. Žalovaný tak 10. 11. 2016 splatil částku 10 835 Kč, dne 11. 12. 2016 částku 761,26 Kč, dne 10. 1. 2017 částku 4 000 Kč, dne 13. 2. 2017 částku 3 000 Kč a dále všechny částky v historickém výpisu pod výše uvedenými transakčnímu kódy. Celková výše vyčerpané jistiny je vždy zobrazena ve sloupci Balance. Žalovaný naposledy zcela uhradil čerpanou jistinu dne 1. 12. 2019, kdy uhradil částku 9 000 Kč na do té doby čerpané prostředky ve výši 8 833,01 Kč, následně dne 2. 12. 2019 žalovaný uhradil ještě částku 50 Kč. Následně žalovaný pod výše uvedenými transakčními kódy čerpal předmětný úvěr, který zároveň i nadále nepravidelně splácel, v důsledku čehož ke dni zesplatnění úvěru, to je ke dni 25. 8. 2020, činila výše čerpaných prostředků celkem 18 664,93 Kč, přičemž na tuto částku žalovaný následně dne 21. 10. 2020 hradil částku 184,69 Kč, z toho vyplývá, že ke dni podání žaloby činila výše poskytnutých prostředků 18 480,24 Kč. Žalovanému byly v souladu se smlouvou a podmínkami účtovány poplatky, které se dle čl. 4 podmínek dnem připsání na účet stávaly součástí vyčerpané jistiny. Po datu poslední plné úhrady, to je po 1. 12. 2019, byly žalovanému účtovány následující poplatky: pravidelný poplatek za služby spojené s kreditní kartou ve výši 50 Kč, a to v souladu s čl. 3 smlouvy – tento poplatek byl žalovanému po datu plné poslední úhrady účtován 31. 1. 2020, 29. 2. 2020, 31. 3. 2020, 30. 4. 2020, 31. 5. 2020, celkem 250 Kč. Žalovanému byl 5. 3. 2020 vyúčtován poplatek za zaslanou upomínku k úhradě ve výši 300 Kč, a to v souladu s čl. 4 smlouvy. Následně byl žalovanému 2x vyúčtován poplatek za výzvu k úhradě dlužné částky ve výši 500 Kč (dne 16. 3. 2020 a 16. 4. 2020), a to opět v souladu s čl. 4 smlouvy. Tyto sankční poplatky žalovaný již uhradil, proto nejsou předmětem žalobního návrhu. Celková výše požadovaných poplatků účtovaných žalovanému po dni poslední celkové úhrady tak byla ve výši 250 Kč. Žalovanému byly dále v souladu s čl. 3 smlouvy účtovány smluvní úroky a tyto se dle čl. 4 podmínek stávají součástí vyčerpané jistiny dnem následujícím po dni splatnosti, to je vždy k 26. dni v měsíci, nedošlo-li k jejich úhradě. Žalovanému byly takto po datu poslední úhrady vyúčtovány a připsány k tíži úroky ze: dne 26. 1. 2020 ve výši 316,78 Kč, dne 26. 2. 2020 ve výši 340,46 Kč, dne 26. 3. 2020 ve výši 321,90 Kč, dne 26. 4. 2020 ve výši 359,96 Kč, dne 26. 5. 2020 ve výši 363,27 Kč, dne 26. 6. 2020 ve výši 361,43 Kč, dne 26. 7. 2020 ve výši 342,90 Kč. Všechny tyto položky jsou označeny transakčním kódem CMPPI. Celková výše kapitalizovaných úroků, které se staly součástí jistiny po datu poslední úhrady, byla 2 406,70 Kč, přičemž posledním takto vyúčtovaným úrokem byl úrok za období 26. 6. 2020 – 25. 7. 2020 ve výši 342,90 Kč. Čerpané prostředky byly úročeny sazbou 19,90 % p. a. Částka 21 136,94 Kč představuje kapitalizované úroky, které se staly součástí jistiny, ve výši 2 406,70 Kč, poplatky ve výši 250 Kč a čerpané prostředky ve výši 18 480,24 Kč. Pokud jde o částku dlužných úroků ve výši 2 056,39 Kč, žalobkyně spolu s podanou žalobou zaslala soudu výpis z účtu – čerpání úvěru, ve kterém je mimo jiné uvedena položka obchodní úrok dlužný, ze které růst úroku vyplývá. Dle čl. 4 podmínek se vyúčtované úroky stávaly vždy součástí vyčerpané jistiny. Žalobkyně takto účtované úroky naposledy započetla k vyčerpané jistině dne 26. 7. 2020, kdy se součástí čerpané jistiny staly úroky ve výši 342,90 Kč, které byly splatné za období od 26. 6. 2020 do 25. 7. 2020. Částka 2 056,39 Kč tak přestavuje úroky ve výši 19,90 % ročně z částky 21 136,94 Kč od 22. 10. 2020 do 16. 4. 2021. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má právo požadovat úroky až do úplného uhrazení dlužné částky, požaduje žalobkyně dále smluvní úrok ve výši 19,90 % ročně z částky 21 136,94 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení. Žalobkyně dále požaduje v souladu s čl. 4 podmínek úroky z prodlení. Ohledně růstu žalobkyně opět odkázala na výpis, ze kterého je růst úroku z prodlení patrný v položce sankční úrok dlužný. Úroky z prodlení byly účtovány vždy z dlužných částek po splatnosti. Z historického výpisu vyplývá, že úroky z prodlení, které jsou předmětem žalobního návrhu, počaly žalovanému nabíhat: z částky 1 031,71 Kč od 25. 2. 2020 do 24. 3. 2020, z částky 2 453,88 Kč od 25. 3. 2020 do 24. 4. 2020, z částky 5 047,95 Kč od 25. 4. 2020 do 11. 5. 2020, z částky 2 747,95 Kč od 12. 5. 2020 do 24. 5. 2020, z částky 251,98 Kč od 25. 5. 2020 do 24. 6. 2020, z částky 7 869,28 Kč od 25. 6. 2020 do 24. 7. 2020, z částky 9 848,01 Kč od 25. 7. 2020 do 24. 8. 2020, z částky 21 136,94 Kč od 25. 8. 2020 do 16. 4. 2021. Celková částka dlužných úroků z prodlení byla ke dni 16. 4. 2021 ve výši 1 324,36 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má právo požadovat úroky z prodlení až do úplného uhrazení dlužné částky, požaduje dále úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z částky 21 136,94 Kč od 17. 4. 2021 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím předmětného úvěru ke kreditní kartě, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele podle § 20z zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Úvěruschopnost žalovaného byla v prvé řadě posuzována na základě údajů vyplněných v žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 21. 10. 2016. Žalovaný mimo jiné uvedl, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí 15 000 Kč. Tuto skutečnost si žalobkyně ověřila z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Systémem žalobkyně tak bylo vyhodnoceno, že není třeba v tomto případě příjmy klienta dále dokládat. Úvěr byl žalovanému schválen ve standardním procesu jako již existující balíček předschváleného úvěru ke kreditní kartě s úvěrovým limitem do 20 000 Kč, a tudíž žalobkyně během schvalování úvěru při posuzování bonity a úvěruschopnosti žalovaného vycházela zejména z následujících kritérií o žalovaném: deklarovaný příjem 15 000 Kč, výdaje, které vstupovaly do výpočtu platební kapacity, - 7 772,50 Kč (splátky 1 281 Kč a životní náklady 6 491 Kč). Na základě výše uvedených údajů následně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr a vyhodnotila, že platební kapacita žalovaného pro poskytnutí požadovaného úvěru je dostatečná, tedy že žalovaný bude schopen splácet potencionální měsíční splátku požadovaného úvěru ve výši 1 000 Kč (tedy 5 % požadovaného