16 C 132/2021-65 — Okresní soud v Opavě

1. Podanou žalobou domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 69 620,80 Kč spolu s úrokem v částce 6 621,28 Kč a s úrokem ve výši 20 % ročně jdoucím z částky 67 456,80 Kč od 20. 7. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 281,1 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně jdoucím z částky 67 456,85 Kč od 20. 7. 2019 do zaplacení s odůvodněním, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], a žalovaný mezi sebou uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr za účelem konsolidace ve smlouvě specifikovaných závazků žalovaného a žalovaný se zavázal, že tento úvěr splatí v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 20 % ročně ve 121 pravidelných měsíčních splátkách. Přitom konečná výše poskytnutého úvěru (odvislá od výše konsolidovaných závazků), byla stanovena v „ oznámení o ukončení čerpání úvěru“, na základě něhož byl žalovanému dne [datum] poskytnut úvěr ve výši 117 022 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti a dostal se do prodlení se splácením úvěru, banka využila svého práva a přistoupila v souladu s Produktovými podmínkami, jež byly součástí uzavřené smlouvy, dne 25. 6. 2019 k zesplatnění úvěru. Žalovaný pak z uvedeného důvodu stále na jistině dluží částku 67 456,85 Kč a dále shora uvedené příslušenství, přičemž tato pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a společností [právnická osoba] a dále na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a [právnická osoba] [anonymizováno] postoupena žalobkyni. Žalobkyně přitom žalovaného před podáním žaloby vyzvala k úhradě předmětné pohledávky, žalovaný však žalobkyni dosud ničeho neuhradil. 2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že v době, kdy požádal o půjčku [právnická osoba] měl dost práce a měsíční příjmy jako živnostník, ale posléze té práce tolik nebylo a dostal se do finančních nesnází. Proto odpovědně navštívil pobočku [právnická osoba] kde vedoucí pobočky vysvětlil svou finanční situaci a požádal ji o odklad plateb vzhledem k tomu, že má obezitu a nemůže sehnat ve svém věku práci. Dále uvedl, že částka 69 000 Kč jím byla skoro vyplacená a neví, proč má zase tolik platit. Podotknul, že ve svém věku stěží sežene práci, a proto žádá o prominutí tohoto dluhu, jinak požádal o možnost úhrady dluhu ve splátkách, přičemž není v jeho schopnostech platit částku větší než 1 000 Kč měsíčně. 3. Soud po provedeném dokazování ze žalobkyní předložených listinných důkazů, a to z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum], Akceptace návrhu o uzavření smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum], oznámení o ukončení čerpání úvěru a přechodu na anuitní splácení ze dne 14. 2. 2012, jakož i z vyjádření žalovaného, který žádnou ze žalobkyní tvrzených skutečností nerozporoval, respektive potvrdil uzavření smlouvy o úvěru s [právnická osoba], jakož i faktické poskytnutí tohoto úvěru, proto vzal za prokázána žalobní tvrzení, jak jsou uvedena shora, na něž pro stručnost v dalším odkazuje. 4. Na základě shora uvedených důkazů proto soud vzal za prokázáno, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na základě které se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout a poskytla žalovanému finanční prostředky až do výše 117 022 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úroky vrátit žalobkyni v dohodnutých splátkách, žalovaný však peněžní prostředky nevrátil. [právnická osoba] proto dopisem ze dne 25. 6. 2019 žalovaného vyzvala k zaplacení celé dlužné částky. Smlouvami o postoupení pohledávky posléze předmětná pohledávka byla postoupena žalobkyni. 5. Soud proto dospěl k závěru, že [právnická osoba] a žalovaný platně v souladu s ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obchodní zákoník“) uzavřeli smlouvu o úvěru, když [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úroky v rovnoměrných konstantních splátkách. Ve smyslu ust. § 273 odst. 1 obchodního zákoníku přitom smluvní strany určily část obsahu smlouvy odkazem na obchodní podmínky stranám v době uzavření smlouvy známé. Tento závazkový vztah se i po 1. 1. 2014 s ohledem na přechodná ustanovení části páté, hlava I, § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí obchodním zákoníkem. [právnická osoba] svou povinnost z uzavřené smlouvy splnila, když žalovanému dohodnuté úvěrové prostředky poskytla a žalovanému tak vznikla povinnost vrátit úvěr spolu s úrokovým navýšením, a to způsobem dohodnutým ve smlouvě, tj. již zahrnutým ve splátkách, jejichž počet a splatnost byla dohodou účastníků ve smlouvě stanovena. Žalovaný tuto svou smluvní povinnost porušil, a je proto povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky, úroky (§ 502 obchodního zákoníku), jakož i další dohodnutá plnění, přičemž v řízení pak bylo prokázáno, že úvěrová pohledávka byla ve smyslu § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník postoupena žalobkyni na základě uzavřených smluv o postoupení pohledávky, respektive že došlo ke splnění notifikační povinnosti postupitele dlužníkovi. Žalovaný se dostal do prodlení, v souladu s ust. § 369 odst. 1 obchodního zákoníku je proto žalobkyně jako věřitel oprávněna požadovat, aby vedle těchto plnění žalovaný zaplatil i úrok z prodlení, jehož výše odpovídá výši stanovené v § 1 nařízení vlády číslo 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení. 6. Co se týče námitek žalovaného, že dluh nesplácel, protože se dostal do finančních potíží, ale přesto měl snahu věc řešit, tyto nemají z právního pohledu žádnou relevanci, tedy jsou právně nevýznamné, neboť nikterak nepopírají existenci předmětného dluhu. Žalovaný dále žádal o prominutí tohoto dluhu, oprávnění prominout dluh (vzdát se práva) však přísluší pouze žalobkyni jako aktivní věřitelce této pohledávky, nikoliv však soudu, který toto oprávnění v žádném případě nemá, kdy jeho činnost se omezuje pouze na přezkum existence dluhu (jinými slovy soud dluhy neodpouští). Pokud žalovaný má za to, že dluh byl skoro již uhrazen, pak bylo na něm, aby k tomu uvedl, kdy a jak se tak stalo a toto své tvrzení případně důkazně podpořil. Konečně co se pak týče žádosti za umožnění úhrady dluhu ve splátkách, které soud má možnost uložit podle ustanovení § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř., pak žalovaným navržená výše splátek není dostačující vzhledem k celkové výši dluhu včetně jeho příslušenství. Splátky by proto musely být vyšší, než jak je navrhoval žalovaný a jestliže sám uvedl, že není v jeho možnostech a schopnostech platit žalobkyni splátky vyšší a pakliže splátkový režim by zajisté byl podmíněn ztrátu této výhody v případě jejich neplnění, uložení úhrady dluhu ve splátkách by se zjevně minulo svým zamýšleným účinkem, neboť žalovaný by tyto splátky nebyl schopen plnit. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové částce 23 503,31 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 786 Kč, dále odměny za právní zastupování žalobce v řízení advokátem stanovené dle sazeb uvedených v ustanovení § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za tři úkony právní služby (převzetí právního zastoupení, podání žaloby, účast u soudního jednání) a ve výši jedné poloviny odměny za úkon právní služby předžalobní upomínky, to je celkem v částce 13 650 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů za tyto čtyři úkony právní služby v částce 300 Kč/úkon dle § 13 odst. 1, 3 téže vyhlášky, tj. v částce 1 200 Kč, a dále z vyúčtované výše náhrady cestovních výdajů celkem v částce 4 471,44 Kč dle § 13 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti číslo 177/1996 Sb., advokátní tarif, § 152 a následující zákona č. 262/206 Sb., zákoníku práce, a to za cestu [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] k ústnímu jednání z [obec] do [obec] a zpět při celkové ujeté vzdálenosti 744 km, kombinované spotřebě použitého vozidla 5,8 litrů /100 km automobilového benzínu Natural 95, ceně pohonných hmot dle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí číslo 589/2020 Sb. 27,80 Kč/litr a náhrady za použití vozidla 4,40 Kč za 1 km jízdy a dále z vyúčtované výše náhrady za ztrátu času těmito cestami v délce celkem 8 hodin v částce 1 600 Kč dle § 14 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. 100 Kč za každou započatou půlhodinu ztráty času cestou, přičemž co se týče cestovních náhrad a náhrady za ztrátu času, pak zástupce žalobkyně, který se jednání zúčastnil, účtoval z uvedených náhrad s ohledem na skutečnost, že se ve stejný den u procesního soudu účastnil celkem tří jednání, pouze jednu třetinu a konečně částky 3 543,50 Kč jako 21 % DPH z výše uplatněn