26 C 234/2021-39 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu dluhu na nesplacené zápůjčce, kterou žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 29. 10. 2015, podle které poskytla žalobkyně žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku spolu s poplatkem ve výši 7 700 Kč vrátit žalobkyni v pravidelných týdenních splátkách po 295 Kč počínaje dnem 6. 11. 2015. Žalovaná řádně a včas zápůjčku nesplácela a ke dni 13. 10. 2016, tedy ke dni předpokládané poslední splátky činil její dluh na zápůjčce 3 400 Kč. Žalovaná zaplatila na zápůjčku pouze částku 14 300 Kč. Protože žalovaná dluh ze zápůjčky nezaplatila žalobkyni ani na základě předžalobní výzvy, domáhá se žalobkyně tohoto nároku u soudu podanou žalobou. 3. Platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila a ke své procesní obraně neuvedla ničeho. 4. K dotazu soudu doplnila žalobkyně skutečnosti o splnění povinnosti ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále také jen„ zákon o SÚ“) v tom směru, že provedla před poskytnutím úvěru kontrolu žalované v dostupných evidencích Ministerstva vnitra, insolvenčním rejstříku, telefonickou kontrolu u jejího zaměstnavatele, pořídila platební historii ve vlastní evidenci a vyhodnotila její ekonomickou situaci umožňující jí úvěr poskytnout, jak se podává z karty klienta. Takovou kartu však soudu nepředložila. 5. Soud z předložených listin nepochybuje o tom, že žalobkyně na základě tvrzené smlouvy poskytla žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč, že se žalovaná zavázala vrátit jí tuto částku spolu s poplatkem 7 700 Kč, a že z této částky zaplatila pouze částku 14 300 Kč. Spornou ovšem zůstala otázka, zda je tvrzená smlouva o zápůjčce platná či nikoliv. Žalobkyně soudu neposkytla jediný důkaz, který by svědčil o tom, že by splnila svoji povinnost ve smyslu § 9 zákona o SÚ, tzn., že by s odbornou péčí posoudila schopnost žalované jako spotřebitele zápůjčku splácet a soud tak neměl možnost ověřit tvrzení žalobkyně, že žalovaná byla schopna v rámci svých ekonomických možností poskytnutou zápůjčku zaplatit. Soud z toho důvodu tvrzenou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou ve smyslu § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a protože žalovaná bezpochyby z poskytnutých prostředků vrátila více, než obdržela, nemohla se tedy bezdůvodně, na základě neplatného právního jednání obohatit na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 o. z. Z toho důvodu soud žalobu zamítl a žalovanou k zaplacení jakékoliv částky nezavázal. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu soud procesně úspěšné žalované nepřiznal, neboť nebylo ze spisu zjištěno, že by jí byly nějaké náklady vznikly.