37 C 131/2021-30 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Opavě dne 17. 5. 2021 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 14 290 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] měla s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které měl být žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce. Vrácena měla být částka úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 994.11 Kč a úrokem dle smlouvy ve výši 295,89 Kč, a to ve lhůtě do [datum]. Této své povinnosti žalovaný nedostál ani přes upomínku ze dne [datum], právnímu předchůdci žalobce tak vznikl nárok na vrácení výše rozepsané pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] tato byla pohledávka věřitele postoupena na žalobce. Žalobce dále navrhl, aby soud, pokud neuzná nárok žalobce na zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, věc posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. 2. Žalovaný proti vydanému platebnímu rozkazu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], podal dne [datum rozhodnutí] odpor, který následně dne [datum] odůvodnil tak, že mu žalobce neposkytl žádné písemné ani jiné materiály, a že si není vědom toho, že by si prostřednictvím této společnosti peníze půjčil. 3. Dne [datum] byla soudu doručena replika žalobce, kde žalobce pouze shrnul, že žalovaný neuvedl žádné nové informace, dluh nerozporuje do důvodu ani jeho výše a v mezidobí od podání žalobního návrhu nezaplatil ničeho. 4. Jednání ve věci bylo nařízeno na [datum], žalovaný se k jednání nedostavil, žalobce se z jednání omluvil a k jednání se neodstavil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. 101 odst. 3 o. s. ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobce. 5. Soud provedl důkaz formulářem smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], potvrzením o provedené platbě ze dne [datum] a výpisem z účtu žalovaného za kalendářní rok [rok], ze kterých zjistil, že na účet žalovaného byla dne [datum] připsána částka 10 000 Kč od [právnická osoba], [anonymizováno]., [IČO], se sídlem [adresa], která tuto platbu zprostředkovala od [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Tato společnost pak měla s žalovaným uzavřít dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo], na základě které měl být žalovanému poskytnutu úvěr ve výši 10 000 Kč, který žalovaný zcela vyčerpal, a který se měl žalovaný zavázat vrátit ve lhůtě do [datum] společně s poplatky a úrokem. Žalovaný částku takto obdrženou právnímu předchůdci žalobce nevrátil, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak byla tato pohledávka postoupena ze [právnická osoba] credit s.r.o. na žalobce. 6. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Zjištěný skutkový stav posoudil soud podle citovaných ustanovení občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně v rozsahu to co, žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal, tedy 10 000 Kč, a to jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Pokud pak žalovaný tuto částku obdržel od právního předchůdce žalobce jako spotřebitelský úvěr na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky, tak takovou smlouvu o úvěru soud vyhodnotil jako neplatnou ve smyslu ust. § 87 odst. 1, věta prvá, zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ust. § 588 občanského zákoníku. Právní předchůdce žalobce byl jako věřitel povinen posoudit s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného byl žalobce povinen vycházet z dostatečných informací získaných od žalovaného, a i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž měl spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Právní předchůdce žalobce jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovaným (přičemž žádné takové informace ze strany právního předchůdce žalobce ani nebyly vyžádány), ale tato tvrzení i dostatečně prověřit a zejména odborně vyhodnotit. Žalobce k tomu, jak jeho právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného, neuvedl a nedoložil ničeho, porušil tak zásady odpovědného úvěrování, a případně uzavřenou smlouvu soud tedy vyhodnotil jako neplatnou. Nárok žalobce pak, jak je výše uvedeno, soud vyhodnotil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení odpovídajícího tomu, co žalovaný od právního předchůdce žalobce skutečně čerpal. Ve zbývající části ve výši 4 290 Kč soud žalobu zamítnul. 12. O nákladech řízení rozhodoval soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když každý z účastníků měl ve věci částečný úspěch. Žalobce byl úspěšný co do částky 10 000 Kč s příslušenstvím, která byla žalovanému uložena k zaplacení, což představuje poměr úspěchu (v poměru k žalované částce 14 290 Kč představující jistinu dluhu) ve výši 70 % uplatněného nároku, úspěch žalovaného ve zbývající části jistiny (4 290 Kč ve které byla žaloba zamítnuta) je ve výši 30 % uplatněného žalobního nároku, odečtením úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce vzniká žalobci právo na úhradu 40 % vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce představující odměnu advokáta stanovenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) v platném znění. Podle ust. § 14b odst. 1 písm. c) bod. 2., ust. § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif) činí sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby v této věci částku 300 Kč, a to za tři úkony právní služby spočívající v : -) převzetí věci a přípravě zastoupení (ust. § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), -) výzva k plnění (ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), -) podání žaloby (ust. § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu), celkem tedy 900 Kč, dále pak má zástupce žalobce nárok na paušální náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x100 Kč za jeden úkon právní služby) za tři úkony právní služby výše uvedené, vše zvýšené o DPH ve výši 21% dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., a dále náhrady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, celkem tedy ve výši 2 252 Kč, žalobce má právo na náhradu 40 % vynaložených nákladů řízení, což činí celkem