7 C 252/2020-36 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení shora ve výroku specifikovaným s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru na částku [částka], součástí této smlouvy je ujednání o zaplacení souhrnného poplatku [částka] zahrnujícího kapitalizovaný úrok [částka], poplatek za zpracování a doručení úvěru [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek [částka]. Žalované byl předmět úvěru [částka] vyplacen proti jejímu podpisu hotově dne [datum], když žalovaná se zavázala úvěr splácet v 60 týdenních splátkách po [částka] počínaje [datum]. Do podání žaloby žalovaná uhradila žalobkyni toliko částku [částka], stále dluží na jistině a na souhrnném poplatku [částka]. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaná nereagovala. 2. Žalované byla doručena žaloba a předvolání k jednání soudu včetně výzvy dle § 114a odst. 2 písm. a) o. s. ř. a dle § 49 o. s. ř. 3. Soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru na částku [částka], součástí této smlouvy je ujednání o zaplacení souhrnného poplatku [částka] zahrnujícího kapitalizovaný úrok [částka], poplatek za zpracování a doručení úvěru [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek [částka]. Žalované byl předmět úvěru [částka] vyplacen proti jejímu podpisu hotově dne [datum], když žalovaná se zavázala úvěr splácet v 60 týdenních splátkách po [částka] počínaje [datum]. Do podání žaloby žalovaná uhradila žalobkyni toliko částku [částka], stále dluží na jistině a na souhrnném poplatku [částka]. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a evidenční karty klienta soud zjistil, že úvěrovaná je svobodná, nemajetná, počet vyživovaných osob v její domácnosti [anonymizováno], má jediný příjem z důchodového zabezpečení, když pobírá invalidní důchod druhého stupně od [datum] ve výši [částka] měsíčně, dále jsou jí vypláceny dávky státní sociální podpory cca [částka] měsíčně, na nájem měsíčně vydá [částka] a dalších [částka] na jiné výdaje domácnosti, má disponibilní zůstatek [částka]. Na předžalobní výzvu ze dne [datum] žalovaná nereagovala. (Prokázáno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] s potvrzením o vyplacení hotovosti žalované, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru,karty klienta, potvrzení ČSSZ ze dne [datum], předžalobní výzvy ze dne [datum]). 4. Po právní stránce posoudil soud věc tak, že žalovaná uzavřela dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), předchůdce žalobkyně vůči němu vystupoval v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z. Ve veřejném zájmu bylo určeno poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. Tyto povinnosti spočívají zejména v informování spotřebitelů a v dostatečném prověřování jejich schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Z důvodové zprávy k zákonu o ochraně spotřebitele pak vyplývá, že smyslem stanovení povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele (§ 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a řešení problému rostoucího zadlužeností domácností. 5. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Na výzvu soudu ze dne [datum] ohledně doplnění informací k prověření bonity žalované, žalobkyně vůbec nereagovala. 6. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne [datum] vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], CA Consumer Finance proti [jméno] [příjmení] a další, C [číslo]). 7. Po provedeném dokazování bylo prokázáno, že ačkoli žalovaná sice se nevzpěčovala údajům ohledně uzavření předmětné smlouvy o úvěru, tak žalobkyně tyto údaje řádně neprověřila a ani žalovanou nevyzvala k jejich prokázání. Z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, přitom nevyplývá, že by se jakkoli před podpisem smlouvy o spotřebitelském úvěru zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou kromě předloženého formuláře – evidenční karty klienta, ve které uvádí, že úvěrovaná má příjem je svobodná, nemajetná, počet vyživovaných osob v její domácnosti [anonymizováno], má jediný příjem z důchodového zabezpečení, když pobírá invalidní důchod druhého stupně od [datum] ve výši [částka] měsíčně, dále jsou jí vypláceny dávky státní sociální podpory cca [částka] měsíčně, na nájem měsíčně vydá [částka] a dalších [částka] na jiné výdaje domácnosti, má disponibilní zůstatek [částka]. Provedené důkazy spolu s tvrzeními žalobkyně pak prokazují, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru nedostála své povinnosti odborné péče, když při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházela toliko z neověřených tvrzení žalované bez toho, aby byla podložena dalšími podklady, a úvěruschopnost žalované řádně neprověřila. Proto je smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku neplatná, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. též § 588 o. z.). 8. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z., jelikož žalovaná získala od žalobkyně finanční prostředky ve výši [částka] bez právního důvodu. Protože žalovaná finanční prostředky žalobkyni dosud všechny nevrátila, soud přiznal žalobkyni právo na jejich zaplacení co do částky [částka], pokud žalovaná již zaplatila žalobkyni [částka]. Podle § 1968 a § 1970 o.z. má žalobkyně právo na úroky z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k plnění ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. Nárok žalobkyně na zaplacení finančních prostředků nad rámec bezdůvodného obohacení, tj. zaplacení výše prokázané jistiny úvěru, a to souhrnného poplatku zahrnujícího kapitalizovaný úrok, poplatek za zpracování a doručení úvěru a poplatek za hotovostní inkaso, soud neuznal a žalobu v tomto rozsahu zamítl jako nedůvodnou. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Je zřejmé, že žalobkyně ve sporu uspěla co do částky [částka] oproti žalované, vůči které byla žaloba zamítnuta co do částky [částka], rozhodl soud o nákladech tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.