9 C 163/2020-44 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky celkem 6 720 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] měla uzavřít dne [datum] se žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr vyčerpaný v celkové částce 6 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve lhůtě do 28. 11. 2018 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 720 Kč. Žalovaná tento svůj závazek nesplnila, žalobkyni tak vznikl nárok na vrácení úvěru s poplatkem za jeho poskytnutí celkem v částce 6 720 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2019 pak byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni 2. Návrhu bylo vyhověno elektronickým platebním rozkazem, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor, v němž namítala, že smlouva o úvěru je neplatná a tudíž zde není žádný právní titul, na základě kterého by žalobkyně měla právo uplatňovat předmětné nároky uvedené v žalobě. V odůvodnění odporu navrhla žalobkyně žalobu zamítnout. Uvedla, že nerozporuje podepsání předmětné smlouvy o úvěru na částku 6 000 Kč, která byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou jako spotřebitelem a jedná se tak o spotřebitelský úvěr v intencích zák. č. 257/2016 Sb. a na uzavřenou smlouvu a činnost smluvních stran tak plně dopadají ustanovení tohoto zákona. Zdůraznila ustanovení § 86 odst. 1 v souvislosti s ust. § 87 odst. 1 cit. zák. spolu s aktuální judikaturou NS ČR, podle níž jsou absolutně neplatné smlouvy o úvěru, kdy poskytovatel úvěru poruší povinnost s odbornou péčí posoudit úvěryschopnost spotřebitele. Věřitel pak smí poskytnout jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Ke splnění této zákonné povinnosti potřebuje věřitel řadu dokumentů, např. výpisy z bankovního účtu spotřebitele, pracovní smlouvu, potvrzení o příjmu spotřebitele, příp. daňové přiznání atd. Dále je nutné nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěryschopnosti spotřebitele. Žalobkyně si však před uzavřením smlouvy o úvěru žádné tyto dokumenty neobstaral, ani neprovedl nahlédnutí do příslušných databází. Pro žalobkyni nemohly být dostačující pouze informace sdělené žalobkyni žalovanou. Průměrný spotřebitel nemůže mít představu o tom, co je obsahem povinnosti věřitele řádně posoudit úvěryschopnost spotřebitele. Důkazní břemeno nese poskytovatel úvěru resp. věřitel. Prosté konstatování žalobkyně o splnění povinnosti zkoumat úvěryschopnost žalované proto není unesením tohoto důkazního břemene, a tudíž je neakceptovatelné Předmětná smlouva o úvěru je zjevně dle § 87 odst. 1 zák. o spotřebitelkém úvěru v celém rozsahu neplatná a žalobkyně proto mohla po žalované požadovat pouze uhrazení poskytnuté částky a nikoli uhrazení úroku a dalších poplatků. Dále žalovaná uvedla, že na závazek ze smlouvy uhradila celkem částku 6 714 Kč, přičemž měla uhradit pouze částku 6 000 Kč. Veškeré úhrady nad 6 000 Kč jsou bezdůvodným obohacením na straně žalobkyně. Žalovaná označila 7 provedených plateb v celkové částce 6 714 Kč. Dále se žalovaná podrobně vyjádřila ještě k dalším skutečnostem, např. namítala neplatnost ustanovení o úrokové sazbě, a to pro rozpor s dobrými mravy a rozpor s ustanoveními týkajícím se ochrany spotřebitele, dále na § 1813 o.z., podle něhož nemohou spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran. Předmětná smlouva o úvěru koncipovaná žalobkyní obsahuje úrok, jehož výše je v rozporu s dobrými mravy. Současně poukázala na související judikaturu ÚS a NS ČR 3. V replice na toto podání žalobkyně uvedla, že některá potvrzení o platbách uváděných žalovanou, neodpovídají věci. Žalovaná čerpala u původního věřitele několik úvěrů, na které hradila a uváděné platby se vztahují k několika úvěrům. Na úvěr vyplývající ze smlouvy [číslo] (číslo půjčky vyplývá ze seznamu postoupených pohledávek). Této odpovídají platby ve výši 766 Kč ze dne 14. 12. 2018, 770 Kč ze dne 22. 1. 2019, které byly započteny již při postoupení pohledávky. Ke zkoumání úvěryschopnosti žalované sdělila, že tuto ověřoval původní věřitel a uvedla, co dle čl. 5 obch. podmínek mělo být klientem doloženo. Klientům se ponechává rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činí 3 410 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že podaným návrhem se domáhala zaplacení částky 6 720 Kč s příslušenstvím, v návrhu ovšem nesprávně uvedla celkovou výši dílčích plateb, přičemž žalovaná po podání návrhu zaplatila dne 20. 4. 2020 částku 3 000 Kč. Vzhledem k uvedenému vzala žalobkyně svůj návrh zpět co do částky převyšující (3 000 Kč) a žádala uložit žalované povinnost uhradit jí částku 3 720 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 11. 2018 do zaplacení. 4. Žalovaná podáním z 21. 12. 2020, v návaznosti na tvrzení žalobkyně vztahující se k platbám označeným zprávou pro příjemce č. půjčky [číslo], doplnila důkazy o provedených platbách, které byly odeslány za účelem uhrazení smlouvy [číslo] v celkové výši 6 075 Kč zahrnující i platbu ve výši 3 000 Kč ze dne 20. 4. 2020, tj. po podání žaloby. Veškeré úhrady provedené žalovanou nad 6 000 Kč jsou bezdůvodným obohacením žalobkyně. 5. K jednání nařízenému na 19. 1. 2021 se žádný z účastníků nedostavil, o odročení jednání požádáno nebylo, dle ust. 101 odst. 3 o.s.ř. tedy jednal soud ve věci v nepřítomnosti žalobkyně, žalované i jejich právních zástupců. 6. Soud provedl důkaz částečným výpisem z účtu žalobkyně ze dne 29. 10. 2018, smlouvou o úvěru [číslo] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2019, výpisem z účtu předloženého žalobkyní, ze kterého zjistil, že na účet žalované byla dne 29. 10. 2018 odeslána částka 6 000 Kč [právnická osoba] Tato společnost pak měla s žalovanou uzavřít dne [den] [měsíc] [rok] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který žalovaná zcela vyčerpala, a který se měla žalovaná zavázat vrátit ve lhůtě do 28. 11. 2018 společně s poplatkem 720 Kč. Žalovaná částku takto obdrženou právnímu předchůdci žalobkyně nevrátila, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2019 pak byla tato pohledávka postoupena ze [právnická osoba] na žalobkyni, a to pod [číslo] dle seznamu postoupených pohledávek. Ze tří oznámení o provedení příkazů k provedení platby, detailu platby ze dne 22. 3. 2019 a potvrzení o provedení tuzemské platby ve výši 3 000 Kč dne 20. 4. 2020 bylo zjištěno, že do podání žaloby 16. 4. 2020 žalovaná uhradila na předmětnou smlouvu celkovou částku 3 075 Kč a po podání žaloby částku 3 000 Kč, dohromady 6 075 Kč. Dne 3. 3. 2020 žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě částky 14 204,40 Kč (částky 7 670,40 Kč a nákladů právního zastoupení 6 534 Kč) před podáním žaloby. 7. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., v platném znění, občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle ust. § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možno