9 C 287/2020-25 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]. Žalobkyně tvrdila, že na základě uvedené smlouvy poskytla žalované částku 10 300 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala splatit do 31. 8. 2019 ve výši 10 300 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 344 Kč. Ke dni podání návrhu žalovaná na dluh uhradila částku 800 Kč Touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobkyně uplatnila vůči žalované náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč za pět upomínek ze dne 7. 9. 2019, 14. 9. 2019, 21. 9. 2019, 30. 9. 2019 a 15. 10. 2019 po 500 Kč. Zároveň uplatnila smluvní pokutu 3 783 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne 7. 9. 2020 žalovaná nereagovala. 2. Žalované byla doručena žaloba včetně výzvy dle § 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a dle § 115a o. s. ř. postupem dle § 49 o. s. ř. 3. Soud dále pokračoval v řízení a k projednání věci samé nařídil jednání na den 2. 2. 2021, k němuž se nikdo bez omluvy nedostavil, nebylo požádáno odročení jednán. Soud podle § 101 odst. 3 o.s.ř. ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků, přitom vyšel z listin předložených žalobkyní a provedeného dokazování. 4. Po provedeném dokazování soud zjistil, že dne [datum] účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě uvedené smlouvy poskytla žalobkyně žalované částku 10 300 Kč, kterou se jí žalovaná zavázala splatit do 31. 8. 2019 ve výši 10 300 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 344 Kč. Žalobkyně uplatnila vůči žalované náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 500 Kč za pět upomínek ze dne 7. 9. 2019, 14. 9. 2019, 21. 9. 2019, 30. 9. 2019 a 15. 10. 2019 po 500 Kč. Zároveň uplatnila smluvní pokutu 3 783 Kč, na níž byla již započtena úhrada žalované ve výši 800 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne 7. 9. 2020 žalovaná nereagovala (prokázáno ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 8. 2019, z výpisu z účtu - doklad o převedení finančních prostředků na účet žalované dne 1. 8. 2019, z předžalobní výzvy ze dne 7. 9. 2020). 5. Žalobkyně vyzývala žalovanou opakovaně k zaplacení splatného dluhu dne 7. 9. 2019, 14. 9. 2019, 21. 9. 2019, 30. 9. 2019 a 15. 10. 2019, když tyto náklady spojené s uplatněním pohledávky vyčíslila na 2 500 Kč, zároveň uplatnila smluvní pokutu 3 783 Kč (po započtení úhrady žalované ve výši 800 Kč) sjednanou podle obchodních podmínek ve výši 0,1 % denně z dlužné částky maximálně do poloviny výše poskytnuté zápůjčky. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb dne 7. 9. 2020 (prokázáno z upomínky č. 1- č. 5, z předžalobní výzvy ze dne 7. 9. 2020 s podacím lístkem z téhož dne). 6. Po právní stránce posoudil soud věc následovně: Žalovaná uzavřela dne 24. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), žalobkyně vůči ní vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. Žalované jako spotřebiteli tudíž svědčila ochrana ve smyslu § 1810 a násl. o. z., přičemž na závazkový vztah mezi účastníky řízení dopadají i ustanovení o spotřebitelském úvěru, která ve veřejném zájmu určují poskytovatelům spotřebitelského úvěru plnit konkrétní povinnosti stanovené na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním. 7. Žalobkyně byla jako věřitel povinna posoudit s odbornou péčí schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, resp. zápůjčku. Při posouzení úvěruschopnosti žalované byla žalobkyně povinna vycházet z dostatečných informací získaných i od žalované, a v nezbytném případě i z nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž měla spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud by bylo po posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí zřejmé, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr splácet; jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Ochranu spotřebitelů před neúměrným zadlužováním lze posoudit jako součást veřejného pořádku České republiky. Žalobkyně jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti přitom byla povinna k jeho zajištění přispět a v rámci náležité odborné péče nespoléhat jen na údaje tvrzené žalovanou, ale tato tvrzení i prověřit, a to například výzvou k doložení potvrzení o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). 8. Zákon o spotřebitelském úvěru je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/. Výkladem některých otázek se zabýval i Soudní dvůr Evropské unie, z jehož rozsudku ze dne 18. 12. 2014 vyplývá, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, C -449/13). 9. V průběhu dokazování bylo zjištěno, že žalobkyně prověřila údaje ohledně schopnosti žalované splácet, z tvrzení žalobkyně a z listinných důkazů, které soudu předložila, tak vyplývá, že před podpisem smlouvy se zabývala prověřením údajů uváděných žalovanou. 10. Vzhledem k výše uvedenému soud posoudil vzájemná práva a povinnosti účastníků řízení jako smlouvu o zápůjčce dle ustanovení občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.), že žalovaná jako vydlužitel převzala předmětnou částku 10 300 Kč uvedeného dne, že byl naplněn podstatný znak smlouvy o zápůjčce jako reálného kontraktu, totiž že se do dispozice žalované dostal předmět zápůjčky, což bylo doloženo důkazem dokladem o převodu na účet žalované. S ohledem na tyto skutečnosti byla žaloba shledána jako důvodná včetně smluveného poplatku za uzavření smlouvy 2 344 Kč, smluvní pokuty sjednané dle § 2048 o.z. a zákonného úroku z prodlení, jestliže žalovaná předmětnou částku žalobkyni nevrátila do uvedeného data, čímž se dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Soud proto v uvedeném rozsahu žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k plnění ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, jehož výši stanoví prováděcí předpis, jímž je vládní nařízení č. 351/2013 Sb. v účinném znění 12. Nárok žalobkyně na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky 2 500 Kč zamítl jako nedůvodný, když tento požadavek považuje za nemravný a obsahující v sobě záměr k navyšování poplatků ve formě pěti po sobě jdoucích výzev k zaplacení po 500 Kč s krátkým časovým odstupem a emitovaných v totožném znění. 13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaná, která byla z větší části neúspěšná ve věci, je povinna zaplatit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně na nákladech řízení částku 1 472 Kč. Tato částka představuje 73,6 % z celkových nákladů ve výši 2 000 Kč, když žalobkyně byla v této věci úspěšná právě co do 73,6 % z celkové žalované částky. Náklady řízení zahrnovaly odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a sepis žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/96 Sb., celkem 1 200 Kč a soudní poplatek 800 Kč O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 o.s.ř.