10 C 315/2021-26 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne 27. 10. 2021 se žalobce domáhal zaplacení částky 2 430 Kč s příslušenstvím, když tvrdil, že tato částka představuje dluh na nezaplacených televizních poplatcích. Dále uvedl, že žalovaný se stal poplatníkem televizních poplatků tím, že se stal držitelem televizního přijímače a následně nedostál své poplatkové povinnosti, když nezaplatil televizní poplatky v součtu odpovídajícímu výši žalované částky, a to v období červenec 2019 až prosinec 2020, kdy poplatek činil částku 135 Kč. K zaplacení této částky byl žalovaný písemně vyzván se stanovením přiměřené lhůty ke splnění této povinnosti, svoji povinnost však ani dodatečně nesplnil. V průběhu řízení rozšířil žalobu o období prosinec 2018 až červen 2019, tedy o částku 945 Kč; toto rozšíření – změnu žaloby, s ohledem na probíhající insolvenční řízení žalovaného, a to právě s účinky do června 2019, soud nepřipustil (výrok I.). Dále žalobce vzal žalobu zpět pro jistinu, když tuto žalovaný uhradil dne 26. 1. 2022; soud proto řízení podle ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. částečně zastavil (výrok II.). 2. Soud na základě provedených důkazů učinil skutková zjištění jako shora, která zahrnul do svého závěru o skutkovém stavu. 3. Podle § 1970 NOZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 4. Na výše uvedený skutkový stav soud aplikoval citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná také co do příslušenství, proto ve zbytku nároku žalobě soud vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 věta druhá, o.s.ř., když žalobce, který byl ve věci plně úspěšný, má právo na jejich náhradu proti žalovanému. Soud ovšem nespatřuje v postupu žalobce soulad s ust. § 142 odst.1 o.s.ř., neboť se domnívá, že odměna advokáta žalobce zastupujícího a náhrada jeho hotových výdajů, nebyly náklady potřebné k účelnému uplatnění práva žalobce u soudu, proto byla žalobci přiznána pouze náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu nákladů řízení ve výši 2 x 100 Kč podle § 1 a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. V podrobnostech soud odkazuje na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013, sp.zn. I.ÚS 3344/12, a na jeho velice podrobné odůvodnění. 6. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili (§ 101 odst. 4 o.s.ř.).