11 C 53/2022-28 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 8. 3. 2022, který žalobkyně k výzvě soudu doplnila podáním ze dne 11. 7. 2022, domáhala se žalobkyně proti žalovanému zaplacení částky 4 585,72 Kč s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovaným dne 20. 11. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] v níž se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výší minimální splátky. Minimální splátka byla stanovena jako 5 % čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Nedílnou součástí smlouvy byly Produktové podmínky revolvingového úvěru. Kreditní kartu banka žalovanému poskytla v souladu s těmito podmínkami. Převzetím kreditní karty klient vyslovil souhlas s výší úvěrového rámce stanoveného bankou a se zvolenými doplňkovými službami. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr na kreditní kartě splácet, a to jak jistinu úvěru, tak úroky a poplatky, v souladu se smlouvou a podmínkami. Banka svůj závazek splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet č. [bankovní účet] a vydala žalovanému kreditní kartu. Žalovaný svou povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a v souladu se smlouvou a Produktovými podmínkami prohlásila úvěr poskytnutý dle smlouvy o úvěru dopisem ze dne 31. 7. 2020 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu smlouvy a Produktových podmínek porušil svou splátkovou povinnost. Žalovaný dosud svou povinnost nesplnil a dlužný splatný úvěr nezaplatil. V podání ze dne 11. 7. 2022 žalobkyně doplnila, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem (žalovaným) v žádosti o revolvingový úvěr a o vydání a užívání kreditní karty ze dne 20. 11. 2017, kdy klient žádal o úvěr v celkové výši 30 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci posouzení úvěruschopnosti klienta kontrolovala veškeré dostupné informace v interních i externích databázích, bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. Klient byl v zaměstnaneckém poměru, jeho deklarovaný příjem 20 736 Kč měsíčně byl ověřen z běžného účtu vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně. Klient v žádosti uvedl celkový příjem domácnosti 38 000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Z interních zdrojů dále banka zjistila, že v době podání žádosti měl klient vůči společnosti závazky v celkové výši měsíčních splátek 3 140,41 Kč, z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 3 542 Kč. Po provedeném individuálním hodnocení klienta banka schválila úvěr pouze ve výši 10 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 a její přílohy [číslo] – seznam pohledávek, která byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] Žalovaný nadále dluží: na jistině částku 4 585,72 Kč, úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni 16. 9. 2021 ve výši 407,88 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 585,72 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, smluvní úrok ve výši 17,88 % ročně z částky 4 585,72 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Žalovaný dluh nezaplatit ani před zaslání předžalobní výzvy. 2. Ve věci byl dne 6. 4. 2022 pod č. j. EPR 61717/2022-5 vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen usnesením ze dne 28. 4. 2022, neboť se jej nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, když účastníci s takovýmto postupem souhlasili (za použití § 101 odst. 4 o. s. ř.). 3. Soud provedl důkaz listinami a zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba], dále jen banka, a žalovaný uzavřeli dne 20. 11. 2017 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] a vydání a užívání kreditní karty. Banka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky. Minimální splátka byla stanovena jako 5 % z úvěrového rámce, zúčtovací období 1. – 31. den v měsíci, datum splatnosti uvedeno na výpise, bezúročné období až 50 dní pro bezhotovostní čerpání. Způsob úhrady plateb: bankovním příkazem na účet č. [bankovní účet]. Byla sjednána roční úroková sazba dle úrokového lístku, k datu sjednání smlouvy 17,88 %, dále se žalovaný zavázal platit bance poplatky dle sazebníku (smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 20. 11. 2017, dispozice ke smlouvě z téhož dne, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). V den podpisu smlouvy žalovaný převzal od banky kartu [číslo] (dispozice ke smlouvě). Před uzavřením smlouvy žalovaný uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastním domě nebo bytě, je zaměstnán, pracovní poměr na dobu neurčitou, uvedl adresu zaměstnavatele, u téhož zaměstnavatele ([stát. instituce]) je zaměstnán od 1. 5. 2014, průměrný čistý měsíční příjem za poslední 3 měsíce 20 736 Kč (což bylo bankou ověřeno z běžného účtu vedeného u banky), uvedl, že má 1 vyživovanou osobu, celkový čistý příjem domácnosti 38 000 Kč, požadoval minimální výši úvěrového rámce 30 000 Kč, v době podání žádosti měl běžný účet u banky - č. ú. [číslo] (žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání karty). Banka ověřila tvrzený příjem žalovaného z jeho běžného účtu (zjištěný příjem 20 736 Kč), zjistila, že žalovaný měl dosavadní interní splátky 3 140,41 Kč a dosavadní externí splátky 3 542 Kč, podíl klienta na nákladech na bydlení dle údajů banky 54,57 %. Výpočet disponibilní částky banka provedla tak, že od příjmů odečetla splátkové výdaje a nesplátkové výdaje, náklady na vyživovanou osobu, přitom vycházela z částky životního minima, normativních nákladů na bydlení a výše splátek dosavadních závazků. Na základě výše uvedeného byl pro žalovaného schválen úvěrový rámec 10 000 Kč (nikoliv 30 000 Kč, jak žalovaný žádal). Výsledná měsíční splátka tak byla 500 Kč (přehled procesu posuzování úvěruschopnosti). Z důvodu opakovaného porušování smluvních podmínek, zejména z důvodu prodlení s placením povinné minimální splátky o více než 30 dní, banka pohledávky z předmětné smlouvy zesplatnila ke dni 1. 8. 2020, k tomuto datu činila dlužná částka bez úroků 6 585,72 Kč (dopis banky žalovanému ze dne 1. 8. 2020, podací arch). Dne 12. 8. 2020 byla ještě přijata platba 2 000 Kč (okamžitá úhrada žalovaným), zůstatek dluhu 4 585,72 Kč (platební historie). Banka jako postupitel uzavřela dne 16. 9. 2021 s žalobkyní jako postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila pohledávku vzniklou z titulu smlouvy [číslo] na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy). Postoupení pohledávky ze smlouvy na žalobkyni oznámila banka žalovanému dopisem odeslaným na adresu, kterou uvedl ve smlouvě, dne 29. 9. 2021 (dopis ze dne 29. 9. 2021, poštovní podací arch). 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že banka s žalovaným platně uzavřela podle ustanovení § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvu o revolvingovém úvěru, kdy banka jako úvěrující se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, která byla stanovena jako 5 % čerpaného úvěru (500 Kč), přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Před poskytnutím úvěru banka provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Banka splnila svou smluvní povinnost, když žalovanému úvěr do sjednané výše poskytla, žalovaný porušil svou povinnost hradit splátky v dohodnuté výši a termínech splatnosti, žalobkyně v souladu se svým oprávněním přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení. Žalovaný porušil svou povinnost ze smlouvy o úvěru, když úvěr řádně nesplácel, je proto zavázán právní nástupkyni původní věřitelky vrátit poskytnuté peněžní prostředky, a to s příslušenstvím, jak je podrobně rozepsáno výše. Pohledávka z úvěru byla ve smyslu ustanovení § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021 žalobkyni. Žalovaný se dostal do prodlení, podle ustanovení § 1970 občanské