13 C 124/2022-20 — Okresní soud v Opavě

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 2 025 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto povinnost žalovaný splnil dne 31. 1. 2016, přičemž žalovanému zároveň vznikla povinnost platit v souladu se zákonem televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nedostál své zákonné poplatkové povinnosti, protože nezaplatil televizní poplatky za září 2020 až prosinec 2020, leden 2021 až listopad 2021, tj. za 15 měsíců, a dluží tak žalobkyni celkem 2 025 Kč. Kromě práva na zaplacení dlužné částky domáhala se žalobkyně také přiznání úroku z prodlení v zákonné výši, v návaznosti na splatnost jednotlivých televizních poplatků, s tím, že ke dni 15. 12. 2022 kapitalizovala tento úrok, který činí celkem 147,27 Kč. Žalobkyně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, žalovaný však svou povinnost ani v dodatečné lhůtě nesplnil. 3. Elektronický platební rozkaz, který byl ve věci vydán, byl podle § 173 odst. 2 o. s. ř. zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil a ke své procesní obraně neuvedl ničeho. V souladu s § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listin dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalovaný se v lednu 2016 přihlásil do příslušné evidence držitelů televizního přijímače jakožto poplatník televizního poplatku. Tento poplatek včas a řádně nehradil, neboť žalobkyni nezaplatil platby za 15 měsíců v celkové výši 2 025 Kč (15 krát 135 Kč). Žalobkyně žalovaného ke splnění této povinnosti písemně vyzvala, žalovaný však ani poté ničeho neuhradil. 5. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovanému jakožto držiteli televizního přijímače vznikla podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále také jen„ zákon č. 348/2005“) povinnost hradit žalobkyni televizní poplatky v měsíční výši 135 Kč splatné nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce podle § 6, § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005. Žalovaný tuto povinnost řádně neplnil, když žalobkyni neuhradil poplatky za 15 měsíců. Žalobkyně tak byla v souladu s § 10 zákona č. 348/2005 oprávněna domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení podle § 1968, § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od prvního dne následujícího po splatnosti jednotlivých televizních poplatků, tedy od 16. dne příslušného kalendářního měsíce, v celkové výši 147,27 Kč k datu 15. 12. 2022. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 025 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 147,27 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrady hotových výdajů ve výši 200 Kč za dva úkony (předžalobní upomínka, žaloba) po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. V souladu s § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. 7. Soud považuje za účelně vynaložené náklady pouze náklady shora uvedené. Žalobkyně je v převážné míře financována z televizních poplatků, jejichž základ, výše, vymezení předmětu poplatků, definování poplatníka, určení způsobu placení poplatků a související otázky jsou detailně upraveny zákonem. Stát tak pro fungování žalobkyně vytváří podmínky ve formě zákonných záruk, a její postavení je ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru značně odlišné až výsadní. Proto lze na žalobkyni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci, a to i ve vztahu k nutnosti jejího zastoupení advokátem, protože žalobkyně by měla disponovat dostatečným personálním aparátem pro jednoduchou agendu vymáhání televizních poplatků, která z povahy věci patří k jedné z jejich činností (srovnej s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3344/12; II. ÚS 405/14; II. ÚS 1727/14). Soud navíc vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu přihlášení poplatníka do evidence, výši žalované částky a období, za které nebyly poplatky placeny.