13 C 211/2022-31 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 745,37 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 6. 2019 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit spolu s jistinou příslušenství ve výši 17 184 Kč představující kapitalizovaný smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč, přičemž splatnost poslední splátky byla stanovena na den 26. 8. 2020. Avšak nehradil splátky řádně, celkově uhradil 22 000,01 Kč (8 splátek). Pohledávka byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně nyní požaduje po žalovaném zaplacení zbývající části jistiny 8 587,28 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 23. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok 890,90 Kč od 27. 8. 2020 do 29. 11. 2021, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání 690 Kč, smluvní pokutu 3 941,56 Kč a dále kapitalizovaný úrok ve výši 8 216,53 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 26. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný požádal předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí peněžitých prostředků ve výši 20 000 Kč na dobu 14 měsíců s tím, že uvedl, že je ženatý, bydlí v nájmu, nemá děti, je zaměstnán, jeho průměrný měsíční příjem činí 17 647 Kč, průměrné měsíční výdaje činí 9 970 Kč. Z pracovní smlouvy ze dne 1. 9. 2004 bylo zjištěno, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [právnická osoba] na dobu neurčitou. Ze mzdového výměru ze dne 1. 1. 2019 bylo zjištěno, že od ledna 2019 činila měsíční mzda žalovaného 19 500 Kč hrubého. Z výpisu osobního bankovního účtu žalovaného bylo zjištěno, že počáteční zůstatek bankovního účtu v březnu 2019 byl záporný – 64,19 Kč, konečný zůstatek činil 8 148,99 Kč, žalovaný v březnu 2019 pobíral nemocenské dávky ve výši 15 495 Kč a splácel další úvěr, jehož splátka v březnu 2019 činila 3 158,53 Kč; počáteční zůstatek bankovního účtu žalovaného v květnu 2019 byl záporný – 204,16 Kč, konečný zůstatek činil 265,25 Kč, v květnu 2019 byly žalovanému vyplaceny nemocenské dávky ve výši 37 650 Kč, žalovaný měl v květnu 2019 další úvěr, na který splatil celkově 5 207,46 Kč. 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 26. 6. 2019, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 26. 6. 2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně označená ve smlouvě obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem, poskytla žalovanému, označenému ve smlouvě jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem, v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši 20 000 Kč spolu s náklady úvěru ve výši 17 184 Kč; celkově se zavázal zaplatit 37 184 Kč v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 2 656 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021, přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 včetně podacího archu ze 12. 1. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému zasláno dne 12. 1. 2022. 6. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 5. 2022 včetně podacího archu ze dne 4. 5. 2022 bylo z jištěno, že žalovaný byl žalobkyni vyzván k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude vymáhat zaplacení pohledávky soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu trvalého bydliště dne 4. 5. 2022 7. Soud dále provedl důkaz potvrzením o úhradě kupní ceny ze dne 22. 12. 2021, ze kterého však neučinil žádná zjištění významná pro rozhodnutí soudu. Důkazy - výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 19. 5. 2022, dopisem označený jako Předání do advokátní kanceláře ze dne 2. 3. 2022, dopisem ze dne 1. 2. 2022 a dohodou o úplatě za postoupení pohledávek soud z důvodu ekonomie řízení neprovedl, neboť skutečnosti významné pro rozhodnutí byly zjištěny z jiných provedených důkazů. 8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému jako spotřebiteli peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných plátkách. Celkově měl žalovaný splatit 37 184 Kč, ale zaplatil jen 22 000,01 Kč (8 splátek). Pohledávka vůči žalovanému byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2022. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalovaný pobíral pouze nemocenské dávky, měl další úvěr, za který splatil v květnu celkově 5 207,46 Kč. Počáteční zůstatky na bankovním účtu žalovaného byly v březnu 2019 a květnu 2019 záporné. Konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného v květnu 2019 činil pouze 265,25 Kč. 9. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. 10. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 4. 1. 2019 do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti smlouvy. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a potvrzuje jej novela zákona o spotřebitelském úvěru, zákon č. 96/2022 Sb., účinný od 29. 5. 2022, který mění znění § 87 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru tak, že soud k neplatnosti smlouvy z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele přihlédne i bez návrhu. 11. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet, ale nikoliv řádně a v souladu s výše uvedeným ustanovením zákona a judikatury soudů. Při posouzení úvěruschopnosti je třeba nejen zjistit skutečné příjmy a výdaje spotřebitele, ale tyto také porovnat a dospět k závěru, že spotřebiteli zbývá z příjmů po odečtení jeho výdajů dostatečná částka na úhradu splátky úvěru. Předchůdkyně žalobkyně v rámci svého posouzení nevzala do úvahy, že žalovaný měl v měsících předcházejících uzavření smlouvy o úvěru záporný zůstatek na bankovním účtu (únor 2019, duben 2019), přičemž v květnu 2019 činil konečný zůstatek peněžních prostředků na bankovním účtu žalovaného pouze 265,25 Kč. Za tohoto stavu nemohla předchůdkyně žalobkyně dospět k závěru, že je žalovaný schopen splácet měsíční splátku úvěru ve výši 2 656 Kč. Tuto splátku by nebyl schopen uhradit v únoru 2019, dubnu 2019 ani v květnu 2019. Konečný zůstatek na účtu žalovaného v březnu 2019 byl 8 148,99 Kč, avšak tento nebyl soudu předložen kompletní, jednalo se pouze o výpis od 1. 3. 2019 do 21. 3. 2019, proto soud nemůže vyloučit, že v tomto měsíci měl žalovaný výjimečný příjem. Výpis bankovního účtu žalovaného za duben 2019 nebyl soudu předložen. Předchůdkyně žalobkyně měla rovněž před uzavřením smlouvy o úvěru zhodnotit, že žalovaný má další úvěr, za který zaplatil v květnu 2019 splátku v celkové výši 5 207,46 Kč, a od března 2019 do května 2019 pobíral pouze nemocenské dávky, které mohou