13 C 22/2021-35 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 14 560 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce [číslo] uzavřené dne 21. 12. 2005 (v žalobě nesprávně uvedeno datum dne 24. 12. 2005 (dále také jen„ smlouva o půjčce“) (, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 5 990 Kč představující úrok 1 230,02 Kč, poplatek za administrativní činnost a hotovostní inkaso 4 759,98 Kč v pravidelných 39 týdenních splátkách po 410 Kč v hotovosti s tím, že poslední splátka byla stanovena na 23. 9. 2006. Žalovaná splatila celkem 1 430 Kč, přičemž poslední splátku zaplatila dne 11. 2. 2006. Po započtení této platby činila jistina 9 105,69 Kč, poplatek 5 454,31 Kč (úrok 1 120,02 Kč, poplatek 4 334,29 Kč). Předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo na vrácení celé zbývající části dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky. Pohledávka ze smlouvy o půjčce byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností ke dni 5. 1. 2021 a postoupení bylo žalované oznámeno. 2. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do požadavku na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 362,63 Kč za období od 19. 2. 2006 do 18. 12. 2020 a ročního zákonného úroku z prodlení z částky 1 120,02 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, v němž bude prodlení žalované trvat. Soud tak řízení ve výše uvedeném rozsahu zastavil v souladu s § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“). 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnila, ke své procesní obraně neuvedla ničeho a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u nařízeného jednání soudu omluvila a souhlasila s tím, aby soud o věci jednal a rozhodl bez její přítomnosti. Soud tak v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. 4. Ze zákaznické karty ze dne 21. 12. 2005 bylo zjištěno, že žalovaná požádala předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí půjčky ve výši 10 000 Kč dne 21. 12. 2005. Ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 21. 12. 2005 a smluvních podmínek smlouvy o půjčce bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala peněžní prostředky splatit spolu s poplatkem ve výši 5 990 Kč v pravidelných 39 týdenních hotovostních splátkách po 410 Kč. První splátka byla splatná 7. den od data uzavření smlouvy. Celkově měla žalovaná splatit 15 990 Kč. Podle smluvních podmínek uvedených na zadní straně smlouvy, které tvořily její nedílnou součást, se strany v čl. 8 dohodly, že v případě, kdy žalovaná nesplní včas povinnost uhradit splátku, má předchůdkyně žalobkyně právo požadovat uhrazení celé zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky žalované. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy bylo zjištěno, že pohledávka vzniklá ze smlouvy o půjčce vůči žalované byla postoupena žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, včetně podacího lístku ze dne 1. 2. 2021, bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávka ze smlouvy o půjčce byla postoupena žalobkyni. Oznámení bylo žalované zasláno dne 1. 2. 2021 na adresu uvedenou ve smlouvě. Z předžalobní výzvy ze dne 11. 11. 2021, včetně podacího lístku ze dne 12. 11. 2021, bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky s tím, že jinak bude vymáhat dluh soudní cestou. Předžalobní výzva byla žalované zaslána na adresu trvalého pobytu dne 12. 11. 2021. Dále soud provedl důkaz statistickými údaji ČNB, ze kterých však neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí věci. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že dne 21. 12. 2005 předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 5 990 Kč v hotovosti v 39 týdenních splátkách po 410 Kč počínaje sedmým dnem od data uzavření smlouvy. Celkově měla žalovaná předchůdkyni žalobkyně zaplatit 15 990 Kč. Mezi účastníky bylo sjednáno, že v případě, kdy žalovaná nesplní včas povinnost uhradit splátku, má předchůdkyně žalobkyně právo požadovat uhrazení zbylé částky půjčky včetně souhrnného poplatku v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky. Smlouvou ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka ze smlouvy o půjčce postoupena žalobkyni a žalované bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 6. 1. 2021. Dne 12. 11. 2021 byla žalované zaslána předžalobní výzva. 6. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Aplikoval na věc ve smyslu § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platný a účinný do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), protože smlouva byla uzavřena ještě za jeho účinnosti. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaná mezi sebou uzavřely ve smyslu § 657 obč. zák smlouvu o půjčce. Předchůdkyně žalobkyně předala žalované peněžní prostředky a povinností žalované bylo vrátit půjčenou částku navýšenou o souhrnný poplatek, který představuje úplatu za poskytnutí půjčky. Žalovaná netvrdila, natož aby prokázala, že svou povinnost splnila. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaná splatila předchůdkyni žalobkyně pouze částku 1 430 Kč, přičemž poslední splátku půjčky uhradila dne 11. 2. 2006. Nezaplacením dluhu vznikla žalované podle § 517 odst. 1 a 2 obč. zák. druhotná povinnost k zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši stanovené v § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění účinném do 30. 6. 2010. Do prodlení se žalovaná dostala dnem následujícím po uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky půjčky tj. od 19. 2. 2006 O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 231 Kč, což představuje 91 % celkových nákladů řízení žalobkyně. Celkové náklady řízení vynaložené žalobkyní činí 2 452 Kč a sestávají se ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, žaloba) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ a. t.”), náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. V souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovanou zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby ze dne 16. 2. 2022, neboť k výzvě na doplnění žaloby soud přistoupil z důvodu, že žaloba neměla všechny náležitosti. Tvrzení obsažená v doplnění měla být uvedena již v žalobě samotné. Dále soud vyhodnotil žalobu jako tzv. formulářovou, protože žalobkyně podává opakovaně žaloby tohoto druhu a údaje v jednotlivých věcech se liší jen v označení žalované strany, datu uzavření smlouvy, jejím čísle, ve výši půjčené částky a žalované částky. 8. Vzhledem k tomu, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, byl žalobkyni doměřen soudní poplatek za žalobu podle položky 2 bodu 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ sazebník“). Soudní poplatek činí podle položky 1 bodu 1 písmena a) sazebníku 1 000 Kč. Žalobkyně dosud zaplatila jen 800 Kč, proto byla zavázána k doplacení částky 200 Kč.