13 C 70/2022-34 — Okresní soud v Opavě

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 610,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 60 610,40 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 22. 2. 2021 (dále také jen„ smlouva o úvěru“), na základě které předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále také jen„ předchůdkyně žalobkyně“) poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 60 610,40 Kč na bankovní účet žalovaného v jednotlivých platbách. Tvrdila, že se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit úvěr nejpozději dne 22. 9. 2021, avšak do dnešního dne uhradil pouze 13 580 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 byla pohledávka vůči žalovanému ze smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni. Pokud by soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru neplatná, žalobkyně žádala, aby soud posoudil nárok žalobkyně na zaplacení jistiny úvěru z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Podáním ze dne 2. 5. 2022 žalobkyně„ opravila“ petit návrhu s tím, že požaduje, aby jí žalovaný zaplatil částku 60 610,40 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 39 749,01 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení. Soud podání žalobkyně posoudil podle jeho obsahu jako částečné zpětvzetí žaloby v souladu s § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a řízení zastavil co do požadovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20 861,39 Kč od 23. 9. 2021 do zaplacení podle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, tvrzení obsažená v návrhu nezpochybnil, ke své procesní obraně neuvedl ničeho a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání předem omluvila a požádala soud, aby bylo jednáno a rozhodnuto bez její přítomnosti. Soud tak ve věci jednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků řízení v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. 4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, všeobecných obchodních podmínek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaný označený ve smlouvě svým jménem, příjmením, bydlištěm a rodným číslem uzavřel s předchůdkyní žalobkyně označenou ve smlouvě obchodní firmou, sídlem a identifikačním číslem smlouvu, na základě mohl žalovaný čerpat finanční prostředky až do výše 80 000 Kč. Z potvrzeních o provedených platbách ze dne 22. 2. 2021, 2. 3. 2021, 4. 3. 2021, 24. 3. 2021, 25. 3. 2021, 21. 4. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 48 945 Kč (dne 22. 2. 2021 částku 29 500 Kč, dne 2. 3. 2021 částku 9 500 Kč, dne 4. 3. 2021 částku 4 290 Kč, dne 24. 3. 2021 částku 4 000 Kč, dne 25. 3. 2021 částku 290 Kč, dne 21. 4. 2021 částku 1 365 Kč). Z platební bilance bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutý úvěr splatil celkem částku 13 580 Kč (dne 20. 4 2021 částku 5 000 Kč, dne 24. 3. 2021 částku 4 290 Kč a dne 3. 3. 2021 částku 4 290 Kč). Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni pohledávku vůči žalovanému z titulu předmětné smlouvy o úvěru. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 10. 2021 včetně podacího lístku ze dne 21. 10. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku z titulu smlouvy o úvěru postoupila žalobkyni. Zároveň byl žalovaný vyzván žalobkyní, aby uhradil pohledávku z titulu smlouvy o úvěru nejpozději do 3 dnů. Výše uvedené písemnosti byly žalovanému zaslány na adresu uvedenou ve smlouvě dne 21. 10. 2021. Dále soud provedl důkaz dokumenty nazvanými Platební informace, ze kterých však neučinil žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí soudu. 5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, který byl ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem a bydlištěm, peněžní prostředky ve výši 48 945 Kč na bankovní účet žalovaného v šesti platbách. Žalovaný splatil pouze 13 580 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem, kterým byl zároveň vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Oznámení bylo zasláno žalovanému na dresu uvedenou ve smlouvě dne 21. 10. 2021. 6. Soud věc právně posoudil a dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. 7. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele ve smyslu § 419 o. z. a předchůdkyně žalobkyně vůči němu vystupovala v postavení podnikatele ve smyslu § 420 o. z. ve spojení s § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. V daném případě však existuje důvod vedoucí k absolutní neplatnosti smlouvy. Z ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a judikatury soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) vyplývá, že poskytovatel spotřebitelských úvěrů musí při své činnosti postupovat jako profesionál v daném oboru a v souladu se zásadami poctivého obchodního styku objektivně a v zájmu spotřebitele zkoumat a ověřovat, zda je žadatel o úvěr s ohledem na jeho aktuální osobní a rodinné poměry (skutečné příjmy a výdaje) schopen úvěr řádně splatit. Pokud poskytovatel výše uvedené povinnosti nesplní, smlouva je absolutně neplatná (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, C -449/13, CA Consumer Finance SA; rozsudek ze dne 13. 11 1990, C -106/89, Marleasing SA proti La Comercial Internacional de Alimentacion SA). Závěr o absolutní neplatnosti smlouvy při porušení uvedené povinnosti a jejích důvodech pak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. 8. Žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Neprokázala, že byly před uzavřením smlouvy zkoumány reálné příjmy a výdaje žalovaného např. dotazem na zaměstnavatele, předložením pracovní smlouvy, platebních výměrů, výplatních pásek, výpisů bankovních účtů, smlouvami o dodávkách energií, nájemní smlouvou apod. Předchůdkyně žalobkyně tak nemohla objektivně posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 86, § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. Plnění poskytnutá na základě absolutně neplatné smlouvy je však třeba vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení. Předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu peněžní prostředky ve výši 48 945 Kč. Žalovaný již vrátil 13 580 Kč, proto na straně žalovaného trvá bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z. ve výši 35 365 Kč, které je povinen vrátit žalobkyni podle § 2993 o. z. Žalovaný byl oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2021 zároveň vyzván, aby vrátil peněžní prostředky ve lhůtě 3 dnů. V souladu s § 573 o. z. bylo oznámení doručeno žalovanému dne 25. 10. 2021 a lhůta k plnění uplynula dne 28. 10. 2021. Žalovaný peněžité plnění nevrátil, tudíž mu vznikla druhotná povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí výše uvedené lhůty podle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Protože byl žalovaný v řízení zcela pasivní a k jednání se nedostavil, nemohl soud vyhodnotit, jaká doba pro vrácení části jistiny je přiměřená možnostem žalovaného ve smyslu § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, soud proto zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 35 365 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 29. 10. 2021 do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Ohledně zbytku požadovaného plnění byla žaloba zamítnuta. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1, 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení pouze částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 715 Kč, což představuje 16 % celkových nákladů řízení žalobkyně. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 3 031 Kč a nákladů zastoupení - odměny za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva k plnění, žaloba) po 3 540 Kč podle § 6 odst. 1 a §7, § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 300 Kč podle 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty (21 %) z těchto částek ve výši 2 419 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. 16 % z částky 16 970 Kč činí 2 715 Kč. V souladu s § 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného zaplatit náklady řízení k rukám zástupce ža