16 C 195/2021-29 — Okresní soud v Opavě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 26. května 2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 2 750 Kč spolu s úrokem v částce 625,98 Kč a dále s úrokem ve výši 10,03 % ročně jdoucím z částky 1 849,35 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení v částce 1 625,15 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně jdoucím z částky 1 849,35 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce [číslo] kdy na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka, tj. společnost [právnická osoba] žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Dále žalobkyně v podaném návrhu uvedla, že žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli vedle poskytnuté půjčky i poplatek ve výši 13 054 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, s úrokovou sazbou ve výši 10,03 % ročně sjednanou v čl. 3 Smluvních podmínek ve výši 1 659 Kč, dále odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 875 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 520 Kč, to vše formou 100 týdenních splátek po 291 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 7. 6. 2015. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy, když na poskytnutou půjčku uhradil celkem částku 26 304 Kč a kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalovanému uhrazena dne 14. 8. 2017. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá zaplacení této pohledávky, která jí byla společností [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 20. 1. 2020. Žalovaný, ač před podáním ještě vyzván, žalobkyni již ničeho dalšího neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Za souhlasu obou účastníků soud věc projednal a rozhodl podle § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, přičemž vycházel z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4. Ze žalobkyní předložených listin, to je ze smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní dne [datum], přílohy číslo 1 k této smlouvě o postoupení pohledávek – podstatné části výpisu seznamu postoupených pohledávek, dopisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne 11. 5. 2020 – předžalobní výzvy, soud vzal za prokázán skutkový stav, jak byl žalobkyní tvrzen v podané žalobě, přičemž na tato tvrzení, jak byla uvedena výše, soud proto v dalším pro stručnost odkazuje. 5. Soud proto předně na základě shora prokázaných skutečností dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce ve smyslu ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), když společnost [právnická osoba] se zavázala poskytnout žalovanému a poskytla peněžní prostředky v dohodnuté výši a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí půjčky v rovnoměrných konstantních splátkách, přičemž nedílnou součástí smlouvy učinily smluvní strany i smluvní podmínky vytištěné na rubu této smlouvy. Tento závazkový vztah se i po 1. 1. 2014 s ohledem na přechodná ustanovení části páté, hlava I, § 3028 odst. 3 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem. Přitom se jedná o úvěr spotřebitelský ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se proto předně zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona, tedy náležitého posouzení úvěruschopnosti spotřebitele ve smyslu ustanovení § 9 tohoto zákona ze strany právní předchůdkyně žalobkyně. 6. Podle § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. V daném případě žalobkyně k otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani na výzvu soudu ve svých podáních neuvedla žádná konkrétní fakta, ze kterých právní předchůdkyně žalobkyně při poskytování zápůjčky vycházela (konkrétní výše příjmů žalovaného a jeho konkrétní výdaje), pouze zopakovala své obecné tvrzení, že její právní předchůdkyně úvěryschopnost žalovaného posoudila řádně a správně. Žalobkyně proto o majetkové situaci žalovaného a jejím posouzení netvrdila ničeho a tím méně to pak i prokazovala. Její tvrzení, že úvěryschopnost žalovaného byla řádně přezkoumána, není tudíž ničím podloženo. Za té situace proto žalobkyně neprokázala, že její právní předchůdkyně vyhověla zákonnému požadavku uvedenému v ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a tudíž uzavřená smlouva je neplatná, k této neplatnosti pak soud vždy přihlédne z úřední povinnosti. 8. Tedy za situace, kdy smlouva uzavřená se žalovaným jako platná neobstojí, je plnění poskytnuté na základě této smlouvy nutno posoudit a případně též vypořádat podle zásad o vydání bezdůvodného obohacení, tj. žalovaný je (byl) povinen vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze to, co z neplatné smlouvy obdržel. Jestliže žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] byla žalovanému poskytnuta částka 16 000 Kč a žalovaný z titulu plnění na tuto smlouvu již právní předchůdkyni žalobkyně zaplatil částku 26 304 Kč, pak tímto plněním žalovaného pohledávka vzniklá z titulu bezdůvodného obohacení zcela zanikla a tudíž zde neexistuje žádný dluh, který by jako důvodný nárok z této smlouvy mohl být právní předchůdkyní žalobkyně, tj. společností [právnická osoba] žalobkyni postoupen a posléze soudem přiznán. Pak ovšem nezbylo, než podanou žalobu zcela zamítnout, přičemž za tohoto stavu věci je pak také již zcela bezpředmětné se zabývat čímkoliv dalším, co bylo žalobkyní případně dále v řízení tvrzeno a prokazováno. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že v řízení plně úspěšnému žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.